13 C 22/2026-20 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 450 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 23. 5. 2025 se žalovaným jako s podnikatelem uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit žalobkyni jednorázově spolu s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a s ujednaným úrokem nejpozději do 22. 6. 2025. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatil a zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku ve výši 5 000 Kč, na poplatku 3 245 Kč a na smluvním úroku 205 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení paušálních poplatků za upomínky v celkové výši 2 000 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 8 245 Kč za dobu od 23. 6. 2025 do 20. 9. 2025 a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 8 245 Kč za dobu od 21. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 23. 5. 2025 elektronicky uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru číslo , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 5 000 Kč. Poskytnutou jistinu se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3 245 Kč (bez uplatnění slevy), resp. ve výši 1 295 Kč (po uplatnění slevy, přičemž tato sleva byla dle odstavce 2. článku 4. Splácení úvěru sjednána s rozvazovací podmínkou, kdy v případě, že úvěr nebude uhrazen řádně a včas, práva a povinnosti vyplývající z ustanovení o slevě zanikají) a s úrokem ve výši 205 Kč do 22. 6. 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, kdy proces uzavření smlouvy je v podrobnostech popsán v článku 2. Uzavření smlouvy. V článku 5. Postup při prodlení se strany dohodly v odstavci 2. že v případě prodlení žalovaného je žalobkyně oprávněna mu zasílat upozornění formou SMS zpráv, emailem, dopisem či telefonátem. V odstavci 3. je dohodnuto, že po dobu prvních 90 dnů prodlení žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednaní a čerpání úvěru, dále od 91. dne prodlení úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné částky jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru, a to do jejich úplného uhrazení. Od 91. dne prodlení žalovaného má žalobkyně nárok na úrok z úvěru se zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů namísto sazby dle čl. 1 odst. 2 písm. g) této smlouvy, která se uplatní do té doby. V odstavci 4. je pak ujednáno, že pokud nebude uhrazen úvěr nebo jeho část do data splatnosti, je žalobkyně oprávněna nárokovat paušální poplatky ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dnu trvání prodlení žalovaného. Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného, jímž byla ověřena jeho totožnost. Z detailu transakce bylo zjištěno, že z účtu žalovaného číslo , č. účtu, byl dne 21. 3. 2025 zaslán ověřovací poplatek 1 Kč na účet žalobkyně. Z potvrzení banky je zřejmé, že dne 23. 5. 2025 byla z účtu žalobkyně poukázána částka 5 000 Kč na účet žalovaného číslo , č. účtu, .4. Dopisy ze dne 27. 6. 2025, 2. 7. 2025, 7. 7. 2025 a 12. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžitému zaplacení dluhu. Ke všem výzvám doložila žalobkyně doklady o odeslání do datové schránky žalovaného.5. K úhradě dlužné částky do sedmi dnů byl žalovaný znovu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 24. 9. 2025, která byla dle dodejky téhož dne odeslána a dodána do datové schránky žalovaného.6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovaný vystupoval v pozici podnikající fyzické osoby, na posuzovaný právní poměr se proto neaplikuje právní úprava týkající se ochrany spotřebitele vyplývající z § 1810 a násl. o. z. ani zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (s výjimkou popsanou níže). Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej splatit ve lhůtě určené ve smlouvě, a to i s poplatkem za sjednání a čerpání a s úrokem z úvěru. Žalovaný se však v rozporu se smluvním ujednáním dostal do prodlení s plněním dluhu vůči žalobkyni, když úvěr nesplatil do data splatnosti. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení celé dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč.7. Soud shledal oprávněným i nárok žalobkyně na ujednaný poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3 245 Kč a kapitalizovaný úrok v kapitalizované výši 205 Kč. Dle článku 5. odstavce 4. smlouvy má žalobkyně nárok i na úhradu neuhrazených paušálních poplatků za zaslání 4 písemných upomínek celkem v částce 2 000 Kč.8. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, žalobkyni vznikl rovněž nárok na úhradu úroku z prodlení, a to podle ustanovení § 1970 o. z., podle něhož „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená“. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala dle smluvních ujednání (článek 5. odstavec 3.) za dobu od 23. 6. 2025 do 20. 9. 2025 (tj. prvních 90 dnů prodlení) ve výši 0,5 % denně z částky 8 245 Kč a za dobu od 21. 9. 2025 (tj. od 91. dne prodlení) do zaplacení ve výši 0,1 % denně z částky 8 245 Kč. Je však třeba vzít v úvahu novelizované ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru omezující platby související s prodlením spotřebitele, které ochranu poskytovanou spotřebitelům částečně vztahuje i na dlužníky, kteří sice nejsou spotřebitelé, ale jsou fyzickými osobami (tak jak tomu je v projednávané věci, v níž žalovaný je sice podnikatelem, nicméně podnikající fyzickou osobou). Konkrétně se podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na takovéto fyzické osoby obdobně vztahuje úprava obsažená v § 122 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru: „(5) Odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.“ V projednávané věci je třeba zohlednit odkazovaný § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého pro případ prodlení delšího než 90 dnů, „vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“ Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok na smluvní úrok z prodlení v požadované sazbě ujednané ve smlouvě pouze za dobu prvních 90 dnů prodlení, tj. od 23. 6. 2025 do 20. 9. 2025. S ohledem na uplatněný nárok tak přiznal soud žalobkyni nárok na smluvní úrok z prodlení v požadované výši 0,5 % denně z částky 8 245 Kč od 23. 6. 2025 do 20. 9. 2025, který soud kapitalizoval částkou 3 710,25 Kč. Za dobu od 20. 9. 2025 žalobkyni vzniklo právo pouze na úrok odpovídající zákonné sazbě, která činila k prvním dni prodlení (23. 6. 2025) 12 % ročně. Vzhledem k tomu, že úrok ve výši 0,1 % denně odpovídá po přepočtu úroku ve výši 36,5 % ročně, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 245 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení a žalobu zamítl co do nároku na zaplacení úroku z prodlení za období od 21. 9. 2025 do zaplacení ve zbývající výši 24,5 % ročně, neboť v této části je nárok žalobkyně v rozporu s hmotným právem.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 15 825,74 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 14 707,80 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 31. 3. 2026). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 93 % a ze 7 % neúspěšná (ze 7 % byl tak úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplac