13 C 201/2023-119 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhaly vydání bezdůvodného obohacení, které žalované mělo vzniknout nadužíváním jejího spoluvlastnického podílu na pozemcích parcelní číslo , Anonymizováno, (jehož součástí je stavba rodinného domu) a parcelní číslo , Anonymizováno, . Žalobkyně a) byla spoluvlastnicí pozemků do 16. 6. 2024 a bezdůvodné obohacení (po částečných zpětvzetích) požadovala za období od 26. 6. 2023 do 16. 6. 2024, následně byl spoluvlastnický podíl žalobkyně a) převeden na žalobkyni b), která bezdůvodné obohacení požadovala za období od 17. 6. 2024 do 31. 1. 2025. Podle žalobních tvrzení, žalovaná, která (do 31. 1. 2025) byla spoluvlastnicí podílu ve výši ½ na dotčených nemovitostech, tyto nemovitosti užívala jako celek, tedy nad rámec svého podílu.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobkyně a) výpisem z katastru nemovitostí ze dne 24. 7. 2023 ohledně listu vlastnictví číslo , hodnota, doložila, že kupní smlouvou ze dne , datum, nabyla vlastnictví k podílu o velikosti ½ dotčených nemovitostí, přičemž účinky vkladu nastaly ke dni 26. 6. 2023.4. Žalobkyně b) výpisem z katastru nemovitostí ze dne 2. 9. 2024 ohledně listu vlastnictví číslo , hodnota, doložila, že kupní smlouvou ze dne , datum, nabyla vlastnictví podílu o velikosti ½ dotčených nemovitostí, přičemž účinky vkladu nastaly ke dni 17. 6. 2024.5. Z předložených výpisů z katastru nemovitostí je též zřejmé, že po celou dotčenou dobu byla žalovaná spoluvlastnicí zbývajícího podílu ve výši ½, a to až do 31. 1. 2025, kdy svůj podíl prodala kupní smlouvou z téhož dne společnosti , právnická osoba6. Co se týče užívání nemovitostí žalovanou, žalovaná má na adrese rodinného domu vedeno trvalé bydliště, osobně si zde také přebírá poštu. Skutečnost, že v nemovitostech v dotčeném období bydlela vyplývá též z řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, (v němž je řešeno zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k dotčeným nemovitostem). V označeném řízení společnost , právnická osoba, prohlásila, že žalované při uzavření kupní smlouvy, kterou od ní její podíl na nemovitostech odkoupila, přislíbila, že jí umožní nemovitosti nadále užívat.7. Výši náhrady žalobkyně dokládala jednak výstupy z aplikace Valuo, podle nichž činila výše obvyklého nájemného k 7. 7. 2021 částku 13 200 Kč a k 12. 10. 2021 částku 14 961 Kč, dále předložila odborné posouzení ze dne 3. 2. 2023, podle něhož činila výše obvyklého nájemného v období od srpna roku 2021 do ledna roku 2023 částku 11 000 Kč měsíčně.8. Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 13. 7. 2023 vyzvána k zaplacení náhrady za období do 13. 7. 2023. Zásilku s touto výzvou žalovaná odmítla dne 14. 7. 2023 převzít.9. Jak již bylo řečeno nároky žalobkyň jsou odvozeny od spoluvlastnictví dotčených nemovitých věcí. Rozsah práv jednotlivých spoluvlastníků vyjadřuje § 1117 občanského zákoníku: „Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.“ Z citovaného ustanovení vyplývá, že jednotliví spoluvlastníci se musí zdržet nadužívání věci, tj. užívání společné věci nad rozsah jejich spoluvlastnického podílu na úkor ostatních spoluvlastníků. V opačném případě dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je namístě ochuzenému vydat, tak jak to předpokládá § 2991 občanského zákoníku: „(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“10. V projednávané věci má soud za to, že žalobkyně a) i b) prokázaly, že v dotčeném období existovalo nejprve mezi žalobkyní a) a žalovanou a následně mezi žalobkyní b) a žalovanou rovnodílné spoluvlastnictví k dotčeným věcem. Doložily též, že tyto nemovitosti užívala žalovaná a doložily též výši obvyklého nájemného. Soud má tedy za to, že požadavek žalobkyň na vydání náhrady za majetkový prospěch získaný žalovanou nadužíváním jejího spoluvlastnického podílu je důvodný. Soud proto žalobě beze zbytku vyhověl ohledně požadovaných jistin.11. Co se týče požadovaného úroku z prodlení, je nutné vzít v úvahu následující. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a nastává až na základě výzvy (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku).12. Pohledávka žalobkyně a) vzniklá do 13. 7. 2023 (tj. částka 4 370,55 Kč požadovaná za období od 26. 6. 2023 do 13. 7. 2023) byla zesplatněna výzvou z téhož dne (tj. z 13. 7. 2023), v níž nebyla stanovena lhůta k plnění. Výzva k zaplacení byla žalované doručena dne 14. 7. 