23 C 128/2023-105 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, , pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, (dále jen předmětné pozemky), a to z důvodu mimořádného vydržení, neboť předmětné pozemky bez přerušení drží od 23. 8. 1996, kdy se držby ujala na základě smluv uzavřených se , právnická osoba, , kterými přešlo v rámci transformace družstva mj. vlastnické právo k , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . Předmětné pozemky žalobkyně udržuje na vlastní náklady, využívá je v celém jejich rozsahu za účelem výkonu své , Anonymizováno, činnosti. Předmětné pozemky se nachází uvnitř , Anonymizováno, , přičemž první pozemek slouží jako , Anonymizováno, a jako , Anonymizováno, , druhý pozemek je zastavěn stavbou (, Anonymizováno, , adresa, ) ve vlastnictví žalobkyně, třetí pozemek se nachází na okraji , Anonymizováno, a slouží jako manipulační plocha k , Anonymizováno, . Žalobkyně uvádí, že od doby, co se ujala držby, nebyla nikým vyzvána k vydání nemovitých věcí, ani vůči těmto pozemkům nebyla podána žaloba z rušené držby. Má za to, že dne 1. 1. 2019 uběhla dvacetiletá nezbytná doba pro vydržení a od následujícího dne žalobkyně nabyla vlastnické právo ex lege. Protože stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu, má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť žalobkyně nedržela předmětné nemovitosti v úmyslu nikoliv nepoctivém. Žalobkyně se totiž držby ujala na základě dohody o vypořádání nároku oprávněné osoby ze dne 23. 8. 1996, na základě které na žalobkyni přešlo v rámci , Anonymizováno, mimo jiné vlastnické právo k , Anonymizováno, v , Anonymizováno, nejpozději dne 23. 8. 1996. Žalobkyně však po uchopení držby , Anonymizováno, byla schopna a měla možnost majetkoprávní vztahy k předmětným pozemkům v areálu narovnat, například postupovat cestou prohlášení původního vlastníka za mrtvého a následného projednání dědictví nebo podání žaloby na určení vlastnického práva státu z titulu opuštění věci. To však žalobkyně neučinila, neboť měla prospěch z toho, že pozemky v zemědělském areálu, které nevlastnila, v tichosti bezplatně užívala. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1241/2022. Má za to, že v průběhu celé vydržecí doby panovaly objektivní okolnosti, ze kterých bylo žalobkyni zřejmé, že jí předmětné pozemky nepatří.3. Mezi účastníky řízení nebylo sporné tvrzení o tom, že kromě pozemků, jež jsou předmětem této žaloby a kromě dalších 3 pozemků, jejichž podílovým spoluvlastníkem je , jméno FO, , je vlastníkem všech těchto ostatních pozemků v areálu , adresa, žalobkyně.4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Mezi žalobkyní jako osobou oprávněnou a nabývající a , Anonymizováno, , adresa, , jako osobou povinnou a převádějící, byla uzavřena dohoda o vypořádání nároku oprávněné osoby dne 23. 8. 1996, dle které na oprávněnou osobu měl být převeden majetek osoby povinné, a to hmotný investiční majetek, drobný hmotný investiční majetek a ostatní movitý majetek v rozsahu uvedeném v příloze. V dohodě bylo konstatováno, že oprávněné osoby z transformace družstva, členové i nečlenové postoupili své nároky podle zákona o půdě na žalobkyni, tj. na oprávněnou osobu a souhlasili s tím, aby majetek uvedený v této dohodě byl vydán přímo této společnosti. Podle karty majetku, karty odpisů a karty inventární číslo , hodnota, byla do majetku žalobkyně zařazena , Anonymizováno, , adresa, a žalobkyně z ní prováděla odpisy. Ze sdělení finančního úřadu ze dne 20. 9. 2024 vyplývá, že žalobkyně hradila daň z nemovitostí z předmětných pozemků od roku 2014 dosud. Z kopie katastrální mapy vyplývá, že předmětné pozemky se nachází uvnitř areálu žalobkyně.5. