20 C 122/2025-138 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit jí částku 16 056,97 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 9. 3. 2021 byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr ve výši úvěrového limitu 15 000 Kč. Za sjednání závazku žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni poplatek ve výši stanovené Sazebníkem pro kontokorentní úvěry, který činil ke dni podpisu předmětné smlouvy 600 Kč a byl žalovanému naúčtován 10. 3. 2021 a dále ke každému dni obnovy doby poskytnutí úvěru. Ve smlouvě byl dále sjednán smluvní úrok 8,3 % ročně, který zůstal po celou dobu účinnosti smlouvy nezměněn. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v souladu se smlouvou, následně se však dostal do prodlení se splácením a úvěr byl proto žalobkyní vypovězen ke dni 9. 3. 2025. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny ve výši 16 056,97 Kč, úroku ve výši 8,3 % ročně z částky 16 056,97 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky 16 056,97 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své příjmy a výdaje, přičemž tyto informace byly zaznamenány do žádosti ze dne 3. 3. 2021 a ověřeny přehledem pohybu na účtu žalovaného za období od 5. 9. 2020 do 4. 3. 2021. Současně bylo z registru BRKI s negativním výsledkem ověřeno, zda má žalovaný sjednány předchozí úvěry či jiné závazky, a s negativním výsledkem byly ověřeny žádosti institucí dle §38 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), rozhodl soud bez nařízení jednání.3. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 7. 10. 2014 a obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně zřídila žalovanému účet č. , č. účtu, . Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 9. 3. 2021 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve formě debetního zůstatku k běžnému účtu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou přečerpání účtu do výše úvěrového limitu 15 000 Kč na dobu jednoho roku a s možností prodloužení pouze v případě absence výpovědi smlouvy jednou ze stran. Výše úrokové sazby byla sjednána 8,3 % ročně. Splácení se přitom uskutečňovalo tím, jak žalovaný nakládal s prostředky na účtu. Žalovaný byl povinen hradit poplatek za , Anonymizováno, ve výši 600 Kč. Dle čl. I, bodu 3 úvěrové smlouvy, ve spojení s obchodními podmínkami, byla banka oprávněna vypovědět čerpání úvěru a prohlásit úvěr za splatný ve lhůtě 2 měsíců. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu podáním ze dne 27. 12. 2024 a žalovaného vyzvala k úhradě nepovoleného záporného debetního zůstatku na účtu. Dopisem ze dne 27. 5. 2025 pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celkového dluhu s tím, že jinak přistoupí k vymáhání svého nároku soudní cestou. Tuto předžalobní výzvu si žalovaný nepřevzal. Z přehledu pohybu na účtu žalovaného za období od 9. 3. 2021 do 31. 5. 2025 soud zjistil operace na účtu žalovaného, včetně data posledního vkladu na účet dne 15. 12. 2023 a zůstatku na účtu ke dni 31. 5. 2025 (záporný zůstatek -16 056,97 Kč). Z uvedeného přehledu pohybu na účtu žalovaného je pak patrno, že žalovaný se dostal do trvalého prodlení s plněním svých závazků vůči žalobkyni ode dne 30. 11. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní řádně posouzena na základě žádosti o poskytnutí úvěru, přehledu pohybu na účtu žalovaného a negativní lustrace v databázi BRKI a exekučním rejstříku.4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Soud se předně z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl na základě listin předložených žalobkyní k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla řádně posouzena.8. Soud má z úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši 15 000 Kč vedený na úvěrovém účtu. Žalovaný úvěr čerpal a měl jej splácet řádně a včas způsobem uvedeným ve smlouvě, a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ve lhůtě jednoho roku. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky související s úvěrem. Žalobkyně smlouvu v souladu se smluvními podmínkami vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyni dále vznikl nárok na úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 8,3 % ročně a rovněž zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to konkrétně ve výši 12,75 % p.a., kdy tato byla platná pro první den trvalého prodlení žalovaného s plněním svých závazků vůči ní, tedy ke dni 30. 11. 2024. Ač se žalovaný dostal do prodlení dříve, žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení až ode dne 1. 6. 2025, tedy ode dne pozdějšího, soud proto jejímu požadavku vyhověl. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl v plném rozsahu.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 056,97 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně ve věci samé (žaloba) naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje.