7 C 222/2020-84 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 10.11.2020 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 2.100 Kč. Tvrdil, že rozhodnutím Vězeňské služby [stát. instituce] ze dne 29.7.2016 čj. VS [číslo] byl uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, za který mu byl uložený kázeňský trest spočívající v jeho umístění do uzavřeného oddělení po dobu 7 dnů s výjimkou k plnění určených úkolů programu zacházení. Uložený trest žalobce vykonal v době od 15.8.2016 do 22.8.2016. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu bylo rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové čj. [číslo jednací] zrušeno a věc byla vrácena vězeňské službě k dalšímu řízení. Vězeňská služba nakonec 13.7.2020 oznámila žalobci, že rozhodnutí o uložení kázeňského trestu zrušila, tím dle žalobce uznala své pochybení a žalobci vznikl nárok na poskytnutí zadostiučinění. Za jeden den vykonaného kázeňského trestu, který je považován za závažný zásah do jeho osobní svobody, žalobce požaduje 300 Kč, celkem tak po žalované požaduje 2.100 Kč. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Poukázala na ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož je uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného orgánu podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu. Žalovaná tvrdila, že žádost žalobce o zadostiučinění ve výši 2.100 Kč žalované doručena nebyla. Žalobu tak považuje za předčasnou. Žalovaná poukázala na to, že u ní žalobce uplatnil dne 19.6.2018 nárok na náhradu škody ve výši 180 Kč a náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 7.000 Kč. Předmětem řízení však bylo jiné rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. 3. Z obsahu spisu Vězeňské služby [stát. instituce] jakož i obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že pod čj. VS [číslo] [číslo] bylo u Vězeňské služby [stát. instituce] vedeno řízení ve věci kázeňského přestupku, kterého se měl žalobce dopustit dne 21.7.2016 v 13,45 hodin tím, že odmítl splnit pokyn příslušníků vězeňské služby [anonymizováno]. [jméno] a [anonymizováno]. [příjmení], kteří přišli žalobci oznámit, že si má sbalit všechny své osobní a ústavní věci a nastoupit kázeňský trest v trvání 10 dnů v uzavřeném oddělení. Žalobce odmítl splnit pokyn příslušníků se slovy:„ Nebudu vykonávat trest ani se [příjmení] ani [anonymizováno], ihned by vznikl konflikt, je to nějaký šprajc z OVT“. Žalobce k tomuto uvedl, že je pravda, že odmítl nastoupit do výkonu kázeňského trestu se jmenovanými odsouzenými, neboť se cítí ohrožen ze strany těchto odsouzených, k čemuž existuje pádný důvod. Nastoupit kázeňský trest nemohl, aby se vyhnul rvačce. Dne 29.7.2016 pod čj. VS [číslo] bylo vychovatelem [jméno] [příjmení] Věznice Valdice vydáno rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, kterým byl žalobci uložen kázeňský trest dle § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb. – umístění do uzavřeného oddělení na 7 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění úkolů programu zacházení. Kázeňský trest byl uložen nepodmíněně. Rozhodnutí žalobce převzal dne 29.7.2016, což stvrdil svým podpisem. Současně si podal stížnost proti tomuto rozhodnutí, kde uvedl, že příkaz nastoupit k výkonu kázeňského trestu neodmítl splnit, nýbrž odmítl být na jedné cele s odsouzenými osobami, s kterými má konflikt, aby se vyhnul rvačce. Příkaz chtěl splnit ale ne s uvedenými osobami. O stížnosti rozhodoval speciální pedagog [stát. instituce] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 29.7.2016 a to tak, že stížnost žalobce shledal jako nedůvodnou. Rozhodnutí o stížnosti žalobce převzal dne 29.7.2016, což potvrdil svým podpisem. Ze záznamu o výkonu trestu soud vzal za prokázané, že žalobce trest vykonal v době od 15.8.2016 13:30 hodin do 22.8.2016 13:30 hodin. