27 C 153/2022-94 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 485,81 EUR s příslušenstvím. Žalobce na základě ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 9. 2020 poskytl žalovanému postupně na jeho účet finanční prostředky v celkové výši 7 485,81 EUR. Žalovaný měl žalobci poskytnutou částku vrátit původně do 31. 12. 2021. Ačkoliv žalovaný svůj dluh uznal, žalobci vrátil pouze 1 000 EUR, a to dne 14. 4. 2022. Žalobce následně vyzval žalovaného k vrácení peněz v náhradním termínu s tím, že pokud tak učiní do 15. 6. 2022, bude dlužná částka snížena. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobce se proto nyní domáhá dlužné částky 6 485,81 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 6. 2022 do zaplacení. 2. Žalobce po podání žaloby vzal žalobu zpět ohledně částky 0,81 EUR a souvisejícího úroku z prodlení s odůvodněním, že se jednalo o chybu v psaní. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na tento procesní úkon žalobce učiněný ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu zůstal vůči soudu nečinným. 4. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z dokladů označených jako„ Disclosure and receipt“ (zveřejnění a potvrzení) od Service Credit Union International BillPay plyne, že žalobce zaslal na účet žalovaného formou SEPA (pozn. soudu - Single Europe Payment Area, přeshraniční bezhotovostní převod prováděný v eurech) následující platby: dne 11. 9. 2020 částku 1 000 EUR, dne 6. 10. 2020 částku 1 300 EUR, dne 12. 10. 2020 pak částku 1 400 EUR; dne 23. 10. 2020 částku 700 EUR, dne 3. 12. 2020 částku 1 700 EUR a dne 7. 12. 2020 částku 1 385 EUR. 6. Ze zprávy České spořitelny, a.s. ze dne 7. 2. 2023 soud ověřil, že účet, na který byly peníze zasílány, patří žalovanému. 7. Z výpisu a sjetin komunikace účastníků v anglickém jazyce přes aplikaci WhatsApp za dobu od 23. 3. 2022 do 27. 7. 2022 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky. Dne 3. 4. 2022 žalovaný slíbil žalobci, že mu peníze vrátí nejpozději do deseti dnů, poté žádal o úhradu dluhu po částech. Žalobce žádal žalovaného o zaslání peněz do 12. 4. 2022, poté do půlky června 2022. Žalovaný zaslal žalobci printscreen o provedené platbě ve výši 25 041 Kč s tím, že se jedná o jeho maximální denní limit. Žalobce na to dne 14. 4. 2022 potvrdil správnost zadaných platebních údajů i to, že přijal částečnou platbu dluhu ve výši 1 000 EUR. Z další komunikace bylo zjištěno, že žalovaný měl s žalobcem podepsat písemnou smlouvu, což neučinil, a proto mu žalobce již nedůvěřuje. Žalovaný opakovaně žádal o posečkání s úhradou dluhu, uváděl různé částky, které by mohl posléze vrátit. Žalobce poskytl žalovanému dodatečnou lhůtu k úhradě dluhu s tím, že pokud uhradí do půli června 2022 částku 2 300 EUR, nemusí hradit zbytek dlužné částky. Žalobce poté opakovaně u žalovaného urgoval vrácení peněz a poukazoval, že věc již řeší s advokátkou. Žalobce nakonec žalovanému sdělil, že pokud dluh neuhradí do 15. 8. 2022, bude se svého nároku domáhat soudní cestou. 8. Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dluhu ve výši 6 485 EUR rovněž předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2022, odeslanou prostřednictvím České pošty, s. p. Dle jejího sdělení ze dne 11. 10. 2022 si žalovaný výzvu nevyzvedl. 9. Jelikož je žalobce cizím státním příslušníkem, soud nejprve posuzoval, zda je ve věci dána jeho mezinárodní příslušnost, a to v souladu s přímo použitelným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012,„ Brusel I bis“. Žalovaný má bydliště v České republice v obvodu zdejšího soudu, který je proto mezinárodně příslušný v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení, neboť„ nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“ Protože se v daném případě jedná o závazkový vztah mezi účastníky s mezinárodním prvkem, zabýval se soud dále určením rozhodného práva, které se bude na smlouvu o půjčce vztahovat. Vyšel přitom z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008,„ Řím I“. