20 C 37/2025-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 12 428,60 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č., hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, ve dne 21. 10. 2022. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, když žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 6 379 Kč vrátit v pravidelných 52týdenních splátkách po 258 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 520Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 428,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 213,56 Kč (od 29. 11. 2022 do 29. 1. 2024), kapitalizovaný úrok ve výši 353,45 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 820,95 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úrok 18,47 % ročně z částky 6 820,95 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení ze dne , datum, . Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2022 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalovaného, tak ze strany , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč v hotovosti a zavázal se předmětnou částku společně s částkou 6 379 Kč představující poplatek vrátit v 52týdenních splátkách po 258 Kč. Současně s tím měl uhradil pojištění ve výši 1 980 Kč. Před poskytnutím úvěru, žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které uvedl, že jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, bydlí v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, jeden zdroj příjmu ve výši 18 375 Kč, další příjem domácnosti činí 10 000 Kč, jeho výdaje jsou ve výši 5 000 Kč, má účet, nemá úvěr ani kreditní kartu a měl předložit dva příjmové doklady, s tím, že pracuje na dohodu o pracovní činnosti.4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil 520 Kč.5. Předžalobní výzva ze dne 22. 5. 2024, byla žalovanému odeslána téhož dne.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“, když současně žalovaný byl vyzván, aby předmětnou částku uhradil do 10 dnů od doručení oznámení, které mu bylo odesláno dne 20. 2. 2024.7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila pouze vyplněnou zákaznickou kartu, když však jiné důkazy označeny a předloženy nebyly. Z vyplněné zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako , Anonymizováno, s příjmem 18 375 Kč a jeho výdaje činí 5 000 Kč. Současně uvedl, že pracuje na DPP, avšak výplatní pásky, případně výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé jeho příjmy, žalobkyně nepožadovala. Žalovaný jí měl předložit dva příjmové doklady, které soudu nebyly předloženy, tedy nelze ani odhadovat, jaký myšlenkový proces stačil předchůdkyni žalobkyně, aby zjistila skutečný příjem žalovaného. Mimo to, že se předchůdkyně žalobkyně nijak nezabývala příjmem, nezkoumala ani výdaje, když s ohledem na jednu vyživovanou osobu a bydlení žalovaného v nájmu se jeho tvrzení výdaje jeví jako extrémně nízké. Žalobkyně si nenechala předložit výpisy z účtu, informace o platbách, např. sipo nebo jiný doklad, který by prokazoval výdajovou stránku žalovaného.13. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 28 Co 279/2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.14. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit její úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou s