20 C 109/2025-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 14. 5. 2024, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr (na základě dodatku z 17. 5. 2024) v celkové výši 30 000 Kč, který se zavázal vrátit do 14. 7. 2024. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni. Žalobkyně se domáhá po žalovaném úhrady částky 36 420 Kč sestávající z jistiny 30 000 Kč, smluvního úroku 6 420 Kč a rovněž zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 420 Kč za dobu od 15. 7. 2024 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného splatit úvěr byla vyhodnocena na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích a rovněž lustrací v dlužnických registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný rovněž prohlásil, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.2. Žalovaný v odporu rozporoval platnost uzavření smlouvy z důvodu neposouzení jeho úvěruschopnosti.3. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, byla dne 14. 5. 2024 sjednána pomocí prostředků dálkové komunikace Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, za což měl žalovaný uhradit úrok ve výši 4 360 Kč. Pro případ prodlení s placením jakékoliv části závazku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (tato mohla být požadována nejvýše třikrát). Dodatkem č. , hodnota, ze dne 17. 5. 2024 ke Smlouvě byl úvěr navýšen na 30 000 Kč a úrok na výši 6 420 Kč.5. Z výpisu z účtu z 15. 10. 2021 spol. , Anonymizováno, . , č. účtu, zjistil, že z účtu , č. účtu, uvedeného ve Smlouvě přišla dne 24. 9. 2021 verifikační platba , částka, od , Jméno žalovaného, .6. Dle výpisu z běžného účtu , Anonymizováno, byla žalovanému na jím určený účet (, č. účtu, ) poskytnuta dne 14. 5. 2024 částka 20 000 Kč a dne 17. 5. 2024 částka 10 000 Kč, celkově 30 000 Kč. Tato skutečnost byla mezi účastníky řízení nesporná.7. Původní věřitelka zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 14. 7. 2024.8. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, včetně seznamu postoupených pohledávek. Dopisy ze dne 4. 3. 2025 bylo žalovanému oznámeno jednak postoupení pohledávky a jednak byl vyzván k úhradě dlužné částky 53 008 Kč do tří dnů; upomínka mu byla odeslána téhož dne.9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný podepsali dne 14. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a následně dodatek ke Smlouvě, na základě kterých byla poskytnuta žalovanému na jím určený bankovní účet celková částka 30 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k vymáhání zažalovaného dluhu.15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.16. Žalobkyně v rámci doplnění žaloby stručně obecně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné údaje ani podklady týkající se majetkových poměrů přímo žalovaného a ani případně výsledky lustrace žalovaného v poukazovaných registrech. Ostatně sdělila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Pokud ovšem má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Této povinnosti se poskytovatel úvěru nemůže zprostit spoléháním se na žalobkyní poukazované čestné prohlášení žalovaného, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěr