20 C 43/2025-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 608 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 9. 2023, kterou s žalovaným uzavřela společnost , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “), na základě které žalovaný načerpal úvěr ve výši 16 000 Kč, který se zavázal uhradit do 2. 1. 2024, což však neučinil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný do dnešního dne nic neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení poskytnuté částky ve výši 16 000 Kč a dále částky 608 Kč představující smluvní pokutu ke dni zesplatnění, soudní cestou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl přeložené listinné důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti.3. Mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným byla dne 4. 9. 2023 prostřednictvím kódu podepsána Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, a to dne 4. 9. 2023 na účet žalovaného, což soud zjistil z výpisu z účtu. Ve smlouvě se strany dohodly na 30denní době splatnosti. Současně byly soudu předloženy dva dodatky ke smlouvě, a to Dodatek č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2023 a Dodatek č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2023, které však neobsahují podpisy ani jedné ze stran. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky. Společnost , Anonymizováno, zaslala žalovanému předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu ze dne 2. 1. 2024 a výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2024, která mu byla odeslána podle podacího lístku téhož dne a kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení.4. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena ve smyslu § 1879 a násl. na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 4. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla poskytnuta žalovanému na jeho účet částka 16 000 Kč, a to téhož dne.9. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance). Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.10. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Soud proto konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, a proto soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a proto žalobkyni vzniklo pouze právo na zaplacení jistiny se zákonným úrokem z prodlení.11. Soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni nepřiznal požadovanou smluvní pokutu ve výši 608 Kč, avšak s ohledem na prodlení žalovaného soud vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení poskytnuté částky ve výši 16 000 Kč a na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 16 000 Kč, avšak až od 25. 5. 2024, když výzva k zaplacení byla žalovanému dle fikce § 573 o.z. doručena 21. 5. 2024 a byla mu ze strany žalobkyně dána lhůta v délce 3 dnů. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Datum splatnosti do 24. 5. 2024 soud považuje jako dobu k plnění dluhu žalovaným za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní, a to i přes výzvu k zaplacení dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné výši, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu celých nákladů řízení, a to ve výši 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 608 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.13. Soud postupoval dle § 14b a.t., když je soudu známo, že žalobkyně podává opakovaně obdobné návrhy, a to např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, .