4 C 290/2023-133 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal po žalované, aby mu převedla do jeho výlučného vlastnictví pozemky p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a id. spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku p. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, (dále jen předmětné pozemky). Svoji žalobu odůvodnil tím, že účastníci se dohodli v roce 2008 na tom, že žalovaná bude pro žalobce obstarávat nákup pozemků v k. ú. , adresa, tak, že je nakoupí z prostředků žalobce pro sebe a poté je převede do vlastnictví žalobce. Takto žalovaná nakoupila v období 2008 až 2010 předmětné pozemky za částku 2 167 325 Kč, kterou jí žalobce poskytl. Žalobce pak požádal žalovanou o převod pozemků, ale ona se vždy vymluvila a svoji povinnost dodnes nesplnila.2. Žalovaná nárok žalobce neuznala, označila nárok žalobce za neurčitý a petit za nevykonatelný. Uplatnila námitku promlčení, k čemuž došlo nejpozději 31. 12. 2013. Smluvní vztah sice mezi účastníky existoval, ale jiného obsahu a mohl být uzavřený spíše se společností , právnická osoba, . Žalovaná si bližší okolnosti nepamatuje. Převod pozemků žalobce požaduje až od roku 2022, před tímto ho nepožadoval. Žalovaná považovala předané finanční prostředky za investici do podnikání, když se účastníci dohodli na spolupráci, aby žalovaná vykupovala pozemky, hospodařila na nich a dodávala žalobci bioprodukty, nikoliv aby mu pozemky převedla. Poslala žalobci seznam pozemků, které nakoupila, ale za účelem přípravy pozemkových úprav, a ne za účelem převedení do vlastnictví žalobce.3. Žalobce k námitce promlčení uvedl, že je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná vždy pod nějakou záminkou žalobce přesvědčila, že převod provedou později, což by bylo možno kvalifikovat jako dohodu o prodloužení doby splatnosti. Navíc šlo o lstivé odkládání splnění povinnosti žalované a dle § 650 o. z. promlčení doba neběží pod dobu, kdy věřitel neuplatnil právo jest dlužníkem lstivě uveden v omyl.4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalovaná je vlastnicí mnoha pozemků (cca 80) v k. ú. , adresa, , mezi nimž je i 37 předmětných pozemků, jejichž převedení na žalobce se žalobce domáhá. Nabyla je mezi lety 2004 až 2021, převážnou část do 2012. U předmětných pozemků je evidován druh pozemku orná půda a trvalý travní porost (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, ).5. Žalobce je občan Slovenské republiky, který nepodnikal v zemědělství, pozemky chtěl vykupovat za účelem jejich vlastnění. Předmětné pozemky nakoupila žalovaná v období od 2008 do 2010, v tomto období žalované dával finanční prostředky (zjištěno z výpovědi žalobce a žalované).6. Kdo se mohl v roce 2008 stát vlastníkem nemovitosti v České republice upravoval zejména zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, a to ve svém ustanovení § 17. V tomto ustanovení jsou nemovitosti rozděleny na dvě kategorie. Jde, zjednodušeně řečeno, o zemědělské a lesní pozemky na straně jedné a o ostatní nemovitosti (mimo zemědělské a lesní pozemky) na straně druhé. Pro cizozemce byla omezena pouze možnost nabývat zemědělské a lesní pozemky. Tyto pozemky mohou nabýt pouze následující cizozemci následujícím způsobem: a) cizozemci s českým státním občanstvím, b) cizozemci s průkazem povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství, pokud jsou evidováni v evidenci zemědělských podnikatelů v České republice, a jejichž trvalý pobyt je alespoň 3 roky, c) ostatní cizozemci pouze: − děděním, − pro diplomatické zastoupení státu za podmínky vzájemnosti, − do společného jmění manželů, z nichž pouze jeden je českým státním občanem nebo tuzemcem, − od příbuzného v řadě přímé, sourozence nebo manžela, − výměnou za jinou nemovitost v tuzemsku, jejíž cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu nepřevyšuje cenu původní nemovitosti zjištěnou podle zvláštního právního předpisu, − na základě předkupního práva z titulu podílového spoluvlastnictví, − výstavbou na vlastním pozemku, − jde-li o pozemek, který tvoří jeden funkční celek s nemovitou stavbou v jejich vlastnictví, nebo − pokud tak výslovně stanoví zvláštní zákon (jedná se např. o tzv. restituce). Zákon platil do 18. 