6 C 24/2023-62 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že není vlastníkem vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka] (dále jen vozidlo). Svoji žalobu odůvodnila tím, že vozidlo dne 28. 9. 2017 prodala svému bratrovi [jméno] [příjmení] Pan [anonymizováno] však vozidlo dne 19. 5. 2018 prodal panu [celé jméno žalovaného]. Proto žalobkyně několikrát apelovala ohledně převodu vozidla v evidenci, ale bezúspěšně. Nakonec se žalobkyně obrátila na evidenci vozidel v [anonymizováno], nicméně k přepisu změny údajů v registru silničních vozidel nedošlo. Navíc jí přišel z [obec] kanceláře pojistitelů dopis o úhradu povinného ručení. Následně dne 6. 4. 2021 jí přišlo rozhodnutí o uložené pokutě, kterou žalobkyně musela uhradit. V poslední době jí přišel dopis ze [obec], v němž byla vyzvána k podání vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku, kterého se měla dopustit tím, že měla zaparkované předmětné vozidlo bez platné technické kontroly na místní komunikaci. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že auto vlastnil od 19. 5. 2018 do 4. 12. 2019 když toho dne vozidlo prodal a zároveň i předal panu [jméno] [příjmení]. Zda je p. [příjmení] stále vlastníkem vozidla, neví. O existenci vozidla a jeho nynějším vlastníkovi ničeho neví. 3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 28. 9. 2017 prodávající (žalobkyně) prodala kupujícímu ([jméno] [anonymizováno]) vozidlo [příjmení] [jméno] [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] za částku 15 000 Kč. 5. Kupní smlouvou ze dne 19. 5. 2018 pak [příjmení] [příjmení] prodal předmětné vozidlo žalovanému za částku 10 000 Kč. 6. Následně žalovaný prodal předmětné vozidlo blíže neurčeného dne panu [jméno] [příjmení]. 7. Žalobkyně si podala dne 31. 10. 2018 žádost o zápis změny vlastníka (provozovatele) silničního vozidla. 8. Dopisem ze dne 27. 5. 2021 se žalobkyně obrátila na oddělení přestupkového řízení v [obec] s žádostí o pomoc, kdy sdělovala, že vozidlo prodala žalovanému, který však nespolupracuje ohledně převodu předmětného vozu, a tudíž žalobkyně neví, proč by měla za něj hradit pokuty a pojistné. 9. Česká kancelář pojistitelů vyzvala žalobkyni k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů z důvodu, že předmětné vozidlo nebylo v období od 13. 11. 2018 do 6. 4. 2019 pojištěno. Předpis příspěvku za toto období činil 10 375 Kč. 10. Česká podnikatelská pojišťovna a.s. sdělila žalobkyni, že výše uvedená pojistná smlouva sjednaná dne 31. 8. 2016 s počátkem pojištění 7. 9. 2016 zanikla dnem 3. 10. 2017 oznámením změny vlastníka pojistiteli. 11. Z předžalobní výzvy k zaplacení nákladů za odstranění vozidla soud zjistil, že žalobkyni bylo sděleno, že dne 4. 2. 2020 byl zahájen odtah předmětného silničního vozidla, za což Brněnské komunikace požadují úhradu částky 400 Kč. 12. Z rozsudku [název soudu] ze dne 18. 6. 2021, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že [celé jméno žalobkyně] byla zavázána zaplatit Statutárnímu městu Brno částku 400 Kč spolu s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 1 126 Kč, z titulu nákladů vzniklých při odstranění překážky na pozemní komunikaci. 13. Z výzvy k podání vysvětlení Městského úřadu Šlapanice soud zjistil, že žalobkyně byla vyzvána, aby se dne 5. 12. 2022 dostavila k podání vysvětlení týkající se prověření došlého oznámení o přestupku, kterého se měla dopustit tím, že měla zaparkované své vozidlo bez platné technické kontroly na místní komunikaci v obci [obec]. 14. Ze sdělení Statutárního města Kladno soud zjistil, že řízení o zápisu změny vlastníka bylo ukončeno dne 29. 8. 2022, kdy vozidlo nebylo převedeno na nového vlastníka. Jako provozovatel i vlastník je vedena stále žalobkyně. 15. Na základě provedeného listinného dokazování ve věci soud věc právně posoudil následujícím způsobem. 16. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 17. Obecně platí, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k poručení právního vztahu nebo práva. Soud je přesvědčen, že v daném případě žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem předmětného motorového vozidla, když bez tohoto určení nelze eventuelně dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. 18. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k uvedené věci (vozidlu) požádala o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neboť kupní smlouvou vlastnické právo k vozidlu převedla na jiného a ten jí při přepisu údajů vozidla neposkytl součinnost. Soud uvádí, že došlo k tzv. patové situaci, která znemožňuje zapsat skutečný stav údajů v registru silničních vozidel. Bylo sice na žalobkyni, aby jednala obezřetně a odpovědně tak, aby mohla splnit svoji zákonnou povinnost, tj. požádat o zápis změny vlastníka vozidla, avšak žalobkyně své povinnosti vyplývající ze zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích nedodržela. Tím, že tedy nedošlo po převodu vlastnického práva k zápisu změny vlastníka, dochází k tomu, že dosavadní vlastník se vystavuje objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla (kterým je zásadně jeho vlastník) za porušení povinnosti řidiče dle § 125f, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dalším uvažovaným negativním aspektem spojeným s nemožností zápisu změny vlastníka vozidla je možná odpovědnost za přestupek dle zákona č. 56/2001 Sb. K naplnění všech výše uvedených situací v daném případě došlo. 19. Rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 však uvádí, že jde-li o možné negativní důsledky v právní sféře dosavadního vlastníka při nesoučinnosti nového vlastníka, je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 254/2016, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale za podmínky, že prokáže, že skutečným vlastníkem již není. Proto je třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Za takové situace, kdy judikatura správních soudů dovoluje odstranit údaje o vlastníkovi vozidla, nelze považovat důsledky napadeného ustanovení za překážku pro to, aby se dosavadní vlastník nemohl domoci odstranění evidovaných údajů o své osobě, nejsou-li v souladu se skutečností. K tomu viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 7 As 254/2016, bod 22 a násl. 20. Lze tedy v souladu se shora citovaným rozhodnutím Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dospět k závěru, že právní řád poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoliv přímo v daném správním řízení. 21. Protože v současné době není zřejmé, kdo je vlastníkem předmětného vozidla, soud má za to, že petit navržený žalobkyní je v daném případě adekvátní dané situaci a zároveň odpovídá náležitostem ustanovení § 80 o.s.ř. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 22. Co se týče vzniklých nákladů řízení, zde soud uvádí, že vzhledem k situaci, kdy není zřejmé, kdo je v současné době vlastníkem vozidla, soud proto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. když žalovaný nezavdal příčinu k podání předmětné žaloby (viz. ustanovení § 143 o.s.ř.).