4 C 210/2025-16 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 53 500 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 26. 7. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky splatit v celé výši do 3. 10. 2024. Žalovaný svou povinnost vrátit peněžní prostředky v datu splatnosti nesplnil, na pohledávku ze smlouvy neuhradil ničeho. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 21 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč (500 Kč za každou z 5 splátek, s níž byl žalovaný v prodlení). Žalobkyně dále s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 500 Kč za dobu od 4. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi účastníky byla dne 26. 7. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout na žalovaným určený bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku splatit do 70 dnů ode dne čerpání, tj. do 3. 10 2024, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč (1 % denně z jistiny úvěru za každý den čerpání) v pěti splátkách po 10 200 Kč (z nichž 6 000 Kč připadá na splátku jistiny úvěru a 4 200 Kč na splátku poplatku za poskytnutí úvěru). V čl. 2.5. smlouvy bylo ujednáno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného. V čl. 8.1 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky. Dle čl. 8.3 byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu od vzniku prodlení, tj. od prvního dne po dni konečné splatnosti úvěru do jeho úplného zaplacení (smlouva o podnikatelském úvěru). Za účelem ověření majitele účtu žalovaný provedl tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně a rovněž předložil fotokopii svého občanského průkazu (Bank ID, informace o platbě, fotokopie občanského průkazu). Žalovaný smlouvu elektronicky podepsal prostřednictvím SMS kódu. Žalobkyně poukázala peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě (č. , č. účtu, ) dne 26. 7. 2024 (potvrzení o provedené platbě). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem ze dne 4. 2. 2025, odeslaným na adresu sídla žalovaného téhož dne (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek).4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1806 o. z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Soud má z předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z., kdy obě smluvní strany sjednaly smlouvu z pozice podnikatelů. Soud ověřil, že žalovanému dle zápisu v živnostenském rejstříku vzniklo živnostenské oprávnění v časovém odstupu od sjednání dané smlouvy. V řízení přitom nebylo nikterak vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že úvěr byl sjednán pro podnikatelské potřeby žalovaného.6. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč, a to v pěti splátkách po 10 200 Kč. Jelikož žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru, a to včetně úroku z prodlení z této částky, který žalobkyně požadovala v zákonné výši od prvního dne prodlení žalovaného, tj. od 4. 10. 2024 do zaplacení. Soud dále v souladu s § 2048 o. z. přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 500 Kč, která byla vyúčtována v souladu se smluvními ujednáními za každé prodlení žalovaného s úhradou každé z pěti sjednaných splátek, tedy celkem výši 2 500 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky, požadovaného v zákonné výši od prvního dne následujícího po konečné splatnosti úvěru, tj. od 4. 10. 2024 do zaplacení.7. Co se týče požadavku žalobkyně na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč, jedná se nepochybně o úrok z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, tedy o úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, jehož sjednání je ostatně podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Současně je soud toho názoru, že na osobu podnikatele je potřeba klást vyšší požadavky a vyšší míru jeho odpovědnosti ve vztahu k přebíraným závazkům, nežli je tomu v případě smluv uzavíraných spotřebiteli. Žalovaný coby podnikající fyzická osoba sjednal danou smlouvu v rámci své vlastní smluvní volnosti a bylo na jeho rozhodnutí, zda takovou smlouvu za sjednaných podmínek uzavře. Žalovaný nepoukazoval na zvláštní okolnosti sjednávání smlouvy a netvrdil, že by smlouvu uzavřel např. v tísni či pod nátlakem nebo že by žalobkyně při sjednávání výše úroku zneužila jeho postavení coby slabší smluvní strany (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Pouze z výše úroku, bez přistoupení dalších okolností, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně došlo ke zneužití jejího postavení vůči žalovanému. Nic v tomto směru nebylo ze strany žalovaného tvrzeno. Proto je zde třeba podle soudu uplatnit domněnku, že si žalovaný byl vědom, jaký závazek včetně sjednané výše smluvního úroku na sebe uzavřením dané smlouvy přejímá, pročež mu vznikla povinnost úrok uhradit. Požadavek žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ani úroku – poplatku za poskytnutí úvěru přitom není v rozporu s § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Soud však nepřiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 21 000 Kč, neboť ve smlouvě nebyla sjednána možnost žalobkyně požadovat úroky z prodlení z úroku. S ohledem na shora citované ustanovení § 1806 o. z. lze požadovat úrok z prodlení ze smluvního úroku, jen pokud to bylo stranami ve smlouvě výslovně sjednáno. Tak se tomu ale v posuzované věci nestalo. Smlouva o úvěru neobsahuje žádné ujednání, z něhož by bylo možno dovodit, že žalobkyně byla oprávněna přičíst smluvní úroky k jistině ani že by mohla požadovat úroky z prodlení ze sjednaného úroku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, vztahující se k jejímu požadavku na přiznání úroků z prodlení i ze smluvního úroku (při kapitalizaci smluvních úroků ke dni vyhlášení tohoto rozsudku). Soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 675 Kč a nákladů právního zastoupení, tj. odměny za zastupování účastníka advokátem podle dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky po 3 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, tj. celkem částka 1 350 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 16 142,30 Kč.