20 C 315/2024-81 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 180 767,96 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 10. 6. 2019 Smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, a Smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , a to do výše 195 000 Kč. Meziúvěr byl žalovaným vyčerpán. Žalovaný byl povinen jednak hradit úroky z poskytnutého meziúvěru na meziúvěrový účet nejprve v měsíčních splátkách ve výši 796,25, a to počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru a dále se zavázal provádět pravidelné měsíční vklady ve výši 702 Kč na vkladový účet stavebního spoření. Žalovaný řádně nehradil sjednané splátky, a proto žalobkyně od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 3. 10. 2023 odstoupila. Splatnost pohledávky byla při odstoupení od Smlouvy stanovena na 30. 9. 2023, avšak žalovaný pohledávku nezaplatil. K uvedenému datu činila jistina vyčerpaného meziúvěru částku 180 767,96 Kč, kterou žalobkyně požadovala spolu se smluvním úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 180 767,96 Kč za dobu od 1. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši. K tomu, jakým způsobem žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že zkoumala jeho příjmy a předpokládané výdaje, přitom vycházela z doloženého potvrzení o příjmu. Žalobkyně vycházela z měsíčního průměrného příjmu žalovaného 41 000 Kč, měl vyživovací povinnost ve výši 6 000 Kč měsíčně, měsíční splátkové zatížení činilo 9 279 Kč, tedy měsíční povinnosti (splátky úvěru a výživné) činilo 17 089Kč, dále žalobkyně zjistila, že žalovaný žije u příbuzných, tedy nemá žádné finanční náklady na bydlení, současně počítala s náklady na domácnost a obživu ve výši 7 860 Kč, ačkoliv žalovaný sám uvedl 7 500 Kč a současně ponechal mimo výpočet finanční rezervu ve výši 4 100 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.3. Soud nařídil jednání, na kterém provedl žalobkyní navržené důkazy, když žalovaný žádné návrhy nevznesl a z takto provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Dne 20. 5. 2019 byla se žalovaným sepsána žádost o poskytnutí meziúvěru. Z žádosti soud zjistil, že žije u příbuzných, je vyučen, pracuje na plný úvazek na dobu neurčitou s čistým příjmem cca 41 000 Kč. Úvěr potřeboval na koupi nemovitosti a její následnou rekonstrukci. Současně byla vyplněna žádost o předběžné posouzení údajů (, Anonymizováno, ), ze kterého soud zjistil, že výše meziúvěru by měla činit 195 000 Kč.5. Z „potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci“ ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný měl být zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . se sídlem v , Anonymizováno, , na dobu neurčitou s příjem 41 000 Kč. Současně bylo zjištěno, že platí výživné ve výši 6 000 Kč, úvěr u , Anonymizováno, na celkovou částku 500 000 Kč se splátkami 5 320 Kč, hypotéku ve výši 792 000 Kč s měsíční splátkou 4 000 Kč. Ve formuláři byl prostor pro potvrzení příjmu od zaměstnavatele, avšak tvrzený příjem žalovaného od jeho zaměstnavatele potvrzen nebyl.6. V dokumentu nadepsaném slovy „kontrola příjmů“ ze dne 10. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 41 000 Kč, mezi výdaje bylo zahrnuto výživné ve výši 6 000 Kč, splátkové závazky u , Anonymizováno, ve výši 9 279 Kč, splátka aktuálního případu ve výši 1 810 Kč a bylo počítáno s rezervou ve výši 10% uvedených příjmů.7. Z listiny ze dne 10. 6. 2019 nazvané „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že je řešen meziúvěr ve výši 195 000 Kč, při úrokové sazbě 4,9% ročně, měsíční splátka 796,25 Kč. Počet záznamů v , Anonymizováno, je uveden 0, dále jsou zde shrnuty výsledky hodnocení ukazateli Solus s výsledkem 1, BRKI s výsledkem 2, při dosažení score je uvedeno 3, když závěr hodnocení byl A - schválit se základní úrokovou sazbou. Žalobkyně soudu předložila též náhled do svého interního systému, v němž jsou vyhodnoceny výsledky dotazů na databáze SOLUS a BRKI, dále je v systému k žalovanému přirazen údaj o tom, že je rozvedený, pracuje v , Anonymizováno, , je vyučen, bydlí z rodičů, jeho splátkové závazky činí 17 089 Kč, příjem má ve výši 41 000 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně počítala s rezervu 10% z příjmu žalovaného a jako použitelný příjem započetla 36 900 Kč.8. Dne 10. 6. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o stavebním spoření č. , hodnota, za účelem financování bytové potřeby meziúvěrem/úvěrem ze stavebního spoření, při sjednání cílové částky ve výši 195 000 Kč. Současně dne 10. 6. 2019 strany uzavřely úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , v níž se dohodly na poskytnutí úvěru a meziúvěru na splacení úvěru nebo zápůjčky použité na financování bytových potřeb týkajících se údržby a změny rodinného domu. Celková výše meziúvěru na základě úvěrové smlouvy činila 195 000 Kč, byly ujednány úroky pro meziúvěr ve výši 4,9 % ročně, výše splátky úroků ve výši 796,25 Kč měsíčně, výše povinného měsíčního vkladu 702 Kč měsíčně, výše poplatku za , Anonymizováno, 360 Kč měsíčně a dále úroková sazba pro úvěr ze stavebního spoření ve výši 3,6 % ročně, splátka úvěru ze stavebního spoření ve výši 1 810 Kč měsíčně a ostatní náležitosti smlouvy, například následky porušení smlouvy, RPSN, změny úrokové sazby a podobně. Pro případ porušení smlouvy, kterým je zejména prodlení s platbami, bylo ujednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit a požadovat splacení celého úvěru/meziúvěru. Přílohou smlouvy byl , Anonymizováno, a dále , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Všechny informace obsažené ve smlouvě jsou zopakovány také v , Anonymizováno, . Blíže jsou podmínky čerpání a splácení meziúvěru a úvěru vymezeny ve , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dne 9. 8. 2019 žalovaný požádal o čerpání z meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření, na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, .9. Dopisem ze dne 19. 8. 2019 oznámila žalobkyně žalovanému čerpání finančních prostředků, k němuž došlo tak, že prostředky ve výši 195 000 Kč byly zaslány na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .10. Průběh splácení meziúvěru je zachycen ve výpisu z meziúvěrového účtu, z něhož lze zjistit, že žalovaný postupně uhradil na meziúvěrový účet částku 56 670,04 Kč, na vkladový účet uhradil 32 172,41 Kč, když však z tohoto účtu byla právě na onen meziúvěrový převedena částka 24 398,29 Kč, tedy celkově na oba účty uhradil 64 444,16 Kč.11. Dopisem nazvaného Poslední výzva k úhradě ze dne 23. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě neuhrazených plateb v celkové výši 15 080,17 Kč nejpozději do 30. 9. 2023, s tím, že pokud nebude ve lhůtě předmětná částka uhrazena, dojde k odstoupení od smlouvy. Zásilka dle vrácené obálky byla odeslána dne 25. 8. 2023.12. Mezi účastníky došlo k podpisu smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.13. Žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru měla následující povinnosti: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Když povinnost žalobkyně splní tak, že porovná příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů (srov. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Při hodnocení byla žalobkyně povinna postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spo