11 C 270/2022-77 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 7. 2022 domáhal, aby soud určil, že žalovaný se při výkonu povolání u Vězeňské služby ČR dopouštěl vůči žalobci jednání, které mělo za následek zhoršení jeho zdravotního stavu a snižování jeho lidské důstojnosti a cti. Aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve výši 300 000 Kč a aby žalovanému byla uložena povinnost zaslat žalobci omluvný dopis. K odůvodnění žaloby uvedl, že je umístěn do vězeňských objektů. Při výkonu trestu byl neustále šikanován, podrobován ponižujícím osobním prohlídkám, nedůvodným kontrolám, posměchu. Byla snižována jeho lidská důstojnost. Pokud se tomu žalobce snažil zabránit, mnohdy to vyústilo k ukládání kázeňských trestů. Žalovaný v postavení nadřízeného nad žalobcem soustavně zneužíval svého pracovního zařazení u Vězeňské služby ČR. Veškerá podání u dozorových orgánů byla bagatelizována. Trestní oznámení a podněty ke Generální inspekci bezpečnostních sborů byla odkládána pro nedůvodnost a v několika případech byla postupována těm, proti kterým směřovala. Žalobce uvádí, že bylo ohroženo jeho zdraví natolik, že mu byla způsobena závažná újma na zdraví a trvalá invalidita.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.03.2020 sp.zn. 25 Cdo 705/2019, dle kterého „i v poměrech založených zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, musí být nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy, která měla být způsobena výkonem veřejné moci, uplatněn proti státu, nikoliv vůči osobě, která vyvolala nepříznivý zásah do osobnostní sféry poškozeného v rámci činnosti sledující plnění služebních či pracovních úkolů při výkonu pravomocí orgánu státu." Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 03.10.2011, sp.zn. 30 Cdo 1509/2011 dle kterého: „pouze ve výjimečném případě, t.j. kdyby chování zaměstnance právnické popř. fyzické osoby bylo nutno vzhledem k okolnostem případu kvalifikovat jako vybočení (exces)z realizace činnosti právnické či fyzické osoby, která byla touto právnickou či fyzickou osobou pro jejich činnost použita, byla by postižena tato občanskoprávními sankcemi podle paragrafu 13 občanského zákoníku vůči postižené fyzické osobě přímo tato použitá osoba, zpravidla zaměstnanec; z činnosti právnické či fyzické osoby nevybočuje každé chování zaměstnance, kterým způsobil nemajetkovou újmu na osobnosti dotčené fyzické osoby, a to ani takové, které by dokonce mělo povahu trestného činu.“ Žalovaný namítal, že žalobce neuvádí žádná konkrétní pochybení, kterých se měl žalovaný vůči žalobci dopustit. Uvádí pouze obecná tvrzení ohledně jeho pobytu ve věznici. V dané věci by mělo být postupováno dle z.č. 82/1998 Sb. a žalovaným by mělo být Ministerstvo spravedlnosti ČR, kdy případnou škodu způsobila Vězeňská služba ČR.3. K jednání dne 25. 4. 2024 se dostavil žalovaný. Žalobce se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky dne 25. 1. 2024. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti žalobce.4. § 80 o.s.ř. zní: Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. § 43 o.s.ř. zní: 1) Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. 2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.6. § 23 odst. 5) z.č. 555/1992 Sb. o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky zní: Stát odpovídá i za škodu způsobenou Vězeňskou službou v souvislosti s plněním jejích úkolů stanovených tímto zákonem. To neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala nebo si škodu úmyslně způsobila sama.7. § 3 odst. 1) z.č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem zní: Stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").8. Žalobce se domáhá, aby bylo určeno, že se žalovaný při výkonu povolání u Vězeňské služby ČR dopouštěl vůči žalobci jednání, které mělo za následek zhoršení jeho zdravotního stavu a snižování jeho lidské důstojnosti a cti, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve výši 300 000 Kč a aby žalovanému byla uložena povinnost zaslat žalobci omluvný dopis. Žalobce i přes výzvu soudu nespecifikoval škodlivé jednání žalovaného, kterého se měl žalovaný vůči žalobci dopustit. I z žaloby vyplývá, že žalovaný se měl jednání, na základě kterého žalobce podává tuto žalobu, dopustit v době, kdy byl žalovaný ve služebním poměru u Vězeňské služby České republiky. Žalobce vykonával v České republice trest odnětí svobody (k tomu viz zpráva Vězeňské služby České republiky z 13. 