7 C 138/2020-19 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný cestoval dne [datum] dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a uzavřel s ní tak smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně dokladem nižší ceny, než stanoví tarif) a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, což neučinil. Vznikla mu tak povinnost uhradit přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši [částka] a dlužné jízdné ve výši [částka]. Oprávněnost požadavku a výše přirážky k jízdnému vyplývá z článku 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaný dostal ode dne následujícího po přepravní kontrole. Žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Při rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] prokázáno, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem žalobkyně – autobusem – linkou 136 bez platné jízdenky. Uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v níž se žalobkyně jako dopravce zavázala přepravit cestujícího do místa určení a žalovaný jako cestující se zavázal zaplatit žalobkyni určené jízdné. Žalovaný svou povinnost porušil, neboť sjednané jízdné nezaplatil. Proto žalobkyně oprávněně požaduje úhradu jízdného ve výši [částka] a úhradu zvláštní sankce dle smluvních přepravních podmínek ve výši [částka]. Za této situace soud žalobnímu návrhu vyhověl v souladu s ustanovením § 18a zákona 111/1994 Sb. o silniční dopravě, Smluvními přepravními podmínkami a Tarifem PID. Žalovaný, který je v prodlení se zaplacením dlužného jízdného a přirážky k jízdnému v uvedené výši, byl rovněž zavázán ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky do zaplacení. 4. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši [částka] podle § 14b písm. c.) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby) po [částka], 3 x režijního paušálu po [částka] ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a.) vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž odměna a náhrady jsou zvýšeny o 21 % DPH; celková výše nákladů žalobkyně činí [částka]. 5. Žalobce je společností se sídlem v České republice, žalovaný se státní občan Rumunska s bydlištěm cizince v České republice. Obě země jsou členy Evropské unie. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývá z Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, v daném případě z kapitoly II., oddílu 1, článku 4 tohoto Nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný má bydliště v soudním obvodu Okresního soudu v Novém Jičíně, proto je soud mezinárodně příslušný k projednání této věci. Rozhodné právo bylo určeno podle článku 4 Nařízení (ES) č. 593/2008 z 17. 6. 2008 (Řím I) o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy tak, že při neexistenci volby práva se smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště a smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Poskytovatel služeb má sídlo v České republice, proto bylo při rozhodování postupováno podle českého právního řádu.