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla provedena volba práva podle čl. 3, bude se smlouva o půjčce peněz podle čl. 4 odst. 2 nařízení Řím I posuzovat podle práva země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště (sídlo). Charakteristickým závazkem v rámci posuzovaného smluvního vztahu je samotné poskytnutí peněžních prostředků, zatímco závazek druhé osoby vrátit uvedené peněžní prostředky je pouze důsledkem poskytnutí peněz. Soud tak dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah účastníků se bude řídit německými právními předpisy, když strana, která poskytovala plnění charakteristické pro smlouvu, tedy peněžité prostředky, je žalobce, který má bydliště v Německu. 10. Německý právní řád nečiní co do svého obsahu rozdíl mezi smlouvou o úvěru a smlouvou o peněžité zápůjčce. Dle § 488 odst. 1 německého občanského zákoníku – Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen„ BGB“),„ na základě smlouvy o úvěru se poskytovatel úvěru zavazuje poskytnout příjemci úvěru peněžní obnos ve sjednané výši a ten je povinen z dlužné částky platit úroky a při splatnosti úvěr vrátit.“ (Durch den Darlehensvertrag wird der Darlehensgeber verpflichtet, dem Darlehensnehmer einen Geldbetrag in der vereinbarten Höhe zur Verfügung zu stellen. Der Darlehensnehmer ist verpflichtet, einen geschuldeten Zins zu zahlen und bei Fälligkeit das zur Verfügung gestellte Darlehen zurückzuzahlen.). Úvěr může být úročen, jen je-li tak, ať již výslovně nebo konkludentně, mezi smluvními stranami dohodnuto. Podle § 286 odst. 1 BGB, pokud dlužník na upomínku věřitele, která následuje po nástupu splatnosti, neplní, tak se upomínkou dostává do prodlení. 11. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 7 485 EUR ve smyslu § 488 BGB a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit. Ačkoliv žalovaný žalobci opakovaně přislíbil vrácení poskytnutých peněz, vrátil mu pouze částku 1 000 EUR. Soud vzal proto za prokázané, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva o úvěru (půjčce). Peníze lze přitom dlužníku půjčit nejen v hotovosti, nýbrž i formou bezhotovostního platebního styku. Reálné poskytnutí peněz 7 485 EUR žalovanému bylo prokázáno z dokladů nadepsaných„ Disclosure and receipt“ (zveřejnění a potvrzení) od Service Credit Union International BillPay, stejně jako z potvrzení České spořitelny, a.s., že účet, na který byly peníze zasílány, patří právě žalovanému. Žalovaný byl k výzvě žalobce povinen dluh vrátit nejpozději do 15. 6. 2022, což bylo zjištěno z komunikace mezi účastníky. Žalovaný na dluh částečně uhradil jen 1 000 EUR dne 14. 4. 2022. Z komunikace přes aplikaci Whatsapp dále vyplynulo, že nejenže žalovaný svůj dluh vůči žalobci nezpochybnil, ale naopak mu opakovaně sliboval, že dluh vrátí. Žalobce posléze sice žalovanému nabídl, že se spokojí i s nižší než dlužnou částkou, pokud bude tato uhrazena do 15. 6. 2022, to se však nestalo. Žalovaný byl po celou dobu v řízení nečinný, na svoji obranu neuvedl ničeho, co by vyvrátilo tvrzení žalobce a jím předložené důkazy, a proto soud žalobě co do požadavku na zaplacení dosud dlužné částky 6 485 EUR vyhověl. 12. Podle § 286 odst. 1 BGB pokud dlužník na upomínku věřitele, která následuje po nástupu splatnosti, neplní, tak se upomínkou dostává do prodlení. Ve stejném postavení jako upomínka je podání žaloby na plnění, stejně jako doručení platebního rozkazu v řízení o vydání platebního rozkazu („ Leistet der Schuldner auf eine Mahnung des Gläubigers nicht, die nach dem Eintritt der Fälligkeit erfolgt, so kommt er durch die Mahnung in Verzug. Der Mahnung stehen die Erhebung der Klage auf die Leistung sowie die Zustellung eines Mahnbescheids im Mahnverfahren gleich“). 13. Výše úroků z prodlení byla stanovena s přihlédnutím k tomu, že účastníci byli spotřebitelé. Soud vycházel z definice podnikatele a spotřebitele vymezené v § 13 a 14 BGB. Podle § 13 BGB je„ spotřebitel každá fyzická (přirozená) osoba, který činí právní úkon za účelem, který se převážně netýká její podnikatelské ani samostatně výdělečné činnosti.“ (Verbraucher ist jede natürliche Person, die ein Rechtsgeschäft zu Zwecken abschließt, die überwiegend weder ihrer gewerblichen noch ihrer selbständigen beruflichen Tätigkeit zugerechnet werden können.). Podle § 14 odst. 1 BGB je„ podnikatel fyzická (přirozená) nebo právnická osoba, nebo osobní společnost způsobilá k právním úkonům, která při uzavírání právních úkonů jedná v rámci sv