20 C 68/2025-75 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně žalobou ze dne 1. 4. 2025 po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 16. 6. 2025 požadovala po žalovaném zaplacení částky 25 395 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela žalobkyně dne 1. 8. 2023 a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 48měsíčních splátkách po 2 521 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 7 563 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2023 a z , Anonymizováno, ke Smlouvě soud zjistil, že soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalovaného, a to dálkově prostřednictví kódu, tak ze strany žalobkyně. Součástí smlouvy byly informace pro klienta. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč, když žalovaný měl zaplatit v 48měsíčních splátkách celkovou částku 106 176 Kč ve splátkách po 2 521 Kč, jak bylo uvedeno v přiloženém splátkovém kalendáři. Současně s touto smlouvou byla stejným způsobem podepsána Příloha č. , hodnota, k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěry, Pojištění , Anonymizováno, , když součástí tohoto byl také Informační , Anonymizováno, . Částka 35 000 Kč byla odeslána na účet žalovaného také 1. 8. 2023, jak soud zjistil z , Anonymizováno, . Před podpisem smlouvy byl žalovanému poskytnu předsmluvní formulář, ve kterém byly uvedeny podstatné informace o smlouvě.4. Před podpisem smlouvy žalobkyně zpracovala kartu klienta, ze které soud zjistil, že pracovala s informacemi, dle kterých činí příjem žalovaného 30 000 Kč, jeho výdaje tvoří životní minimum ve výši 4 860 Kč, dosavadní splátky žalobkyni činí 4 470 Kč, pro ostatní společnosti 9 330 Kč, je ženatý, avšak se ženou nežije ve společné domácnosti, forma bydlení je vlastní. Současně si žalobkyně vyjela záznam z registru solus a výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný má evidovaných 6 žádostí u jiných institucí, než je žalobkyně, když expozice činí 3 380 992 Kč, přičemž žádný závazek nemá po splatnosti. Žalovaný před podpisem smlouvy předložil svůj občanský průkaz a z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 1. 8. 2023 odeslána částka 31 089 Kč představující jeho mzdu.5. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil 10 841 Kč, když poslední splátka ve výši 757 Kč byla uhrazena dne 14. 6. 2024, když předchozí splátka byla uhrazena 15. 12. 2023.6. Výzvami ze dne 20. 2. 2024, 20. 11. 2024 a 21. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných splátek, když byl upozorněn, že může dojít ke splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 25. 2. 2024 žalobkyně sdělila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení, došlo k zesplatnění úvěru a byl vyzván, aby do 10 dnů vše zaplatil. Doklad o odeslání/doručení nebyl soudu předložen.7. Předžalobní upomínka ze dne 6. 9. 2024 byla odeslána téhož dne, když žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku do 15 dnů ode dne odeslání zásilky uhradil.8. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.13. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila potvrzení i provedené transakci, ze které bylo prokázáno, že příjem žalovaného činí cca 31 000 Kč. Dále byly předloženy výpisy z registru, ze kterých bylo prokázáno, že žalovaný má půjčky/výdaje v částce přes 3,3 mil. Kč a dále soud vzal za prokázané, že žalobkyně při hodnocení vycházela z údajů, že žalovaný má splátky třetím osobám ve výši 9 330 Kč a splátky u žalobkyně ve výši 4 470 Kč. Dále vycházel pouze z životního minima, které vůbec nereflektuje skutečnost, že žalovaný měl být ženatý, avšak nežil ve společné domácnosti s manželkou, tedy se dá očekávat zvýšené výdaje, na bydlení, které určitě neodpovídá životnímu minimu. Žalobkyně se nijak nezabývala konkrétními výdaji žalovaného, nenechala si předložit výpisy z účtu, informace o platbách, např. sipo nebo jiný doklad, který by prokazoval výdajovou stránku žalovaného.14. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 28 Co 279/2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.15. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala výdajovou stránku žalovaného, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit jeho úvěruschopno