4 C 230/2025-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 43 472,32 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku celkem 27 798 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny s příslušenstvím (smluvní úrok, poplatek za vyplacení úvěru) zaplatit žalobkyni poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 545,34 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 2 309,12 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, a dále nahlédla do příslušných registrů. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil a na úvěr zaplatil pouze 53 729,90 Kč, z toho 6 760,07 Kč bylo započteno na jistinu a 46 969,83 Kč na poplatky, smluvní pokutu a smluvní úrok. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za prvních 90 dnů žalovaného v prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. ve výši 175,96 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 710,66 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 11. 1. 2024 prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 18 300 Kč a žalovaný se zavázal společně s jistinou nejpozději do 4. 7. 2025 zaplatit žalobkyni taktéž smluvní úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dále za volitelnou službu „Klidné spaní“ částku ve výši 3,66 Kč denně a za volitelnou službu „Presto“ částku ve výši 165 Kč za každé vyplacení plnění. Dle článku VIII. odst. 1 smlouvy má žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s úhradou právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, až do zaplacení. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Formulář s informacemi pro spotřebitele, Formulář s údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, kdy tyto dokumenty dále konkretizovaly obsah smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena prostřednictvím autorizační platby z bankovního účtu (viz dokument autorizace ověření totožnosti, BankID výpis). Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, postupnými platbami v období od 11. 1. 2024 do 11. 4. 2024 celkem částku 27 798 Kč.4. Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalovaném, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaný v době poskytnutí úvěru měl žít v domácnosti se dvěma dalšími osobami. Co se týká příjmu žalovaného, tento uvedl částku 28 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 15 900 Kč (viz také dokument „Identifikované příjmy“). Stran měsíčních výdajů pak žalovaný uvedl, že tyto činí 14 000 Kč, z toho výdaje na půjčky 1 000 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč a další nezbytné výdaje 1 000 Kč; žalobkyně zvažovala výdaje v minimální výši 10 170 Kč a dále také rezervu ve výši 780 Kč. Disponibilní příjem žalovaného dle výpočtu žalobkyně činil 5 700 Kč.5. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného č. , č. účtu, pořízený společností , Anonymizováno, za období od 23. 1. 2023 do 11. 1. 2024 soud zjistil, že téměř veškeré příjmy tohoto účtu jsou představovány vklady v hotovosti přes ATM v průměrné výši 14 650 Kč měsíčně. Jiné příjmy, než hotovostní vklady jsou zcela nahodilé (např. částka 150 Kč označená jako „VRATKA“ zaslaná společností , právnická osoba, ., případně částka 994 Kč označená jako „přeplatek , Anonymizováno, “ zaslaná , tituly před jménem, , jméno FO, , či částka 500 Kč označená jako „, právnická osoba, – vrácení chybné platby“ zaslaná společností , právnická osoba, ). Z předloženého výpisu je současně zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta půjčka od společnosti , právnická osoba, ., kterou průběžně splácel. Konečný zůstatek označeného bankovního účtu činil k 11. 1. 2024 částku -122,18 Kč.6. Dopisem odeslaným dne 27. 1. 2025 žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2025, a to do tří dnů. Upomínka byla téhož dne odeslána na žalobkyni známou adresu žalovaného (dle smlouvy), což žalobkyně doložila podacím lístkem.7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 11. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“12. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).13. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“14. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací, nahlédnutím do příslušných registrů a také na základě provedeného výpočtu disponibilního příjmu. Ke zkoumání příjmů žalovaného žalobkyně doložila dokument „Identifikované příjm