27 C 148/2025-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému dne 24. 6. 2023 částku 8 000 Kč a dne 8. 7. 2023 částku 12 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a to z titulu úvěrové smlouvy, kterou ovšem není schopna doložit. Žalovaný do dnešního dne ničeho nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji následně postoupila na stávající žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vrácení poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v rámci doplnění žaloby dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného splatit úvěr byla vyhodnocena na základě jím předložených dokladů (výplatní páskou za duben 2023) a lustrací v dlužnických registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného o schopnosti splácet zápůjčku původní věřitelka nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného závazek uhradit.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 24. 6. 2023 a ze dne 8. 7. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, poukázala v uvedené dny na účet č. , č. účtu, , a to pod v. s. , Anonymizováno, , finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a 12 000 Kč, celkem tedy 20 000 Kč. Podle sdělení , právnická osoba, . ze dne 11. 9. 2025 byl majitelem uvedeného účtu právě žalovaný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně seznamu postoupených pohledávek) byla pohledávka za žalovaným postoupena původní věřitelkou , právnická osoba, na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., které ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně seznamu postoupených pohledávek) postoupila na stávající žalobkyni. Žalobkyně dopisy ze dne 26. 12. 2024, odeslanými téhož dne, oznámila žalovanému jednak postoupení pohledávky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a jednak jej vyzvala k úhradě dluhu v celkové výši 57 031,96 Kč do tří dnů s tím, že jinak bude podána žaloba. Žalobkyně dále předložila výplatní pásku žalovaného, podle které obdržel za duben 2023 mzdu ve výši 18 474 Kč.4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného obohatí bez spravedlivého důvodu, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatil zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu aj. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.5. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. V posuzované věci bylo tvrzeno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla být podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž měl žalovaný obdržet finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žádné důkazy prokazující podepsání smlouvy ani jiný důkaz, který by dokládal vůli žalovaného smlouvu uzavřít nebyly doloženy, pročež se sama žalobkyně domáhala vydání poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení. Ani žalobkyní předložená výplatní páska žalovaného ani její obecné vyjádření v rámci doplnění žaloby o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedokládají sjednání předmětné smlouvy ani její obsah. Z tohoto důvodu soud ani nezkoumal platnost či neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, zejména z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalovaného a dostatečnosti žalobkyní předložených dokladů. V souzené věci bylo ale naopak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku v celkové výši 20 000 Kč, z níž žalovaný dle tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovaným nikterak vyvráceno, ničeho nevrátil. Jelikož v řízení nebyl doložen právní titul této platby, lze vyjít z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud proto žalovaného zavázal, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena a která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání, vydal z titulu bezdůvodného obohacení částku 20 000 Kč.8. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky, jejíž odeslání dne 26. 12. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem. V souladu s § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 31. 12. 2024. Jelikož žalovaný nevydal poskytnuté prostředky ani ve stanovené třídenní lhůtě, tj. do 3. 1. 2025, žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat úrok z prodlení. Soud proto s ohledem na uplatněný požadavek žalobkyně zavázal žalovaného, aby vedle poskytnuté jistiny uhradil žalobkyni rovněž úrok z prodlení z částky 20 000 Kč v zákonné sazbě od 6. 1. 2025 do zaplacení. Se zřetelem na výše uvedené skutečnosti, kdy nárok žalobkyně byl řádně doložen důkazy, a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.9. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, které představují zaplacený soudní poplatku ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 1 000 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni započetí každého úkonu, za dva úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění) a za jeden úkon právní služby učiněný po 1. 1. 2025 po 400 Kč (sepis žaloby včetně jejího doplnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 2 573 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení postupoval dle § 14b vyhlášky, neboť se jedná o řízení zahájené ustáleným a opakovaně používaným vzorem, který žalobkyně používá ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 27 C 163/2025, 27 C 146/2025, 27 C 144/2025), předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.