6 C 269/2023-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 333 751,54 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 300 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 123,74 Kč včetně pojištění schopnosti splácet. Úroková sazba byla sjednána pevná ve výši 8,7 % ročně. K prověření schopnosti , spisová značkažalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalovaného na základě výpisu z běžného účtu žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a žalobkyně úvěr ke dni , datum, prohlásila za splatný. Nyní tak žalovaný dluží celkem částku ve výši na jistině 295 670,98 Kč, kapitalizovaném úroku z úvěru ve výši 10 937,57 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 1 065,75 Kč, poplatcích 3 360 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 295 670,98 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 937,57 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut účelově neurčený spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč s pojištěním schopnosti splácet a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem a pojistným v pravidelných 120. měsíčních splátkách ve výši 4 123,74 Kč. Dle smluvních podmínek byla roční úroková sazba sjednána ve výši 8,7 %. Dle čl. I úvěrové smlouvy tvořili nedílnou součást smlouvy všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků platný od 1. 9. 2013. Dle čl. 32 písm. a všeobecných produktových podmínek, účinných od 1. 9. 2014, pokud se klient dostane do prodlení se splácením jakékoliv pohledávky vůči bance, má banka právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.4. V oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, , odeslaného žalovanému dle podacího archu dne , datum, , byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 310 359,64 Kč,, Anonymizováno, a to z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek.5. Dle výpisu z úvěrového účtu č. , Anonymizováno, /1 ze dne , datum, čerpal žalovaný úvěr ve výši 300 000 Kč dne , datum, . Dle platební historie a umořovací tabulky žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 8 681,33 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne , datum, . Z platební historie soud zjistil výši účtovaných poplatků dne , datum, , , datum, a , datum, v celkové výši 1 500 Kč. Z tabulky předpisů úroků z prodlení soud zjistil výši dlužného obchodního úroku 10 937,57 Kč k datu , datum, .6. Dle vyjádření žalobkyně ze dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, byl žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy bytem jiný druh bydlení. Zjištění čistý měsíční příjem ověřený výpisem z běžného účtu žalovaného činil 26 236 Kč a výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení a srážek ze mzdy nebyly doloženy, pouze byla zohledněna částka životního minima a normativní náklady na bydlení klienta. U typu povolání klienta bylo uvedeno na dobu neurčitou. Žalobkyně předložila negativní lustraci osoby žalovaného v centrální evidenci exekucí ze dne , datum, . Z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu od , datum, do , datum, soud zjistil kladné měsíční zůstatky na účtu žalovaného a debetní a kreditní obrat.7. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, , odeslanou žalovanému dle podacího lístku téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně před sjednáním smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl ověřen příjem žalovaného 26 236 Kč měsíčně a současně byla vzata v úvahu i částka výdajů žalovaného stanovená na základě statistických údajů a obratu na běžném účtu žalovaného za dobu 5 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že , Jméno zainteresované společnosti 0/0, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem z úvěru a poplatek za pojištění. Žalovaný se zavázal uhradit i související poplatky dle sazebníku. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel splátkami řádně a včas, žalobkyně proto pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami a s § 1931 o. z., který stanovil, že „bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Tím se stal zůstatek úvěru spolu s poplatky a s úrokem splatným. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku a poplatků za služby, a to včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že „po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 505,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 351 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 333 751,54 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 880 Kč ve výši 6 274,80 Kč.