6 C 116/2025-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 087,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 5. 2023, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč formou přečerpání běžného účtu do záporného (debetního) zůstatku. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně a poplatky za související služby žalobkyně dle aktuálního ceníku. Žalovaný v rozporu se smluvními podmínkami překročil úvěrový limit a účet do nepovoleného debetního zůstatku. Jelikož žalovaný přes výzvy žalobkyně debet nevyrovnal, žalobkyně jej vyzvala k neprodlené úhradě nepovoleného debetního zůstatku, přičemž ke dni 12. 4. 2024 došlo k zesplatnění úvěru a dlužná částka byla připsána k tíži nově založeného evidenčního účtu pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, tyto ověřila prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalovaného za období od listopadu 2022 do května 2023, lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, rejstříku CBCB, v interních evidencích. Přestože žalovaný tvrdil své měsíční výdaje v nulové výši, žalobkyně je na základě statistických údajů stanovila na částku 7 902 Kč. Žalovanému byly na jeho bankovní účet za období od května 2023 do března 2024 připsány peněžní prostředky ve výši celkem 831 251,90 Kč, odepsány pak byly peněžní prostředky ve výši celkem 843 342,41 Kč, počáteční zůstatek účtu činil 3,01 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu nezaplacené jistiny ve výši 12 087,50 Kč (nepovolený debet), kapitalizovaného úroku ve výši 930,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 115,62 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 12 087,50 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 12 087,50 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 11. 2022 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách a v rámci ní smlouva o účtu, na základě které se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného účet číslo , č. účtu, . Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník pro soukromou klientelu. Mezi účastníky byla následně dne 25. 5. 2023 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč formou povoleného přečerpání účtu č. , č. účtu, do záporného zůstatku, a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do jednoho roku ode dne čerpání, a to včetně úroku ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný se současně zavázal uhradit další ceny za související služby dle ceníku. Smlouva o kontokorentním úvěru byla uzavřena k žádosti žalovaného, v rámci níž uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 20 833,67 Kč. Své výdaje uvedl v nulové výši.4. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od prosince 2022 do května 2023 soud zjistil, že průměrný příjem žalovaného zasílaný společností , právnická osoba, činil 20 833,67 Kč. Z výpisů z označeného účtu současně není patrné, že by žalovaný v tomto období splácel jiný spotřebitelský úvěr, případně, že by mu byl takový úvěr vyplacen. Z výpisů z téhož účtu žalovaného za období od června 2023 do července 2024 soud zjistil, že žalovaný kontokorent průběžně čerpal a splácel. K 31. 3. 2024 činil debetní zůstatek na tomto bankovním účtu částku -12 087,50 Kč.5. Dle výňatku z databáze CBCB neměl žalovaný evidován žádný existující kontrakt, výše měsíčních splátek splácených žalovaným byla nulová.6. V souvislosti s vedením účtu žalovaný v roce 2022 uhradil žalobkyni na poplatcích 40 Kč (za výběr hotovosti z bankomatu jiné banky v ČR), v roce 2023 pak 500 Kč (za vedení Plus účtu, za výběry hotovosti z bankomatu jiné banky v ČR a za dotaz na zůstatek v bankomatu jiné banky), na úrocích 896,08 Kč (výpis poplatků za rok 2022, výpis poplatků za rok 2023).7. Dopisem ze dne 10. 2. 2024 byl žalovaný ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dluhu po splatnosti s tím, že byl informován o následcích jeho nezaplacení nejpozději do 1. 4. 2024 v podobě zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 13. 4. 2024 žalobkyně žalovaného informovala o převedení pohledávky z kontokorentního úvěru na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, a to ke dni 12. 4. 2024, současně žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky 12 205,99 Kč sestávající z nepovoleného přečerpání ve výši 12 087,50 Kč a řádného úroku a zákonného úroku z prodlení ve výši 118,49 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2024, odeslanou dle podacího archu dne 12. 11. 2024.8. Soud má na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že mezi účastníky byla dne 21. 11. 2022 uzavřena smlouvu o účtu v souladu s § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Následně byla mezi týmiž účastníky dne 25. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru dle § 2665 o. z., který stanoví, že „ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.“ Dle § 2395 o. z., „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč formou přečerpání účtu do záporného zůstatku. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit v intencích § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného z výpisů z jeho bankovního účtu za období nejméně šesti měsíců zpětně, kdy peněžní prostředky ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 20 833,67 Kč měsíčně zasílané na tento bankovní účet žalovaný evidentně využíval k úhradě svých potřeb (na nákupy potravin, pohonných hmot, drogerie, ošacení a další). Žalovaný tvrdil, že bydlí u rodičů, což se s ohledem na věk žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru (20 let) jeví jako věrohodné. Z výpisů z účtu je dále patrno, že žalovaný nesplácel žádný jiný úvěr či půjčku od bankovní či nebankovní instituce, což vyplynulo také z výpisu z databáze CBCB. Přestože žalovaný uváděl své měsíční výdaje v nulové výši, žalobkyně kalkulovala s částkou ve výši 7 902 Kč. Soud vzal proto za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.9. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit do jednoho roku od prvního čerpání úvěru s možností úvěr čerpat opakovaně a současně si strany dohodly úrok ve výši 18,90 % ročně a povinnost žalovaného uhradit sjednané poplatky za doplňující služby. Žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy splnila, neboť žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky v dohodnuté výši, avšak žalovaný v rozporu se smluvními podmínkami překročil účet do nepovoleného debetního zůstatku, a proto žalobkyně ke dni 12. 4. 2024 převedla zůstatek na evidenční účet pohledávek. Jelikož žalovaný svůj dluh ani poté neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2024, soud žalobě vyhověl co do požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny 12 087,50 Kč, úroku 930,20 Kč kapitalizovaného za období od 10. 2. 2024 do 11. 11. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 12 087,50 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou náleží žalobkyni i zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanovuje, že „po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Oprávněným je proto i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ve výši 1 115,62 Kč kapitalizovaný za období od 12. 4. 2024 do 11. 11. 2024 a na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 087,50 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobou nijak nevyvrátil, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 od