22 C 196/2025-61 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 266 730 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 21. 7. 2023 uzavřena úvěrová smlouva č. , Anonymizováno, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 256 398 Kč na nákup zboží u prodejce a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 5 014 Kč. Žalovaný však svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušil, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 6. 8. 2024. Celkově žalovaný uhradil pouze 45 126 Kč. V žalobě žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dlužných splátek do data zesplatnění ve výši 15 042 Kč, obchodního úroku za období od data poslední splátky před zesplatněním do data ukončení smlouvy ve výši 2 660 Kč (tj. za období od 18. 7. 2024 do 6. 8. 2024), nesplacené jistiny, kterou měl žalovaný hradit po zesplatnění ve výši 247 298 Kč, smluvních sankcí za prodlení ve výši 1 000 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 7. 8. 2024 do 25. 4. 2025 ve výši 31 305,18 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 262 340 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 21. 8. 2024 do 25. 4. 2025 ve výši 22 871,18 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 264 070 Kč za období od 26. 4. 2025 do zaplacení. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela ze žalovaným uvedené výše jeho příjmů a výdajů a dále z informace sdělené žalovaným, že je zaměstnán s trvalým příjmem. Přitom pravdivost všech uvedených údajů stvrdil žalovaný svým podpisem. Současně provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 21. 7. 2023 úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, (Vázaný spotřebitelský úvěr). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 256 398 Kč na koupi ojetého vozu u prodejce , právnická osoba, , a to přímo na účet prodejce. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet spolu s úrokem ve výši 20,383367 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 014 Kč, přičemž první splátka byla splatná 18. 8. 2023 a následující splátky byly splatné vždy k 18. dne kalendářního měsíce. Nedílnou součástí této smlouvy byly Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, . – , právnická osoba, + (platné od , datum, ) , Anonymizováno, , které žalobkyně soudu předložila. Ve smlouvě ve spojení s úvěrovými podmínkami bylo stanoveno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky je žalobkyně oprávněna účtovat mu účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním a dále byla žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč (v případě dlužné splátky nižší než 500 Kč maximálně ve výši dlužné splátky). Žalobkyně doložila ke smlouvě plátkový kalendář.Informace o žalovaném a výsledky lustrací v příslušných registrech jsou shrnuty v úvěrové kartě klienta („Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“), z níž plyne, že žalovaný je svobodný, nemá děti a bydlí u rodičů. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti žalovaného činí 10 600 Kč. Rovněž je zde uvedeno, že byly provedeny lustrace žalovaného v registru CEE (klient nenalezen), NRKI (klient nalezen), ISIR (klient nenalezen), SOLUS (klient nenalezen), MVCR (OP nenalezen) TELCO (klient nalezen). Dále je zde uveden výpočet MLS žalovaného a MLS domácnosti žalovaného, kdy při těchto výpočtech žalobkyně vycházela ze započítaného příjmu žalovaného 24 305 Kč, z životního minima žalovaného 4 860 Kč, ze součtu splátek úvěrů mimo žalobkyni 16 Kč, z měsíčních výdajů na bydlení uvedených v žádosti 10 000 Kč, z normativních nákladů na bydlení 4 618 Kč, z ostatních výdajů domácnosti uvedených v žádosti 600 Kč a z výše splátky schvalovaného úvěru 5 014 Kč. Z printscreenu ze systému kontrol je patrné, že žalovaný neměl exekuci, nebyl nalezen v insolvenčním rejstříku, nebyl naleze v registru SOLUS, výstup z registru NRKI byl s příznakem mírně pozitivní, součet splátek žalovaného u žalobkyně a na dalších úvěrech v NRKI činil 16 Kč.Rovněž z matričního listu klienta – fyzická osoba ze dne 21. 7.2023 soud zjistil, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč, pravidelné výdaje domácnosti na bydlení žalovaný vyčíslil částkou 10 000 Kč a ostatní pravidelné měsíční výdaje vyčíslil částkou 600 Kč. Uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nevyživuje žádnou osobu. Svým podpisem potvrdil pravdivost uvedených údajů. Podle výplatních pásek činila čistá mzda žalovaného v dubnu 2023 částku 22 676 Kč, v květnu 2023 částku 25 691 Kč a v červnu 2023 částku 24 549 Kč.Z doložené úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy podané celkem tři žádosti o splátkový úvěr ze dne 21. 7. 2023, a dále jedna žádost o splátkový úvěr z 23. 11. 2022 mu byla odmítnuta. Žalovaný odvolal jednu svou žádost o kreditní kartu. A jeden nesplátkový úvěr měl žalovaný existující, přičemž se jednalo o kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 1 000 Kč.Ze saldokonta úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 9 splátek po 5 014 Kč, tedy celkem žalobkyni uhradil částku 45 126 Kč.Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmá výše nesplacené jistiny (247 298 Kč), dlužných splátek (15 042 Kč), ostatních dluhů (1 000 Kč), účelně vynaložených nákladů (730 Kč), úrokového dorovnání (2 660 Kč), kapitalizovaného obchodního úroku (31 305,18 Kč) a úroků z prodlení (22 871,18 Kč).Dopisem ze dne 6. 8 2024, jehož odeslání dne 7. 8. 2024 žalobkyně prokázala podacím archem, byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 24. 1. 2025, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím archem.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak je upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do č