3 C 147/2021-76 — Okresní soud v Jičíně

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit ji částku 10.281 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že 28. 3. 2017 její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen [zkratka společnosti]) se žalovanou uzavřela prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách [webová adresa]. smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaná o úvěr zažádala online na internetových stránkách, vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři včetně čísla účtu pro poukazování schválených úvěrů a dohodla se na podmínkách poskytování úvěrů. Následně žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru, navrhované znění smlouvy o úvěru [právnická osoba] akceptoval a požadovaných 8.000 Kč ji bylo odesláno na udaný bankovní účet. Žalovaná se současně zavázala vrátit [právnická osoba] jistinu s poplatkem za poskytnutí úvěru 880 Kč, takže celkem měla vrátit 8.880 Kč, a to v jedné splátce na bankovní účet [právnické osoby] do 19. 5. 2017. Dle žalobkyně žalovaná dohodnuté podmínky nedodržela a do data splatnosti nezaplatila nic než 1 Kč. Částka byla alokována na poplatek za poskytnutí úvěru. Od 20. 5. 2017 je tak žalovaná v prodlení s úhradou částky 8.879 Kč, sestávající z jistiny ve výši 8.000 Kč a nedoplatku poplatku za sjednání úvěru 879 Kč [právnická osoba] mimoto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Tuto pokutu žalobkyně nárokuje od 20. 5. 2017 do 1. 3. 2018 ve výši 2.281 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 s účinností ke dni 24. 7. 2019 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 19. 8. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh nic neuhradila, a to ani po předžalobní upomínce ze dne 12. 3. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na svoji obranu nic neuplatnila. Listinou s názvem Smlouva o úvěru [číslo] s datem 28. 3. 2017 žalobkyně prokazuje existenci smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. V listině jsou účastnice podrobně identifikovány, žalovaná jménem, příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, elektronickou adresou a číslem mobilního telefonu. Uveden je i bankovní účet č. [bankovní účet] Smlouva odkazuje na § 2395 občanského zákoníku a jejím předmětem je závazek věřitele poskytnout klientovi za stanovených podmínek peněžní prostředky v částce 4.000 Kč na bankovní účet uvedený klientem, klient se zavazuje úvěr 4.000 Kč věřiteli vrátit na účet s poplatkem 0 Kč do 28. 4. 2017. V čl. 5 smlouvy bylo dohodnuto, že v případě, že klient bude v prodlení se splácením úvěru či jeho části, je povinen hradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a dále účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu. Základní parametry úvěru jsou shrnuty do formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z Dodatku ke Smlouvě o úvěru ze dne 28. 3. 2017 ze dne 21. 4. 2017, že na základě nové žádosti žalované byla navýšena výše spotřebitelského úvěru o 4.000 Kč na 8.000 Kč s tím, že klient je povinen za navýšení zaplatit poplatek 880 Kč, takže celková částka k vrácení činí 8.800 Kč a žalovaná je povinna ji splatit do 19. 5. 2017. V dodatku smlouvy jsou opakována další smluvní ujednání, včetně o dohody smluvní pokutě. K uzavření obou smluv došlo distančním způsobem. Výpisem z účtu [právnická osoba] č. [bankovní účet] je prokázáno, že 28. 3. 2017 byla odeslána na účet žalované č. [bankovní účet] částka 4.000 Kč a 21. 4. 2017 další částka 4.000 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019 [právnická osoba ] oznámila žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2019 byla pohledávka za ní postoupena žalobkyni. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 21.320 Kč. Podací arch z 20. 8. 2019 prokazuje, že listina byla žalované doručována doporučenou poštou. Jak vyplývá z výzvy před podáním žaloby z 12. 3. 2021 žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Soud danou věc posuzoval dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách svého právního předchůdce [právnická osoba] i poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8.000 Kč na bankovní účet žalované. Lze uzavřít, že zatímco [právnická osoba ] povinnosti z uzavřené úvěrové smlouvy splnila, žalovaná dohodnuté podmínky vrácení nedodržela a má z tohoto titulu u žalobce dluh. Jeho výše je dána nezaplacenou jistinou úvěru ve výši 8.000 Kč, nezaplacenou částí poplatku za poskytnutí úvěru 897 Kč, jenž je v podstatě úrokem kapitalizovaným úrokem z úvěru, a smluvní pokutou, kterou žalobkyně požaduje pouze za období od 20. 5. 2017 do 1. 3. 2018 ve výši 2.281 Kč. S odkazem na obsah uzavřené úvěrové smlouvy a ustanovení § 2395 a 2048 a násl. o. z. rozhodl soud, jak uvedeno ve výroku I. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán dle § 1970 o.z., o výši bylo rozhodnuto podle vl. nař. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalované v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení ve výši 2.071 Kč představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) ve výši 750 Kč (2,5 úkonu à 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst.5 písm. a) AT a částku 221 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 1.050 Kč (po zaokrouhlení) přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Podle § 160 odst. l o. s. ř. stanovil soud lhůtu ke splnění všech povinností v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku.