22 C 273/2023-151 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 70 174,20 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela dne 9. 8. 2016 smlouvu o bankovních produktech a službách, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu žalovanému, a následně uzavřeli smlouvu o poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto účtu. Na základě této smlouvy byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr s limitem do 7 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zajistit na svém běžném účtu kreditní zůstatek, a to alespoň 1 x za každých 180 dní čerpání úvěru, a dále minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný smlouvou zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu a neocitne se v prodlení s plněním. V dispozicích ke smlouvě byla sjednána úroková sazba pro čerpání povoleného limitu i úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem a za podmínek dle Dispozic ke kontokorentnímu úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný své závazky ze smlouvy porušil tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Proto předchůdkyně žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr zrušila a debetní zůstatek ve výši 9 150,01 Kč dne 26. 1. 2022 převedla na nově otevřený úvěrový účet. Dlužnou částku žalovaný řádně a včas nesplácel, tudíž předchůdkyně žalobkyně celý dluh zesplatnila ke dni 31. 5. 2022. Kromě dlužné jistiny ve výši 9 150,01 Kč, žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 448,40 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 9 150,01 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 950,01 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, . Dále právní předchůdkyně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR a dalších interních a externích databázích. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, zde předchůdkyně žalobkyně vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu ve výši 20 299 Kč měsíčně a z celkového čistého měsíčního příjmu domácnosti 25 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti po úvěr, zároveň předchůdkyně žalobkyně zohlednila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení a z veřejných databází zjištěné dosavadní splátky úvěrů v celkové výši 10 800,04 Kč měsíčně. Výpočtem pak předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. A dále žalobkyně poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, dle jehož závěrů je správné posoudit výdaje žalovaného dle ekonomického modelu v případě, kdy žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a rovněž, že je povinností žádajícího o úvěr uvést údaje v žádosti pravdivě.Dále právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela dne 18. 10. 2019 smlouvu o úvěru – , Anonymizováno, , a na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 83 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho běžný účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 14,90 % ročně z poskytnutého úvěru a poplatky (za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky), to vše ve sjednaných pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však dostal opakovaně do prodlení s úhradou splátek, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 2. 2022. Celkově pak žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu 44 804,42 Kč. Žalobkyně po žalovaném v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 57 724,19 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 892,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 123,03 Kč, úrok ve výši 14,90 % ročně z částky 57 724,19 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 224,19 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet tento spotřebitelský úvěr, k tomuto právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný. Dále právní předchůdkyně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR a dalších interních a externích databázích. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, zde předchůdkyně žalobkyně vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu ve výši 22 548 Kč měsíčně a z celkového čistého měsíčního příjmu domácnosti 25 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti po úvěr, zároveň předchůdkyně žalobkyně zohlednila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení a z veřejných databází zjištěné dosavadní splátky úvěrů v celkové výši 11 551,12 Kč měsíčně. Výpočtem pak předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. A dále žalobkyně poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, dle jehož závěrů je správné posoudit výdaje žalovaného dle ekonomického modelu v případě, kdy žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a rovněž, že je povinností žádajícího o úvěr uvést údaje v žádosti pravdivě.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.Dne 9. 8. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, . a žalovaným elektronicky (pomocí SignPad) uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v níž si strany sjednaly vzájemná práva a povinnosti při poskytování bankovních produktů a služeb, kdy konkrétně si sjednaly vedení běžného účtu právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného, a dále se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období (tj. doby, po kterou se žalovaný zavazuje, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň v průběhu sjednaného období - od prvního dne čerpání povoleného debetního zůstatku nebo od prvního dne čerpání provedeného po uplynutí předchozího kreditního období) na běžném účtu. Žalovaný se zároveň zavázal nepřekročit povolený limit. Pro případ překročení povoleného limitu debetního zůstatku bylo ujednáno, že mu za každý den překročení bude účtován sankční poplatek podle Sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek. Nedílnou součástí této smlouvy pak byly Dispozice k této smlouvě ze dne 9. 8. 2016, podepsané stranami elektronicky (pomocí SignPad), dle nichž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 7 000 Kč (povolený limit) formou povoleného přečerpání účtu do záporného zůstatku. Strany smlouvy se současně dohodly na úrokové sazbě debetního zůstatku ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný byl povinen zajistit si minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Pro případ nepovoleného debetního zůstatku byla ujednána úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně. Ze Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy, konkrétně z jejich článku 24. písm. f), vyplývá, že v případě překročení povoleného limitu, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna otevřít úvěrový účet a převést na něj debetní zůstatek z běžného účtu, žalovaný pak byl povinen jej splatit v prav