20 C 155/2025-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 2. 2025 domáhal zaplacení částky ve výši 15 346 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 13. 12. 2024 smlouvu o nájmu automobilu , Anonymizováno, . Žalovaný se uvedenou smlouvou (a obchodními podmínkami, jež jsou její součástí) zavázal hradit nájemné ve výši 600 Kč denně, a to při dlouhodobém pronájmu vždy na období 30 dní dopředu jednorázově v hotovosti. Žalovaný vozidlo počínaje dnem 13. 12. 2024 užíval a dne 14. 1. 2025 jej předal zpět žalobci, avšak v rozporu s ujednáním ve smlouvě s palivovou nádrží, jež nebyla doplněna do plného stavu. Již od počátku je pak žalovaný v prodlení s placením nájemného, neboť při uzavření smlouvy uhradil pouze jistotu ve výši 5 000 Kč. Žalovaná částka pak představuje dlužné nájemné za 32 dnů užívání vozidla ve výši 19 200 Kč a částku ve výši 1 146 Kč představující cenu za doplnění paliva, obojí vyúčtované fakturou s datem splatnosti 28. 1. 2025. Žalovaným uhrazenou jistotu ve výši 5 000 Kč žalobce v této faktuře započetl na dlužnou částku. Žalobce zároveň s ohledem na prodlení žalovaného požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, a to ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 29. 1. 2025, do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 13. 12. 2024 uzavřena „smlouva o výpůjčce automobilu“, dle níž žalobce přenechal žalovanému k dočasnému užívání vozidlo , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, (dál jen „předmětné vozidlo“), a to od 13. 12. 2024. Doba přenechání vozidla žalobci k užívání nebyla ve smlouvě uvedena. Žalovaný se zavázal za zapůjčení vozidla platit žalobci úplatu ve výši dle aktuálního ceníku, jež byl součástí předmětné smlouvy. Dle tohoto ceníku je v případě dlouhodobého nájmu (18-30 dnů) vozidla , Anonymizováno, cena 650 Kč za jeden den výpůjčky vozidla. Z předmětné smlouvy dále vyplývá, že při jejím podpisu byla ze strany žalovaného uhrazena „vratná kauce“ ve výši 5 000 Kč. Tato skutečnost pak vyplývá i z předloženého příjmového pokladního dokladu ze dne 13. 12. 2024 č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Součástí předmětné smlouvy jsou dále obchodní podmínky podepsané žalobcem i žalovaným téhož dne. Z těchto podmínek, konkrétně jejich článku II., plyne povinnost žalovaného hradit spotřebované pohonné hmoty i další provozní náplně.5. Fakturou č. , hodnota, ze dne 14. 1. 2025, splatnou dne 28. 1. 2025, žalobce vyúčtoval žalovanému za pronájem předmětného vozidla v období 13. 12. 2024 – 14. 1. 2025 k úhradě částku 15 346 Kč s tím, že je zde uvedena jako smluvní cena nájmu vozidla částka ve výši 600 Kč za den. Tato částka představuje dle faktury nájemné za uvedené období ve výši 19 200 Kč a dále částku ve výši 1 146 Kč za dotankování nádrže, to vše ponížené o částku 5 000 Kč jakožto kauci uhrazenou žalovaným.6. Dopisem ze dne 20. 1. 2025 žalobce žalovanému sdělil, že s ohledem na předání vozidla zpět žalobci považuje nájemní vztah mezi nimi za skončený a současně žalovaného vyzval k úhradě částky ve výši 15 346 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné částky a dále náhradou nákladů právního zastoupení ve výši 4 937 Kč. Žalovaný byl upozorněn, že v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě se bude žalobce domáhat úhrady dluhu prostřednictvím soudu. Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 22. 1. 2025.7. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy ve smyslu § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“): „Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ Na základě předložené nájemní smlouvy byl žalovaný povinen platit žalobci za pronajaté vozidlo sjednané nájemné ve výši 650 Kč za každý den výpůjčky vozidla. Žalobce však ve své žalobě uvádí jako denní nájemné částku ve výši 600 Kč. S ohledem na skutečnost, že tato částka koresponduje s výší nájemného uvedenou ve vystavené faktuře a také vzhledem k tomu, že se jedná o částku nižší, než je původně dohodnutá výše nájemného ve smlouvě, považuje soud nárok žalobce za řádně prokázaný a důvodný.8. Žalovaný své povinnosti platit nájemné nedostál a zůstal žalobci dlužen celkem částku 15 346 Kč, jak plyne ze shora uvedené faktury.9. Oprávněný je pak také požadavek žalobce na úhradu úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) z dlužné částky, který žalobce požadoval v zákonné výši od prvního dne prodlení s platbou částky uvedené ve faktuře, tedy od data splatnosti zde uvedeného, do zaplacení. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu.10. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobce, který byl v řízení zcela úspěšný. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů spojených se zastupováním žalobce advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu 1 740 Kč a dále advokátu podle § 13 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, neboť k němu došlo za účinnosti advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, a dále ve výši 450 Kč za další dva z výše uvedených úkonů (návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Celkem náklady žalobce (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta a nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč) činí 8 568,20 Kč.