6 C 86/2022-59 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 325,72 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o bankovních službách, jejíž součástí byla smlouva o zřízení a vedení běžného účtu [číslo] [bankovní účet] a smluvního dodatku o povoleném debetu ze dne 14. 2. 2011. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přečerpal finanční prostředky do nepovoleného debetu a žalobkyně od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu dne 16. 9. 2019 odstoupila. Následně došlo ke dni 7. 10. 2019 ke zrušení běžného účtu žalovaného a převodu konečného záporného zůstatku, který je předmětem tohoto řízení, na zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu. Žalovaná částka představuje jistinu 32 325,72 Kč a úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 32 325,72 Kč za dobu od 8. 10. 2019 do zaplacení, který žalobkyně za dobu od 8. 10. 2019 do 6. 1. 2022 kapitalizovala částkou 18 177,68 Kč. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že až do 30. 4. 2020 splátky úvěru řádně hradil. Splátky nemohl dále hradit, protože v důsledku pandemie COVID-19 ukončil své tehdejší zaměstnání i podnikatelskou činnost, kterou vykonával na vedlejší úvazek. Od 1. 5. 2020 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, jeho příjem byl pouze z dávek hmotné nouze. Nadto platilo i nařízení vlády ČR, na jehož základě měly banky přerušit úročení úvěrů a odložit jejich splácení v důsledku pandemie, což se evidentně v jeho případě nestalo. Navrhl vyrovnání zapůjčených finančních prostředků v rámci jeho možností formou splátkového kalendáře, jejichž výši však soudu nesdělil. 3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného nesouhlasila s jeho argumentací, že splátky nemohl hradit kvůli pandemii COVID-19, neboť ekonomické důsledky onemocnění se začaly v ČR projevovat až v březnu roku 2020, přičemž žalovaný se dostal do prodlení již v roce 2019. K zesplatnění pohledávky žalobkyně tak došlo jen a pouze v důsledku liknavosti žalovaného s plněním smluvně přejatých povinností. Odkazoval-li žalovaný na zákon č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, pak zastavení splácení úvěru dle tohoto zákona nebylo automatické, nýbrž bylo vázáno na žádost dlužníka; žalovaný však žalobkyni o posečkání s úhradou žalované pohledávky nepožádal. Žalobkyně přesto souhlasila, aby byla žalovanému umožněna úhrada celkové dlužné částky ve splátkách po 5 500 Kč měsíčně pod sankcí ztráty výhody splátek. 4. Ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 26. 7. 2010 (dále jen„ smlouva“), dodatku ke smlouvě o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 14. 2. 2011 a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným, který jednal jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, byl dne 14. 2. 2011 uzavřen dodatek ke smlouvě o zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ dodatek“), na jehož základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému debet na účtu do výše 30 000 Kč, splatný ve lhůtě 180 dnů s možností opětovného čerpání povoleného debetu po úhradě debetního zůstatku. Úroková sazba a sazba úroků z prodlení byla stanovena v Oznámení o úrokových sazbách. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky a ceny za bankovní služby uvedené v sazebníku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle čl. 1 dodatku byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě neplnění podmínek čerpání povoleného debetu žalovaným. Výzvou ze dne 12. 8. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k vyrovnání nepovoleného debetu. Podáním ze dne 16. 9. 2019 žalobkyně od smlouvy odstoupila z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu v souladu s ustanovením čl. 13 bodu 13.2 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a nepovolený debetní zůstatek ve výši 32 325,72 Kč byl dle oznámení ze dne 7. 10. 2019 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu a dále úročen dle čl. 13 bodu 13.3 všeobecných obchodních podmínek a oznámení o úrokových sazbách žalobkyně úročen úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně. 5. Z periodických výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od 22. 12. 2018 do 4. 10. 2019 soud zjistil jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel a jakým způsobem mu byly účtovány úroky, úroky z prodlení a jednotlivé poplatky a záporný zůstatek na účtu žalovaného ve výši 32 325,72 Kč ke dni 4. 10. 2019. Z historického výpisu ze dne 27. 8. 2021 dále vyplývá, že žalovaný na pohledávku žalobkyně z nepovoleného debetního zůstatku neuhradil žádnou částku. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 9. 2021, odeslanou žalovanému dle potvrzení o podání dne 6. 9. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 7. Soud hodnotil provedené důkazy podle § 132 o. s. ř. a má za prokázané, že účastníci dne 12. 9. 2017 platně uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ úvěrující se smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Účastníci smlouvu uzavřeli jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti. 8. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 9. Na základě shora uvedených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o bankovních službách, jejíž součástí byla smlouva o běžném účtu a dodatek ke smlouvě o poskytnutí povoleného debetu do výše 30 000 Kč. Žalovaný však sjednané smluvní podmínky porušil, neboť na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalobkyně tak byla oprávněna od smlouvy odstoupit, účet zrušit a po žalovaném žádat vrácení záporného zůstatku ve výši 32 325,72 Kč spolu s úrokem sjednaným ve výši 25 % ročně. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu. 10. K námitce žalovaného, že z důvodu pandemie COVID-19 nebyl schopen úvěr splácet, a žalobkyně proto měla použít ustanovení zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, soud poukazuje na ustanovení § 3 odst. 3 písm. e) shora citovaného zákona, jenž se na úvěrový rámec, který lze po částečném nebo úplném splacení opakovaně čerpat, nepoužije. Stejně tak z žádného právního předpisu či ustanovení nevyplývala povinnost žalobkyně stanovit žalovanému splátkový kalendář a nelze tudíž přičítat k její tíži, pokud žalovanému splátkový kalendář nepovolila. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 537,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 294 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 525,72 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění) realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 460 Kč za jeden úkon (vyjádření k odporu žalovaného) uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 160 Kč ve výši 1 083,60 Kč. 12. Rovněž soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 1 200 Kč, jakožto náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky, na níž žalobkyni vznikl nárok v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. S přihlédnutím k žádosti žalovaného a stanovisku žalobkyně stanovil soud žalovanému podle § 160 o. s. ř. povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení v měsíčních splátkách tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Pokud žalobkyně projevila souhlas se splátkami v dané výši, vycházel soud z předpokladu, že úhrada žalované částky, jejího příslušenství a nákladů řízení v těchto splátkách není nepřiměřeným znevýhodněním žalobkyně coby věřitele. Závěrem soud zdůrazňuje, že nemohl žalovanému stanovit splátkový kalendář i k úhradě dalších dluhů vůči žalobkyni, jak toto žalovaný navrhoval, neboť předmětem řízení byl pouze nárok žalobkyně ze smlouvy o služební kreditní kartě reg. [číslo] další nároky z jiných úvěrových smluv by přesahovaly rámec tohoto řízení.