7. 2011, pak ho zrušil zákon č. 206/2011 Sb. Co je zemědělská půda upravoval zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu v § 1 odst. 2 tak, že zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (dále jen "zemědělská půda") a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen "půda dočasně neobdělávaná"). Nynější znění zákona nahradilo pojem louky a pastviny pojmem trvalé travní porosty.7. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce v období let 2008 až 2010 nemohl nabývat v ČR zemědělskou půdu, protože mu to zakazoval devizový zákon. Tento byl sice zrušen v roce 2011, ale vzhledem ke skutkovému tvrzení o dohodě z roku 2008 mezi účastníky řízení, je nutno tvrzený smluvní vztah poměřovat i tímto předpisem. Je sice pravdou, že mezi ČR a SR byla uzavřena Smlouva o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (sdělení MZV 209/1993 Sb.), podle které státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejnou právní ochranu v osobních a majetkových věcech jako státní občané druhé smluvní strany. Jedná se však o smlouvu upravující procesní záležitosti jako např. doručování, provádění důkazů, výkon rozhodnutí apod., nikoli hmotněprávní záležitosti a není tak v kolizi s devizovým zákonem.8. Podle § 2 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném v roce 2008 (dále jen obč. zák.) platilo, že účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Podle § 39 téhož je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Žalobcem tvrzená dohoda účastníků je podle § 39 a § 2 obč. zák. neplatným právním úkonem, a to absolutně (když relativní neplatnost je upravena v § 40a obč. zák.), na základě které nevznikla žalované žádná povinnost, jejíhož splnění se nyní žalobce domáhá. Žalobce totiž chtěl vykupovat zemědělskou půdu, což je zřejmé z charakteru pozemků, které byly výhradně ornou půdou nebo travním porostem, dříve loukou, což však nemohl, neboť jako cizozemec nesplňoval výjimky stanovené devizovým zákonem. Je zřejmé, že právě proto chtěl, aby žalovaná nakupovala pozemky v dané době, které, dle tvrzení žalobce, měla následně převést na žalobce. Jiný motiv by byl dost těžko pochopitelný, když bylo možno využít institut zastoupení nebo pozemky převádět na spřátelenou společnost ve skupině , právnická osoba, , , Anonymizováno, aj., které také nabývaly pozemky v dané lokalitě. (jak vypověděl žalobce).10. I když je shora uvedený důvod postačující pro zamítnutí žaloby, je dalším důvodem pro zamítnutí promlčení případného závazku. Lze vyjít z tvrzení žalobce o tom, že se s žalovanou dohodl v roce 2008 na obstarávání příležitostí k nákupu pozemků. Pozemky měla žalovaná nakoupit do roku 2010. Žalobce netvrdil, jaká byla dohoda o tom, kdy by žalovaná měla být povinna převést na žalobce předmětné pozemky, naopak uvedl, že až na jeho žádost.11. Podle § 100 odst. 1 a 2 obč. zák. č. 40/194 Sb. ve znění účinném v roce 2008 a ve stejném znění i v 2010: Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Podle § 101 obč. zák. je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.12. Jelikož občanský zákoník neupravuje otázku ujednání o splatnosti dluhu ponechané na vůli věřitele, platí v občanskoprávních vztazích, že věřitel může dlužníka požádat o jeho splnění kdykoliv; z toho pak plyne ten důsledek, že za den rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby je třeba považovat den, který následuje po vzniku dluhu. 5 R 104/2011 (Rozsudek NS z 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2634/2008).13. Podle rozsudku Nejvyššího sou