20 C 199/2025-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 43 052,26 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru č., hodnota, , kterou dne 17. 11. 2023 s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku společně s úrokem v pevné výši 1 014 Kč, poplatkem za , Anonymizováno, ve výši 9 800 Kč, poplatkem za , Anonymizováno, ve výši 2 770 Kč a poplatkem za , Anonymizováno, ve výši 3 600 Kč, tedy celkovou částku 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, když poslední splátku byla žalovaná povinna uhradit nejpozději do 17. 1. 2025. Žalovaná však uhradila pouze 3 000 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 18 632,31 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč, úhrady za , Anonymizováno, ve výši 8 756,00 Kč, úhrady za , Anonymizováno, ve výši 2 571,78 Kč, úhrady za , Anonymizováno, ve výši 3 342,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 868,25 Kč, úroku vyčísleného od 18. 1. 2025 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 876,17 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 640,69 Kč, úroků z úvěru ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 632,31 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,00% p.a. z částky ve výši 19 513,37 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 632,31 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč od 21.02.2025 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností od 25. 3. 2023. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 11. 2023 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalované, tak ze strany předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala předmětnou částku společně s částkou 17 184 Kč vrátit v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut na základě žádosti ze dne 17. 11. 2023, ve které žalovaná vyplnila, že je na mateřské/rodičovské dovolené, její příjem činí 30 626 Kč, výdaje jsou ve výši 13 000 Kč, je rozvedená, bydlí u rodičů a měla doložit výpis z bankovního účtu a občanský průkaz. Současně uvedla, že nejvyšší dosažené vzdělání je základní a má jedno vyživované dítě do 25 let a měsíční splátky stávajících půjček činilo 1 000 Kč.4. Z potvrzení o vedení účtu a z výpisu z účtu soud zjistil, že v září a říjnu žalovaná obdržela peněžitou pomoc v mateřství cca 30 000 Kč měsíčně.5. Předžalobní upomínka ze dne 17. 7. 2025, byla žalované odeslána téhož dne.6. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 společně se seznamem postoupených pohledávek (položka č. , hodnota, ) a potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila pouze vyplněnou žádost a dva výpisy z účtu, které prokazovaly, že žalovaná je na mateřské dovolené, když pobírá peněžitou pomoc v mateřství, a to už třetím měsíc, když však jiné důkazy označeny a předloženy nebyly. Z vyplněné žádosti dále bylo dále prokázáno, že žalovaná již má nějaký úvěr, je rozvedená, bydlí u rodičů a její tvrzené výdaje činí 5 000 Kč. K výdajům žalované však nebyly předloženy žádné důkazy, tedy ani celkový výpis z účtu např. za poslední dva měsíce, když předchůdkyně žalobkyně zaslala pouze doklad o příjmu. Nadto i toto je nedostatečné, když peněžitá pomoc v mateřství je omezena max na dobu 28 týdnů a je zřejmé, že placení úvěru mělo trvat mnohem delší dobu, když je vysoce pravděpodobné, že příjem žalované bude klesat. O to víc bylo podstatné a nutné, aby se předchůdkyně žalobkyně zabývala výdajovou stránkou, což vůbec neučinila.13. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala výdajovou stránku žalované, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit její úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení