27 C 268/2025-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 361 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 7. 2024, na základě které poskytla žalovanému částku 5 000 Kč na jeho účet. Žalovaný následně požádal o navýšení zápůjčky, pročež mu žalobkyně dne 19. 7. 2024 poskytla další prostředky ve výši 7 300 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 3 510 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 16. 8. 2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ; žalovaný vložil do elektronického formuláře PIN kód, který mu předtím zaslala žalobkyně. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně po žalovaném požadovala částku jistiny a poplatku ve výši 15 810 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 551 Kč (0,10 % denně z jistiny ve výši 12 300 Kč od 17. 8. 2024 do 22. 8. 2025), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za 5 zaslaných upomínek a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 810 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.4. Účastníci dne 17. 7. 2024 podepsali „smlouvu o zápůjčce“ prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný podepsal smlouvu vložením PIN kódu, který mu byl zaslán na jeho mobilní telefonní číslo, do elektronického formuláře na stránkách žalobkyně , Anonymizováno, . Ve smlouvě se účastníci dohodli na poskytnutí částky 5 000 Kč žalovanému. Žalovaný se vedle jistiny zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 137 Kč. Splatnost byla sjednána do 16. 8. 2024. Ve smlouvě bylo stanoveno, že každá výzva k úhradě je zpoplatněna částkou 500 Kč. V případě prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Účastníci dále dne 18. 7. 2024 rovněž prostředky dálkové komunikace sjednali Dodatek ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě kterého se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostně další finanční prostředky ve výši 7 300 Kč s tím, že celková výše zápůjčky bude činit 12 300 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 2 373 Kč, pročež celkový poplatek činil 3 510 Kč. Tato zápůjčka i poplatek za navýšení zápůjčky byly splatné rovněž dne 16. 8. 2024.5. Z výpisu z pohybu na bankovním účtu žalobkyně plyne, že žalovanému byla dne 17. 7. 2024 poukázána na jím určený účet částka 5 000 Kč a dne 19. 7. 2024 pak částka 7 300 Kč. Skutečnost, že je žalovaný majitelem předmětného účtu, si soud ověřil též z potvrzení banky žalovaného ze dne 5. 1. 2026, které si na základě žádosti žalobkyně vyžádal.6. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil základní informace k poskytnutí zápůjčky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkami ze dne 23. 8. 2024, 30. 8. 2024, 6. 9. 2024, 15. 9. 2024 a 30. 9. 2024. Předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2025, odeslanou mu téhož dne, jej žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky 22 182 Kč do tří dnů.7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 17. 7. 2024 prostřednictvím prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostně částku 12 300 Kč. Smlouva včetně jejího dodatku byla mezi účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. Ke kontraktaci smlouvy ze strany žalovaného došlo způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaný sjednal z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z textu zákona plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použ