4 C 279/2022-112 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 204 014,57 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela dne 14. 5. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 202 000 Kč bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalovaného na základě potvrzení zaměstnavatele žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 12. 11. 2019 prohlásila za splatný. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Nyní tak žalovaný dluží celkem částku ve výši na jistině 200 784,57 Kč, poplatcích a smluvní pokutě 3 230 Kč, kapitalizovaném úroku z úvěru ve výši 13 225,01 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 18 362,36 Kč, úroku ve výši 15,6 % ročně z částky 200 784,57 Kč za dobu do 13. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 204 014,57 Kč za dobu do 21. 11. 2020 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . byla dne 14. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 202 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem a poplatkem za pojištění schopnosti splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 837,30 Kč. Částka 202 000 Kč byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Dle smluvních podmínek byla roční úroková sazba sjednána ve výši 15,6 %. Dle čl. I úvěrové smlouvy tvořili nedílnou součást smlouvy všeobecné produktové podmínky. Dle čl. 32 písm. a všeobecných produktových podmínek, účinných od 1. 10. 2017, pokud se klient dostane do prodlení se splácením jakékoliv pohledávky vůči bance, má banka právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 14. 11. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 217 543 Kč, a to z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek.4. Dle výpisu z úvěrového účtu č. 2019/1 ze dne 31. 5. 2019 čerpal žalovaný úvěr ve výši 202 000 Kč dne 14. 5. 2019. Dle výpisu z úvěrového účtu č. 2019/2 ze dne 28. 6. 2019 a platební historie žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 3 837,30 Kč, přičemž tato první a zároveň poslední platba je evidována dne 10. 6. 2019.5. Dle vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, . ze dne 15. 11. 2022 byl žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy bytem v pronajatém domě či bytě. Průměrný deklarovaný a zjištění čistý měsíční příjem ověřený potvrzením zaměstnavatele žalovaného činil 23 530 Kč a výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení a srážek ze mzdy nebyly doloženy, pouze byla zohledněna částka životního minima, normativní náklady na bydlení klienta a dosavadní interní měsíční splátky ve výši 4 880,12 Kč. U typu povolání klienta bylo uvedeno na dobu neurčitou. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 19. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do 30. 4. 2019, s průběrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 20 529 Kč. Zaměstnavatel dále potvrdil, že ze mzdy žalovaného nejsou prováděny srážky.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 a seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 2. 2021, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 25. 2. 2021.Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .7. Z informačního systému soudu bylo zjištěno, že žalobkyně vede vůči žalovanému další dvě řízení, kdy požaduje zaplatit dluhy z úvěrových smluv, které s žalovaným uzavřela dne 19. 2. 2019 na částku 200 000 Kč a dne 4. 4. 2019 na částku 100 000 Kč.8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.14. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.15. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 14. 5. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 202 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami spolu s měsíční úhradou za pojištění schopnosti splácet v celkové výši 3 837,30 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 3 837,30 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .16. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v ro