20 C 87/2025-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 26 820 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 8. 2023, kterou s žalovanou uzavřela žalobkyně a na základě které jí žalobkyně poskytla částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem ve výši 9 000 Kč uhradit v tříměsíčních splátkách, když datum poslední splátky byl stanoven na 23. 10. 2023, když žalovaná za celou dobu uhradila pouze 3 000 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 000 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku ve výši 2 820 Kč, představující smluvní pokutu. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a nahlédnutím do relevantních databází.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 8. 2023 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalované tak žalobkyně, a to pin kodem. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, když tato částka byla žalované zaslána téhož dne na účet a podle smlouvy měla žalovaná uhradit poskytnutou částku ve třech měsíčních splátkách po 8 000 Kč. Z výpisu z účtu za srpen soud zjistil nejen, že žalované byla poskytnuta předmětná částka, ale také, že před poskytnutím této půjčky byly v daném měsíci poskytnuta další zápůjčka, a to dne 14. 8. 2023 ve výši 14 000 Kč od , Anonymizováno, . a současně žalovaná splácela žalobkyni již splátku 4 733 Kč na předchozí zápůjčku.4. Než došlo k poskytnutá zápůjčky žalovaná v červnu 2022 uhradila verifikační platbu a tím potvrdila své číslo účtu.5. Žalobkyně poslala žalované upomínky dne 19. 9. 2023, 10. 11. 2023, 23.10. 2023 a 30. 9. 2023 a současně zaslala Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 10. 2023, když však k těmto upomínkám nebyly soudu předloženy doklady o odeslání.6. Předžalobní upomínka ze dne 26. 9. 2024 byla žalované odeslána téhož dne, jak soud zjistil, z podacího archu.7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně soudu předložila výpis z účtu za měsíc srpen 2023, když však jiné důkazy označeny a předloženy nebyly. Z tohoto důkazu soud sice zjistil příjem žalované, ale také současně zjistil, že ještě před poskytnutím tohoto úvěru, byl žalované o dva dny předtím poskytnut úvěr od jiné společnosti a současně žalovaná splácela žalobkyni již jiný úvěr/zápůjčku, což žalobkyně při hodnocení nijak nereflektovala. Dále se nijak nezabývala výdajovou stránkou žalované, když jen v srpnu dosahovala částky přes 70 000 Kč, což neodpovídá příjmu žalované.13. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 28 Co 279/2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalované, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.14. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala výdajovou stránku žalované, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit její úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč, když současně bylo prokázáno, že žalovaná již žalobkyni částku 3 000 Kč uhradila, tedy má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu mezi poskytnutou a vrácenou částkou, a to ve výši 12 000 Kč. Soud současně žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po lhůtě, kterou žalobkyně žalované poskytla ve výzvě ze dne 26. 9. 2024 (uhradit do 3 dnů), když tato výzva ji byla doručena dle § 573 o.z. dne 1. 10. 2023. Ve zbývající části soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul.15. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla pasivní a soudu nesdělila informace, které by jí bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit.16. O náhradě nák