3 C 169/2021-46 — Okresní soud v Jičíně

Žalobkyně podala u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji 6.038 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s ní 1. 3. 2019 žalovaný uzavřel distančně (telefonicky) smlouvu o reklamě, na jejímž základě získal žalovaný garantovaný zápis - prezentaci - na portále [webová adresa], provozovaném žalobkyní. Za rok trvání smlouvy splnily obě smluvní strany svoje závazky z ní vyplývající řádně. Dle ust. článku 3 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně ze dne 30. 8. 2019, které nahradily v celém rozsahu Všeobecné obchodní podmínky ze dne 1. 7. 2017, "smlouva je uzavírána na dobu určitou jeden rok s automatickým prodlužováním doby trvání smlouvy o další rok, pokud jedna ze smluvních stran nedoručí nejméně 30 dnů před uplynutím sjednané doby druhé smluvní straně výpověď smlouvy". Protože k výpovědi smlouvy nedošlo ze strany žádného z účastníků, byla smlouva automaticky prodloužena o další rok a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky odpovídající sjednané ceně 6.038 Kč. Tato byla žalovanému vyfakturována fakturou č. ZL202000763 ze dne 1. 3. 2020, splatnou 15. 3. 2020. K úhradě této faktury však nedošlo ani přes urgenci žalobkyně, proto se obrátila na soud. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a svoji obranu nic neuplatnil. Žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy prokazovala potvrzením svého jednatele z 19. 4. 2021. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně stanoví, že smlouva je uzavírána v písemné formě, prostřednictvím telefonu nebo webového formuláře. Smlouva je platně uzavřena, jakmile došlo k dohodě o jejích podstatných náležitostech a strany si ujednaly písemně, prostřednictvím telefonu nebo webového formuláře její obsah. Při uzavírání Smlouvy prostřednictvím telefonu sdělí žalobkyně zákazníkovi základní údaje o sobě, identifikaci zákazníka a účel hovoru, následně je smlouva uzavřena prostřednictvím zaznamenaného hlasového souhlasu. Zákazník - podnikatel - rovněž uvede své identifikační údaje, včetně identifikačního čísla, pod kterým je zapsán do obchodního či živnostenského rejstříku. Smlouva včetně Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její nedílnou součástí, představuje smlouvu mezi žalobkyní a zákazníkem a v celém rozsahu nahrazuje jakákoliv jiná předchozí ústní, písemná či jiná ujednání a zadání, týkající se zveřejnění inzerce zákazníka v příslušném produktu žalobkyně. Za písemnou formu se považuje rovněž elektronická forma – e-mail. V případě, že se jednalo o ústní smlouvu uzavřenou prostřednictvím telefonu, musí být dodatky a změny sjednány toliko v písemné formě. Za písemnou formu se v tomto případě nepovažuje elektronická forma, tj. e-mail. Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně zveřejnit právnickou osobu nebo obchodní firmu zákazníka v příslušném produktu a poskytnout mu související služby za podmínek a za cenu dohodnutou ve Smlouvě a současně závazek zákazníka za sjednané zveřejnění a související služby uhradit cenu dle Smlouvy nebo těchto Všeobecných obchodních podmínek. Dle čl. 3, smlouva je uzavírána na dobu určitou jeden rok s automatickým prodlužováním doby trvání smlouvy o další rok, pokud jedna ze smluvních stran nedoručí nejméně 30 dnu před uplynutím sjednané doby druhé smluvní straně výpověď smlouvy, a to pouze písemně na sídlo firmy [právnická osoba]. Faktura z 1. 3. 2020, splatná 15. 3. 2020 prokazuje, že žalobkyně žalovanému vyfakturovala garantovaný zápis, prezentaci-balíček [příjmení] 160 na základě smlouvy z 1. 3. 2019 v částce 6.038 Kč. Výzva k plnění ze dne 21. 3. 2020 prokazuje, že před podáním žaloby byl žalovaný upozorněn na dluh ze smlouvy o reklamě a vyzván k jeho zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podací knihy byla výzva žalovanému odeslána doporučenou poštou dne 25. 3. 2020. Při rozhodování vyšel soud z obsahu smluvních ujednání účastníků, tak jak vyplynul ze shora uvedených důkazů. Žalovaný v řízení zůstal nečinným, tvrzení žalobkyně ani nabídnuté důkazy žádným způsobem nezpochybnil. Soud proto žalobě, tak jak vyla podána, vyhověl. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a o nákladech spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 vyhl.č. 351/2012 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení ve výši 1.489 Kč představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, (dále„ AT“) ve výši 600 Kč (3 úkony à 200 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částku 189 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Ke stanovení odměny advokáta vč. paušálních náhrad dle § 14 b) AT přistoupil soud proto, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovatelném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a jeho tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o tom, že žalovaný je povinen všechny povinnosti podle toho rozsudku splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.