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že od roku 1984 pracoval pro , Anonymizováno, , právnická osoba, , od února 2022 pracoval pro žalobkyni jako , Anonymizováno, , následně figuroval i ve vedení žalobkyně. Dále vypověděl, jak probíhala , Anonymizováno, , jak byla založena žalobkyně. Oprávněné osoby, které měly pohledávky vůči , Anonymizováno, , postupovaly své nároky na žalobkyni a za to obdrželi akcie. , Anonymizováno, pak následně postoupilo svůj majetek na žalobkyni a předalo jí pozemky, na kterých , Anonymizováno, hospodařilo. Žalobkyně zjišťovala vlastníky těchto pozemků a postupně se s nimi snažila uzavírat nájemní smlouvy., , právnická osoba, tedy žalobkyni zajišťoval , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl od roku 1996 do 2022 , Anonymizováno, žalobkyně. Vlastníky některých pozemků se však nepodařilo dohledat. Žalobkyně však hospodařila i na těchto pozemcích a platila za ně daně. Vlastníkem pozemků, jež jsou předmětem žaloby, žalobkyně nikdy nebyla, neboť vlastníka pozemků se jí nikdy nepodařilo dohledat. Tyto pozemky ale užívala od roku 1. 1. 1997 nepřetržitě až dodnes a platí z nich daně.6. , jméno FO, pracovala u žalobkyně jako , Anonymizováno, v letech 1997-2024. V devadesátých letech , Anonymizováno, vydávalo majetek žalobkyni, pozemky však žádné vydány nebyly, protože ty byly ve vlastnictví jednotlivých oprávněných osob. Žalobkyně se snažila o vykoupení pozemků či o uzavírání nájemních smluv. Pokud se jí to nepodařilo, i tak pozemky užívala a hradila z nich daň.7. Žalovaná vydala brožurku nazvanou „Nedostatečně identifikovaní vlastníci“, ze které vyplývá, že žalovaná informovala veřejnost o možném postupu pro případ tzv. nedostatečně identifikovaných vlastníků pozemků.8. Soud neprovedl důkaz čestnými prohlášeními , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť ti byli ve věci slyšeni jako svědci a mohli skutečnosti uvedené v čestném prohlášení sdělit soudu přímo.9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně převzala předmětné pozemky do užívání a od srpna 1996 až doposud je nepřetržitě užívá. Tyto pozemky jsou uvnitř areálu žalobkyně, ta je využívá k podnikání v , Anonymizováno, , platí z nich daně, na jednom z pozemků je postavena budova ve vlastnictví žalobkyně. Právní titul však k těmto pozemkům žalobkyně nikdy neměla. O pozemky však měla zájem, vlastníka pozemků se snažila dohledat, protože se ale jednalo o tzv. nedostatečně identifikovaného vlastníka, nepodařilo se jí to.10. Nejprve je nutno konstatovat, že žalobkyně má naléhavý právní zájem dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na podání určovací žaloby, neboť tvrdí, že se na základě mimořádného vydržení stala vlastníkem předmětných pozemků, přitom ale stav zapsaný na katastru nemovitostí neodpovídá tomuto skutečnému stavu.11. Při právním posouzení věci postupoval soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.12. Institut mimořádného vydržení byl do českého právního řádu zaveden 1. 1. 2024. Jeho smyslem je „povolit vydržení i v těch případech, které vylučovalo řádné vydržení, pouze s výjimkou případů jednoznačné zištnosti, tedy kdy držitel nabyl držbu na základě protiprávního, anebo jiného nekalého jednání (viz dále). Cenou za toto usnadnění vydržení je uběhnutí dvojnásobně delšího času oproti řádnému vydržení, které dává větší možnost vlastníkovi věci účinkům vydržení předejít. Jeho smyslem je tedy povolit vydržení i v těch případech, které vylučovalo řádné vydržení, pouze s výjimkou případů jednoznačné zištnosti, tedy kdy držitel nabyl držbu na základě protiprávního, anebo jiného nekalého jednání (viz dále). Cenou za toto usnadnění vydržení je uběhnutí dvojnásobně delšího času oproti řádnému vydržení, které dává větší možnost vlastníkovi věci účinkům vydržení předejít.“ (BĚLOVSKÝ, Petr. § 1095 [Mimořádné vydržení]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 376, marg. č. 3.). Podle závěrů Nejvyššího soudu podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla)