3 C 213/2020-126 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobci se žalobou podanou u soudu domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k parcele st. 13 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [anonymizováno], [adresa] zemědělská usedlost, na něm stojící, zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], vedeném pro k.ú. [anonymizováno] a [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín. Tvrdili, že nemovitost je trvale neužívaná, do udržovacích prací se zapojují je žalobkyně b), c), d) a e) a dohody účastníků o dalším osudu nemovitosti se nepodařilo dosáhnout. Reálné rozdělení stavby ve stávajících spoluvlastnických poměrech není dobře možné, žádný z účastníků nemá zájem stát se jejich výlučným vlastníkem. Žalobci proto navrhli spoluvlastnictví zrušit a vypořádat nařízením prodeje ve veřejné dražbě. 2. Všichni žalovaní názory žalobců sdíleli a k navrženému řešení se připojili. 3. I přes shodu stran na tom, že spoluvlastnictví je třeba zrušit a vypořádat prodejem ve veřejné dražbě, se účastníků nepodařilo věc vyřešit mimosoudně. 4. Výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], vedený pro [územní celek] a k.ú. [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, prokazuje, že účastníci jsou skutečně podílovými spoluvlastníky pozemku parcela st. 13 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [anonymizováno], [adresa] zemědělská usedlost, na něm stojící, s tím, že spoluvlastnické podíly činí žalujících a) ,b) ,c) ,d) ,e), úpadce, za něhož v řízení vystupuje žalobce f), žalovaných 3) a 4) vždy 250/10 000 celku, u žalovaných 1) a 2 vždy 7565/20 000 a u žalovaného 5) spoluvlastnický podíl 435/10 000 celku. Stavbu zatěžuje množství zástavních práv a dalších závad, postihujících spoluvlastnický podíl [celé jméno původního účastníka], za něhož v řízení vystupoval insolvenční správce, žalobce f). 5. Podle § 1143 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 6. Podle § 1144 odst. 1, 2 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. (2) Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. 7. Podle § 1147 OZ, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 8. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že kdo je spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a s jakým podílem. Všichni účastníci jsou za jedno v tom, že spoluvlastnictví je třeba zrušit a vypořádat, avšak přes jejich shodný názor, dohody o zrušení a vypořádání nebylo dosaženo. Přitom je jednoznačné, že stávající situaci je třeba řešit, protože nemovitost je neužívaná a nejnutnější údržba zůstala jen na části žalobkyň, kterým tento stav nevyhovuje. Soud proto přikročil ke zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání. Vzhledem k vysokému počtu spoluvlastníků lze souhlasit s tím, že úvahy o vypořádání reálným rozdělením nemovitosti nepřichází úvahu, neboť rozdrobením nemovitosti by jednoznačně došlo k poklesu její hodnoty. Myslitelné by bylo řešení, že nemovitost připadne jen jednomu či několika spoluvlastníkům za současného uložení povinnosti vyplatit ostatním spoluvlastníkům přiměřenou náhradu, žádný z účastníků však neprojevil o takové řešení zájem. V průběhu snahy o dosažení mimosoudní dohody žalovaný 3) dle sdělení ostatních účastníků pro sebe požadoval část pozemku se stodolou, v řízení ale tento požadavek nevznesl a svoje původní stanovisko, souhlasící s prodejem nemovitosti ve veřejné dražbě, nekorigoval. Dle shora cit ustanovení rozhodl proto soud o nařízení prodeje předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že zároveň stanovil podíl každého ze spoluvlastníků na výtěžku dražby, jenž se shoduje s výší jeho spoluvlastnického podílu. 9. O nákladech řízení vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízení zvláštního charakteru, žalobu může podat kterýkoliv z účastníků, soud při vypořádávání není vázán návrhy stran a nelze z tohoto důvodu uvažovat o tom, že by některý z účastníků měl v řízení úspěch. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019 sp.zn. II.ÚS 572/19 se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech v těchto řízeních jeví, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. V daném řízení soud žádné zvláštní důvody, pro něž by bylo možno uložit některému účastníků povinnost k náhradě nákladů řízení protistrany, neshledal, od uvedené zásady se proto při svém rozhodování neodklonil. Žalobci a žalované 1) a 2) se navíc práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdaly.