4 C 255/2025-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 14 932,16 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kdy se zavázala umožnit žalovanému čerpat úvěr až do výše 40 300 Kč a na základě této smlouvy následně poskytla žalovanému částku 7 400 Kč dne 19. 4. 2024. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,90 % denně z nesplacené části jistiny, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 64,32 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, a dále nahlédla do příslušných registrů. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil a na úvěr zaplatil pouze 12 765,44 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 406,89 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 19. 4. 2024 prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 40 300 Kč a žalovaný se zavázal společně s jistinou nejpozději do 11. 10. 2025 zaplatit žalobkyni taktéž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, smluvní úrok ve výši 0,903 % denně, dále za volitelnou službu „Presto“ částku 165 Kč a za volitelnou službu „Informační SMS servis“ částku ve výši 0,96 Kč denně. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Formulář s informacemi pro spotřebitele, Formulář s údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, kdy tyto dokumenty dále konkretizovaly obsah smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena prostřednictvím autorizační platby z bankovního účtu (viz dokument autorizace ověření totožnosti) a dále z kopie občanského průkazu žalovaného. Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 19. 4. 2024 částku 7 400 Kč.4. Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalovaném, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaný v době poskytnutí úvěru měl žít v domácnosti s jednou další osobou. Co se týká příjmu žalovaného, tento uvedl částku 30 400 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 23 108 Kč (viz také dokument „Identifikované příjmy“). Stran měsíčních výdajů pak žalovaný uvedl, že tyto činí 13 000 Kč, z toho výdaje na půjčky 10 000 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč a další nezbytné výdaje 1 000 Kč; žalobkyně zvažovala výdaje v minimální výši 10 255 Kč a dále také rezervu ve výši 650 Kč. Disponibilní příjem žalovaného dle výpočtu žalobkyně činil 11 100 Kč.5. Z výpisů z účtu vedeného na jméno žalovaného č. , č. účtu, za období měsíců února a března 2024 soud zjistil, že žalovanému byly v tomto období okolo 15. dne v měsíci připsány peněžní prostředky v průměrné výši 23 108 Kč od společnosti , právnická osoba, . Z předložených výpisů je současně zřejmé, že žalovaný vynakládal podstatné množství svých peněžních prostředků na online sázky (zejména prostřednictvím online portálů , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a další), kdy například během jediného dne 18. 2. 2024 zaplatil celkem 10 200 Kč, či během dne 3. 3. 2024 celkem 12 750 Kč. Na bankovním účtu byl přitom na počátku měsíce února 2024 evidován počáteční i konečný zůstatek ve výši 0,76 Kč (celkem přišlo 50 995 Kč, celkem odešlo 50 995 Kč), v měsíci březnu 2024 pak konečný zůstatek ve výši 993,96 Kč (celkem přišlo 75 922 Kč, celkem odešlo 74 928,80 Kč). Žalovanému byly současně prostřednictvím , právnická osoba, vyplaceny peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč a 10 000 Kč a dále ze strany žalobkyně pak dne 1. 3. 2024 peněžní prostředky ve výši 12 400 Kč.6. Dopisem odeslaným dne 13. 2. 2025 žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2025, a to do tří dnů. Upomínka byla téhož dne odeslána, což žalobkyně doložila podacím lístkem.7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 19. 4. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“12. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).13. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“14. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací, nahlédnutím do příslušných registrů a také na základě provedeného výpočtu disponibilního příjmu. Ke zkoumání příjmů žalovaného žalobkyně doložila dokument „Identifikované příjmy“, dle něhož činil čistý příjem žalovaného částku 23 108 Kč měsíčně. Výši příjmu žalovaného žalobkyně ověřila na základě výpisů z účtu žalovaného, kdy příjem v této průměrné výši byl žalovanému zasílán společností , právnická osoba,