22 C 213/2025-70 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 90 041,96 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 20. 11. 2022 se žalovanou uzavřela smlouvu o Úvěru , Anonymizováno, a o stavebním spoření, na jejímž základě poskytla žalované překlenovací úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 358 Kč při úrokové sazbě 7,19 % ročně. Žalovaná řádně nehradila sjednané splátky, když uhradila toliko deset splátek, proto žalobkyně celou pohledávku ze smlouvy zesplatnila ke dni 29. 2. 2024. Poté došlo dne 27. 3. 2024 k realizaci hotovostního zajištění v podobě zástavního práva k účtu ze stavebního spoření žalované ve výši 1 032,94 Kč a o tuto částku byla ponížena jistina; mimo to žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak po žalované žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 73 164,26 Kč, paušalizovaného úroku ve výši 2 859,30 Kč (tj. obchodní úrok z úvěru ve výši 7,19 % ročně z čerpané částky za kompletní období až do skončení bezúročného období, které bylo od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024), poplatků ve výši 3 440 Kč (za správu a vedení účtu a za zaslání upomínek), smluvní pokuty ve výši 10 578,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 690,40 Kč (za období od 1. 4. 2024 do 31. 1. 2025), úroku ve výši 7,19 % ročně z částky 73 164,26 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 73 164,26 Kč za období od 1. 2. 2025 do zaplacení. K tomu, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací sdělených žalovanou ohledně výše jejího příjmu, který žalovaná uvedla ve výši 23 000 Kč a který byl dále ověřen výpisy z účtu. Žalobkyně rovněž prověřila insolvenční rejstřík, registr exekucí a provedla kontrolu přes bankovní a nebankovní úvěrové registry. Výši výdajů žalované stanovila žalobkyně na základě údajů sdělených žalovanou (typ bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti) pomocí vlastního ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu a dále dle pravidelných splátek včetně předpokládané splátky nového úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila.3. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.4. Dne 20. 11. 2022 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o Úvěru , Anonymizováno, (úvěr on-line) a o stavebním spoření s účtem číslo , č. účtu, . Žalované byl zřízen účet stavebního spoření č. , č. účtu, a k němu stavební spoření s cílovou částkou 90 000 Kč a s úrokovou sazbou z vkladů 5,45 % ročně; na účet byla žalovaná povinna vkládat 90 Kč měsíčně, za správu a vedení účtu byl sjednán poplatek 500 Kč ročně za každých 50 000 Kč zůstatku. Dále se smlouvou žalobkyně zavázala poskytnout žalované a) překlenovací úvěr ve výši 90 000 Kč (do dne, kdy žalovaná splní podmínky pro poskytnutí úvěru) a dále b) úvěr ze stavebního spoření v aktuální výši překlenovacího úvěru a ostatních dluhů žalované. Pro oba úvěry byla dohodnuta zvýhodněná úroková sazba 7,19 % ročně pro první období platnosti úrokové sazby, dále byla dohodnuta pevná úroková sazba 8,45 % ročně. Oba úvěry byly spotřebitelskými úvěry na bydlení. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 358 Kč splatnými vždy do 25. dne měsíce. Pro případ prodlení byla v článku 8.8 smlouvy o úvěru dohodnuta smluvní pokuta. V článku 10.1 smlouvy o úvěru pak bylo pod písm. b) ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat okamžité zaplacení úvěru, pokud se žalovaná dostane do prodlení s placením s více než dvěma měsíčními splátkami nebo s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví postupem dle článku 10.15 smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník.5. Z listiny označené Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem 23 000 Kč měsíčně; příjem měl být žalobkyní zkontrolován z výpisu z účtu žalované. V insolvenčním rejstříku bylo ověřeno, že žalovaná ani její zaměstnavatel zde neměli záznam, v CBCB byla ověřena předchozí splátková morálka žalované a v interní evidenci žalobkyně ověřila neexistenci negativních informací o žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla měsíční výdaje 1 000 Kč a nájemné ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně stanovila výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 13 414 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla splátky ve výši 0 Kč měsíčně. Žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr již kontokorentní úvěr s limitem 12 000 Kč a s orientační splátkou 360 Kč měsíčně, revolvingový úvěr s limitem 50 000 Kč a s orientační splátkou 1 500 Kč měsíčně a spotřební úvěr ve výši 249 609 Kč se splátkou 3 840 Kč měsíčně.6. Z výpisů z účtu žalované za období od 1. 6. 2022 do 30. 9. 2022 soud zjistil, že žalované na účet pravidelně docházela částka v průměrné výši cca 23 500 Kč od společnosti , právnická osoba, . Z pravidelných výdajů je patrný pouze trvalý příkaz na penzijní spoření ve výši 100 Kč. Ostatní výdaje neměly charakter pravidelnosti. Z výpisů je rovněž patrné, že žalovaná čerpala kontokorent. Výdaje žalované činily (z účtu celkem za daný měsíc odešlo) v červnu 36 396,29 Kč, v červenci 43 291,15 Kč, v srpnu 38 774,10 Kč, v září 58 048,77 Kč; účet tedy za výše uvedené období vykazoval záporný zůstatek.7. Z výpisu z účtu Úvěr , Anonymizováno, za období od 20. 11. 2022 do 12. 2. 2025 bylo zjištěno, že úvěr v celkové výši 90 000 Kč byl žalovanou čerpán dne 21. 11. 2022. Na tento úvěrový účet žalovaná uhradila celkem deset splátek po 2 358 Kč a dne 27. 3. 2024 byla na tento účet převedena částka 1 032,94 Kč. Celkem tak žalovaná žalobkyni splatila 24 612,94 Kč.8. Dopisem ze dne 10. 1. 2024 a dále i nedatovanou výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 7 974 Kč nejpozději do 29. 2. 2024. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že pokud dlužnou částku v uvedeném termínu neuhradí, bude celý úvěr prohlášen za splatný a žalobkyně bude požadovat okamžité splacení celého úvěru, jehož aktuální výše činila 77 973 Kč.9. Předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 87 182,66 Kč s příslušenstvím, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána 3. 3. 2025, jak bylo doloženo potvrzením o podání.10. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelkou a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.12. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpoz