20 C 182/2025-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 52 391,12 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2022, kterou s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , dále jen „, Anonymizováno, “. Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy poskytl , Anonymizováno, žalované částku ve výši 25 000 Kč, když žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s částkou ve výši 34 148 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 103 Kč, částku za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a částku za , Anonymizováno, ve výši 5 206 Kč, a to v pravidelných 21týdenních splátkách po 2 817 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 3 000 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 52 391,12 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 113,47 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 515,96 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 245,43 Kč od 10. 11. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 245,43 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností od 21. 10. 2024. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalované, tak ze strany , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti a žalovaná měla předmětnou částku společně s částkou 30 809 Kč představující poplatek vrátit v 21měsíčních splátkách po 2 817 Kč. Současně s tím, měla uhradit pojištění ve výši 3 339 Kč. Před poskytnutím úvěru, žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, ve které bylo uvedeno, že žije s rodiči, předložila občanský průkaz, nejvyšší dosažené vzdělání je základní, nemá vyživovací povinnost, pracuje jako pomocná síla v kuchyni, její příjem činí 14 417 Kč, výdaje jsou 3 000 Kč, má bankovní účet, nemá splátky a měla předložit výplatní pásky za srpen a září 2022.4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr částku 3 000 Kč.5. Předžalobní upomínka ze dne 31. 12. 2024 byla žalovanému odeslána téhož dne.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek (pohledávka č. , hodnota, ) a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“, když současně žalovaná byla vyzvána, aby předmětnou částku uhradila do 10 dnů od doručení oznámení, které jí bylo odesláno dne 11. 11. 2024.7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila pouze vyplněnou zákaznickou kartu, když však jiné důkazy označeny a předloženy nebyly. Z vyplněné zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije s rodiči, předložila občanský průkaz, nejvyšší dosažené vzdělání je základní, nemá vyživovací povinnost, pracuje jako pomocná síla v kuchyni, její příjem činí 14 417 Kč, výdaje jsou 3 000 Kč, má bankovní účet, nemá splátky a měla předložit výplatní pásky za srpen a září 2022. Předchůdkyně žalobkyně se nijak nezabývala extrémně nízkými výdaji, nenechala si předložit výpisy z účtu, informace o platbách, např. sipo nebo jiný doklad, který by prokazoval výdajovou stránku žalované. Soudu nebyly předloženy ani ony výplatní pásky, na které se žalobkyně odkazovala, že byly přiloženy k zákaznické kartě.13. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 28 Co 279/2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalované, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.14. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala výdajovou stránku žalov