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2018 čj. [číslo jednací] bylo zrušeno rozhodnutí věznice čj. [variabilní symbol] [číslo] ze dne 29.7.2016, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce podaná do tohoto rozdupnutí a věc byla věznici vrácena k dalšímu řízení. Dnem 8.3.2018 pod čj: VS [číslo] je datováno nové rozhodnutí [stát. instituce] o stížnosti žalobce – tímto rozhodnutím byla stížnost žalobce proti rozhodnutí ze dne 29.7.2016 zamítnuta jako nedůvodná. Rozhodnutí žalobce převzal dne 8.3.2018, což potvrdil svým podpisem. Dne 27.3.2018 byla ke Krajskému soudu v Hradci Králové doručena ze strany žalobce [celé jméno žalobce] žaloba proti Vězeňské službě ČR, kde navrhoval, aby rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu ze dne 8.3.2018 čj. VS [číslo] bylo zrušeno, neboť žalovaná v rozhodnutí nerespektovala názory vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu, zcela ignorovala jeho námitky. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26.5.2020 čj. [číslo jednací] rozhodnutí žalované [příjmení] služby ze dne 8.3.2018 čj. VS [číslo] zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dne 29.6.2020 věznici došel návrh žalobce na zastavení řízení ve věci čj. VS [číslo]. Dne 13.7.2020 Věznice Valdice vydala rozhodnutí pod čj: VS [číslo], kterým bylo kázeňské řízení zastaveno. 4. Z obsahu stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 27.2.2019 vzal soud za prokázané, že pod sp. zn. [spisová značka] bylo u něho vedeno řízení ve věci uplatnění nároku na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění v celkové 7.180 Kč, kdy žádost uplatnil u ministerstva žalobce [celé jméno žalobce] dne 19.6.2018 dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Odbor odškodňování ministerstva zjistil, že na základě záznamu o kázeňském přestupku ze dne 2.2.2016 bylo vůči žalobci vydáno dne 19.2.2016 rozhodnutí o uložení kázeňského přestupku čj. VS [číslo], kterým byl žalobci uložen trest umístění do uzavřeného oddělení na 7 dnů s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. Stížnost, kterou žalobce proti rozhodnutí podal, byla zamítnuta. Žalobce kázeňský trest vykonal. Rozsudkem ze dne 30.3.2017 Krajský soud v Hradci Králové citované rozhodnutí zrušil a věc vrátil vězeňské službě k dalšímu řízení. Dne 13.6.2017 bylo vydáno nové rozhodnutí o uložení kázeňského trestu – žalobci byl uložen trest ve formě důtky. Stížnost žalobce podaná proti tomuto rozhodnutí byla dne 14.6.2017 zamítnuta. Ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že nárok žadatele byl promlčen, jeho žádost byla shledána bezdůvodnou, a tudíž jí nebylo vyhověno. 5. Soud danou věc posuzoval dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem <i>6. Dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.</i> <i>7. Dle § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena</i> <i>a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,</i> <i>b) nesprávným úředním postupem.</i> <i>8. Dle § 6 odst. 1 zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.</i> <i>9. Dle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení je úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.</i> <i>10. Dle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.</i> <i>11. Dle odst. 3 téhož ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.</i> 12. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností dospěl soud zcela jednoznačně k závěru, že žaloba byla podána nedůvodně, neboť není splněna podmínka stanovená v § 14 odst. 3 zákona č. 88/1998 Sb., tj. uplatnění nároku na náhradu zadostiučinění u ministerstva spravedlnosti. 13. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u soudu, aniž by předtím nárok na náhradu škody uplatnil u ministerstva spravedlnosti. V dané věci se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s výkonem kázeňského trestu - umístění do uzavřeného oddělení na 7 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění úkolů programu zacházení, jež mu byl uložen rozhodnutím Vězeňské služby [stát. instituce] ze dne 29.7.2016 pod čj. VS [číslo]. Nárok na náhradu zadostiučinění v souvislosti s výkonem tohoto kázeňského trestu před podáním žaloby žalobce u ministerstva neuplatnil. Jak bylo prokázáno shora uvedeným obsahem stanoviska ministerstva spravedlnosti, žalobce u něho uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s výkonem trestu - umístění do uzavřeného oddělení na 7 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění úkolů programu zacházení, jež mu však byl uložen rozhodnutím o uložení kázeňského přestupku dne 19.2.2016 rozhodnutí čj. VS [číslo], nikoliv rozhodnutím, z