2023 (skutečnost, že zásilku odmítla, jde k její tíži), 15. 7. 2023 tedy byla pohledávka splatná a od 16. 7. 2023 byla žalovaná s jejím plněním v prodlení. Žalobkyně ve vztahu k této části pohledávky požadovala úrok z prodlení až od 26. 7. 2023 a jejímu požadavku tak bylo možné vyhovět. Ve vztahu k zbylé části jistiny (59 979,45 Kč požadované za období od 14. 7. 2023 do 16. 6. 2024) vycházel soud z toho, že k jejímu řádnému zesplatnění došlo až v rámci doplnění (opravy) žaloby ze dne 9. 5. 2024, které bylo žalované doručeno dne 24. 7. 2024. Žalobkyně v tomto podání k výzvě soudu opravila žalobu, přičemž z podání je patrné, že vyjádřila vůli, aby žalovaná i případné další pohledávky vzniklé v budoucnu z titulu nadužívání hradila měsíčně, a to vždy do 25. dne v měsíci. Toto podání bylo žalované doručeno dne 24. 7. 2024, 25. 7. 2024 tedy nastala splatnost zbylé části jistiny a ode dne 26. 7. 2024 byla žalovaná s plněním v prodlení. Od tohoto data tedy soud přiznal žalobkyni a) právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající zákonné úpravě úroku z prodlení, která k danému datu činila 12,75 % ročně. Ve zbytku nárok žalobkyně a) na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnul.13. Obdobná situace nastala i ohledně části nároku žalobkyně b), konkrétně nároku na zaplacení úroku z prodlení z částky 1 650 Kč připadající na období od 17. 6. 2024 do 25. 6. 2024. I v případě tohoto nároku tedy soud zohlednil, že se stal splatným až 25. 7. 2024 a úrok z prodlení z této částky přiznal žalobkyni až od data 26. 7. 2024, a to opět ve výši odpovídající zákonné úpravě úroku z prodlení, která k danému datu činila 12,75 % ročně. Ve zbytku pak soud nárok na zaplacení úroku z prodlení ze zmíněné částky 1 650 Kč zamítnul. Úroky z prodlení ze zbylé části jistiny pak soud žalobkyni přiznal dle žaloby.14. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud jednak ze zásady úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) a dále ze zásady zavinění na zastavení řízení (§ 146 odst. 2 o. s. ř.).15. V případě žalobkyně a) soud zohlednil, že žalobu z části vzala zpět, a to nikoli pro chování žalované. Stalo se tak jednak ohledně částky 163 160,87 Kč (která byla přiznána právní předchůdkyni žalobkyně a) v jiném předcházejícím řízení) a dále ohledně rozdílu mezi měsíčně požadovanou částkou 7 458 Kč a nově požadovanou částkou 5 500 Kč. [Zde považuje soud za vhodné poznamenat následující. Žalobkyně a) žalobu koncipovala tak, že nárok na náhradu bezdůvodného obohacení uplatnila i do budoucna (do zrušení a vypořádání spoluvlastnictví), a to jako „budoucí opakující se měsíčně splatný nárok“, přičemž argumentovala tím, že v rámci žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (kterou současně podala) lze vypořádat i nároky dosud nesplatné. Nevzala však přitom v úvahu, že pro budoucí období (které ještě nenastalo), se nejedná o nároky nesplatné, ale o nároky v daný okamžik ani neexistující, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení může vzniknout teprve poté, co k obohacení vůbec dojde.] Poměří-li tedy soud na jedné straně nároky, ohledně nichž bylo řízení z důvodů na straně žalobkyně a) zastaveno, a to včetně nároků, které byly zamítnuty a na straně druhé nároky, které byly žalobkyni a) přiznány, je zjevné, že právo na náhradu nákladů řízení by svědčilo žalované. Té však dosud žádné náklady nevznikly, a soud proto ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou rozhodnul tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.16. V případě žalobkyně b) soud zohlednil, že vzala žalobu z části zpět, a to pro období od 1. 2. 2025 do zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Pokud by soud vyšel z toho, že ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví došlo rozsudkem ze dne 15. 7. 2025 (byť k tomuto datu rozsudek nebyl pravomocný), byla žaloba vzata zpět ohledně částky 30 013,44 Kč. Žalobkyni bylo přiznáno právo na zaplacení částky 41 214,52 Kč a dále úroků z prodlení, jejichž výše kapitalizovaná ke dni vyhlášení rozsudku (tj. k 15. 7. 2025) činí 3 769,30 Kč. Zamítnuté úroky z prodlení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku činily 52,09 Kč. Poměříme-li tedy na jedné straně nároky, ohledně nichž bylo řízení z důvodů na straně žalobkyně b) zastaveno, a to včetně nároků které byly zamítnuty a na straně druhé nároky, které byly žalobkyni b) přiznány, připadá na zastavené a zamítnuté nároky částka 30 065,53 K