20 C 19/2025-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 33 419 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . Na základě této smlouvy žalovaná obdržela v hotovosti částku 25 000 Kč, kterou měla spolu s příslušenstvím, skládající se z pevného úroku ve výši 1 268Kč, poplatku za , Anonymizováno, ve výši 12 250 Kč, poplatku za , Anonymizováno, ve výši 3 462 Kč, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 4 500 Kč, tj. celkovou částku 46 480 Kč uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Poslední splátku žalovaná uhradila dne , datum, . Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od žalované a z dokladů, které sama žalovaná předchůdkyni žalobkyně poskytla. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná neuhradila svůj závazek včas, požaduje žalobkyně po žalované zaplacení částky 33 419 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 861,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 495,17 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 256,71 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok 8 % ročně z částky 11 913,36 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout, když uvedla, že už uhradila dost.3. Soud nařídil jednání, ke kterému se dostavila jak žalobkyně, tak žalovaná a soud provedl, jak všechny navržené listinné důkazy, tak výslech svědkyně , jméno FO, a z takto provedených důkazů, soud zjistil následující skutečnosti.4. Na základě žádosti o úvěr, byla mezi stranami podepsána smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že byla podepsána jak žalovanou, tak předchůdkyni žalobkyně. Součástí smlouvy byla příloha 1, předpis splátek. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku spolu s částkou 21 460 Kč (úrok, poplatek za , Anonymizováno, , náklady na , Anonymizováno, ) vrátit v 14měsíčních splátkách po 3 320 Kč. V žádosti o úvěr bylo uvedeno, že žalovaná je starobní důchodce, její důchod činí 14 548 Kč, když k tomuto měl být předložen výpis z bankovního účtu, současně bylo uvedeno, že je rozvedená, byt má vlastní, nemá povinnost k vyživovaným osobám, její dosažené vzdělání bylo střední. Dále bylo uvedeno, že její výdaje činí 1 000 Kč na bydlení a energie, 3 380 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a částka 1 328 Kč představují splátky stávajících půjček. Výpis z účtu, který byl předložen nebyl kompletní, jednalo se je o první stranu, ze které soud zjistil důchod žalované ve výši 14 548 Kč, avšak celkové příjmy a výdaje za měsíc říjen tomuto neodpovídaly, když příjem za tento měsíc měla mít žalovaná ve výši 37 582 Kč a výdaje 37 751 Kč. Pravidelné platby z této strany nebyly zřejmé. Žalovaná při jednání uvedla, že výdaje neodpovídají, když ty byly vyšší, ale zástupkyně tam uváděla nepravdivé údaje, čehož si ona nevšimla.5. Z přehledu uhrazených plateb soud zjistil, že žalovaná žalobkyni na smlouvu č. , hodnota, uhradila 25 561 Kč.6. Výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k uhrazení požadované částky, když tato výzva jí byla odeslána dne , datum, , jak soud zjistil z podacího lístku.7. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že ona sepisovala smlouvu, na žalovanou si pamatuje, půjčovala si peníze pro syna. Při sepisování žádosti ji žalovaná ukazovala složenky s důchodem a občanský průkaz, jiné listiny nepředkládala. Výdaje se vyplňovaly podle tabulek, které měla v té době k dispozici. Byty, ve kterých žalovaná bydlí, tak to jsou městské byty.8. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, došlo k postoupení tvrzené pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na žalobkyni.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud má na základě provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které původní úvěrující poskytla žalované v hotovosti částku 25 000 Kč. V daném případě vystupovala žalovaná v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná.14. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.15. Žalobkyně sice uvedla, že vycházela z dokladů a tvrzení žalované, které poskytla před uzavřením smlouvy, ale v rámci dokazovaní bylo jednoznačně prokázáno, že to tak ve skutečnosti nebylo. Z výpovědi osoby jednající za úvěrující společnost soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně se nezabývala výdajovou stránkou u žalované. Byla sice správně zjištěna stránka příjmová, tedy starobní důchod žalované, ale výdaje byly uvedeny mylně, když sama svědkyně vypovídala, že vycházela z tabulek, které pro tyto případy měla k dispozici, žádné podklady si nevyžádala a lživě vyplnila, že žalovaná bydlí ve vlastním bytě, ačkoliv sama na jednání svědkyně uvedla, že se jedná o městské byty. Je tedy nepochybné, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nedostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalované úvěr řádně splatit.16. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a předmětnou smlouvu ze dne , datum, je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.17. Žalovaná tedy byla od počátku povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč, když však v řízení bylo prokázáno, že žalovaná uhradila 25 561 Kč, tedy částku vyšší, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítnul.18. Ve věci byla plně úspěšná žalovaná, vzhledem ke skutečnosti, že náklady výslovně nepožadovala, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.