4 C 190/2023-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 105 130,48 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 22. 4. 2021, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 883 Kč. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl ověřeny příjmy žalovaného na základě potvrzení České správy sociálního zabezpečení a výdaje žalovaného na základě vyjádření žalovaného. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a žalobkyně úvěr ke dni 19. 3. 2022 prohlásila za splatný. Nyní tak žalovaný dluží celkem částku ve výši na jistině 103 330,48 Kč, poplatcích 1 800 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 8 342,20 Kč za dobu od 22. 4. 2021 do 21. 11. 2022, kapitalizovaném zákonném úroku ve výši 8 431,51 Kč za dobu od 22. 4. 2021 do 21. 11. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 105 130,48 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 103 330,48 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 4. 2021 soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 883 Kč do 7. 5. 2029. Částka 100 000 Kč byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 15,99 % ročně z nesplacené jistiny úvěru a byla platná dle čl. 4 a čl. 5 smlouvy o úvěru do dne úhrady jistiny úvěru. Dle čl. 8 a 8.2 smlouvy byla žalobkyně oprávněna prohlásit ve stanovené lhůtě celý úvěr za splatný v případě prodlení žalovaného se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník žalobkyně. Výzvou k úhradě ze dne 15. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu po splatnosti a zároveň poučen o možnosti žalobkyně žádat okamžité splacení celého úvěru. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 19. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 105 232 Kč ke dni zesplatnění dne 19. 3. 2022. 4. Dle výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] čerpal žalovaný úvěr ve výši 100 000 Kč dne 22. 4. 2021 a na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 13 181 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 5. 11. 2021. 5. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 22. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný zde uvedl výši svého měsíčního příjmu 11 280 Kč, jehož výši žalobkyně ověřila potvrzením České správy sociálního zabezpečení o výši invalidního důchodu žalovaného třetího stupně ze dne 4. 1. 2021. Výši svých měsíčních výdajů zde žalovaný uvedl částkou vynakládanou na bydlení ve výši 2 000 Kč. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 11. 2022, odeslanou žalovanému dle doručenky dne 22. 11. 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně před sjednáním smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byly ověřeny příjmy a výdaje žalovaného při stanovené měsíční splátce úvěru ve výši 1 883 Kč. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem z úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit i související poplatky dle sazebníku a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel splátkami řádně a včas, žalobkyně proto pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami a s § 1931 o. z., který stanovil, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Tím se stal zůstatek úvěru spolu s úroky splatným. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení jistiny úvěru a úroku, a to včetně úroku z úvěru ve sjednané výši 15,99 % ročně (žalobkyně však požadovala pouze 11,75 % ročně) a úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 448,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 206 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105 130,48 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 670 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 250 Kč ve výši 2 992,50 Kč.