6. 2022). Věznice v České republice provozuje Vězeňská služba ČR. Žalovaný pracoval jako člen Vězeňské služby ČR (viz zpráva Vězeňské služby České republiky z 5. 9. 2022) a při výkonu tohoto povolání se setkal v rámci výkonu svého služebního poměru s žalobcem (tuto skutečnost žalovaný potvrdil). V tomto případě, by ve smyslu 23 odst. 5 z.č. 555/1992 Sb., § 3 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. a judikatury např. žalovaným uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 705/2019 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 690/2013, 30Cdo 768/2018 měla tato žaloba být podána proti subjektu, u kterého žalovaný vykonával služební poměr a nikoliv proti samotnému členu vězeňské služby. Z tohoto důvodu žalovaný není pasivně legitimovaný v tomto řízení. Žalobce netvrdil a neprokázal, že by se žalovaný dopustil takového jednání, které by bylo možné hodnotit jako exces, za který by zodpovídal žalovaný. Kvůli nedostatku pasivní legitimace je důvod všechny nároky uplatňované vůči žalovanému zamítnout.9. Dále soud nemohl vyhovět žalobě proto, že žalobce ani přes výzvu soudu netvrdil, jakého škodlivého jednání se vůči němu žalovaný dopustil a neprokázal, že by k tomuto jednání došlo. I z těchto důvodů nemohl soud žalobě ani v jednom uplatňovaném nároku vyhovět.10. Pokud se týká nároku, kde žalobce požaduje určení, že se žalovaný při výkonu povolání u Vězeňské služby ČR dopouštěl vůči žalobci jednání, které mělo za následek zhoršení jeho zdravotního stavu a snižování jeho lidské důstojnosti, není na tomto určení dán právní zájem, jak jej požaduje § 80 o.s.ř. Žalobce tento naléhavá právní zájem netvrdil a neprokázal. I proto je žaloba v této části nedůvodná a soud jí zamítl.11. Z těchto výše uvedených důvodů soud žalobu o zaplacení náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve výši 300 000 Kč a o určení, že žalovaný se při výkonu povolání u Vězeňské služby ČR dopouštěl vůči žalobci jednání, které mělo za následek zhoršení jeho zdravotního stavu a snižování jeho lidské důstojnosti i cti, zamítl.12. Ze stejných důvodů by bylo důvodné zamítnout žalobu i v části, kde žalobce požadoval po žalovaném zaslání omluvného dopisu. V této části ale soud žalobu odmítl dle § 43 odst. 2 o.s.ř. Žaloba neobsahovala přesné znění omluvy, které se žalobce domáhá. Soud pro dle § 43 o.s.ř. žalobce usnesením z 21. 6. 2023, č.j. 11 C 270/2022-59 výrok I. žalobce vyzval aby tuto vadu žaloby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy žaloby odstranil a uvedl přesně znění požadované omluvy. Zároveň byl žalobce poučen, že pokud této výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví a v řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, bude žaloba v této části odmítnuta. Tato výzva byla žalobci doručena dne 3. 7. 2023. Žalobce na ní doposud nijak nereagoval. Soud proto postupoval dle § 43 odst. 2 o.s.ř. a žalobu v této části odmítl, protože žalobce neuvedl určitý a vykonatelný petit – znění konkrétní omluvy, které se domáhá.13. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto by mu dle § 142 odst. 1) o.s.ř. vůči žalobci příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se tohoto práva vzdal, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.14. Žalobce byl v řízení za zákona osvobozen ohledně náhrady újmy na zdraví. Stále ale má poplatkovou povinnost ohledně nároku – určení, že žalovaný se při výkonu povolání u Vězeňské služby ČR dopouštěl vůči žalobci jednání, které mělo za následek snižování lidské důstojnosti a cti žalobce. Za tuto určovací žalobu má žalobce uhr