9 C 49/2018-526 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce podal dne 27. 8. 2018 u soudu žalobu proti právnímu předchůdci žalovaných 1), 2) a 3) , jméno FO, (dále jen BMK), kterou se domáhal, aby BMK byla uložena povinnost zaplatit žalobci 60 777 Kč s příslušenstvím. Protože v průběhu řízení BMK zemřel, vstoupili na jeho místo do řízení jeho dědici, žalovaní 1), 2) a 3). Žalobce v žalobě tvrdil, že 8. 1. 2013 mu BMK zabránil ve složení 12 kusů palet s keramickým granulátem v dílně na adrese , adresa, (dále též keramická dílna) tak, že do vjezdové brány domu zaparkoval svůj automobil a znemožnil tak užívání keramické dílny. Žalobce byl přitom vázán smlouvou o zprostředkování ze dne 20. 7. 2012, uzavřenou se sdružením podnikatelů s názvem , jméno FO, - , právnická osoba, (dále též jen , Anonymizováno, ), dle níž měl jako zprostředkovatel zajistit, mimo jiné, uskladnění keramického granulátu ve vhodných podmínkách právě v prostorách zmíněné dílny. Vzhledem k znepřístupnění dílny byl po dobu několika dnů granulát nuceně a nevhodně umístěn na návsi v , Anonymizováno, , neboť žalobce okamžitě neměl jiné skladovací prostory ani možnost okamžité přepravy. V důsledku popsaného jednání BMK žalobce nesplnil zprostředkovatelskou smlouvu v jediném ustanovení (uskladnění granulátu v dílně v , Anonymizováno, ) a nedostal ze smlouvy žádnou provizi, ačkoli jinak by mu byla vyplacena ve výši 110 777 Kč. Skutečnost, že o provizi přišel, mu byla oznámena až 25. 8. 2015. V tomto řízení požaduje polovinu tohoto ušlého zisku, protože nárok na druhou jeho polovinu uplatnil v řízení vedeném před Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 10C 1/2015 a bylo o něm již pravomocně rozhodnuto.2. BMK od počátku řízení navrhoval zamítnutí žaloby, namítal nedostatek své pasivní legitimace a tvrdil, že nebyl škůdcem. K porušení právní povinnosti z jeho strany prý nedošlo a není zde ani příčinná souvislost mezi domnělým porušením právní povinnosti a vznikem škody, o jejíž výši rovněž pochyboval. I pokud by hypoteticky tvrzená škoda vznikla, byla pro něho zcela nepředvídatelná a z větší části si její vznik žalobce zavinil sám. BMK zpochybňoval rovněž aktivní legitimaci žalobce ve sporu proto, že již dříve se v jiném soudním řízení prokázalo, že žalobce neměl právo dílnu držet a užívat, neboť tak činil na základě absolutně neplatné smlouvy o zřízení věcného břemene a přes nesouhlas své matky, jediné vlastnice nemovitosti. Žalovaní 1) až 3) po svém vstupu do řízení navrhli rovněž zamítnutí žaloby z podobných důvodu jako BMK. Zmínili navíc, že dle živnostenského rejstříku měl žalobce místo podnikání na adrese , adresa, , a to až do 23. 2. 2015, navíc škoda měla vzniknout v době jeho konkursu, přičemž v oboru keramiky neměl žalobce platnou živnost. Poukázali dále na to, že BMK dílnu užíval na základě nájemní smlouvy z 1. 2. 2012, z čehož si žalobce byl vědom, neboť od 21. 8. 2012 vedl proti BMK řízení o vyklizení dílny a tedy věděl, že dílnu nebude moci užívat.3. Okresní soud rozhodl již jednou ve věci samé, a to rozsudkem ze dne 10. 5. 2021 č. j. 9 C 49/2018-192, jímž žalobě žalobce vyhověl až na část, v níž se žalobce domáhal, aby žalovaným 1), 2) a 3) byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60 777 Kč též za dobu od 28. 8. 2015 do 23. 7. 2016, která byla zamítnuta. Po provedeném dokazování učinil závěr, že žalobce byl oprávněn dílnu v Libonicích užívat, a to na základě dřívějšího souhlasu matky účastníků, uděleného mu poté, co se stala její výlučnou vlastnicí, a jenž nebyl z její strany platně odvolán. Smlouvu o zřízení věcného břemene z 7. 4. 2009, nesprávně datovanou dnem 30. 1. 2009, nelze pokládat za platnou, neboť ji matka žalobce s žalobcem uzavřela v době, kdy k tomu již nebyla způsobilá, což bylo prokázáno v jiném soudním řízení. Stejně okresní soud nahlížel i na listinu z 5. 10. 2009, v níž matka žalobci nařídila opustit její dům a zakázala mu vstup do dílny a ostatních prostor její nemovitosti, neboť měl za to, že i k jejímu sepisu matka žalobce nebyla způsobilá, a nelze ji proto vykládat jako odvolání jejího souhlasu k tomu, aby žalobce mohl její nemovitosti užívat. Právo dílnu užívat neměl naopak BMK, neboť v jiném soudním řízení bylo prokázáno, že matka žalobce nebyla způsobilá ani k sepisu platné nájemní smlouvy, kterou v roce 2012 s BMK podepsali, a která se navíc týkala jen části dílny. Žalobci sice nenáležela k nemovitostem jeho matky stejná práva jako vlastníku nemovitosti, nemohl o nich rozhodovat, nakládat s nimi či domáhat se jejich ochrany u soudu, ale právo užívat je, na rozdíl od BMK, měl. Jestliže tedy BMK 8. 1. 2013 a ve dnech následujících zaparkováním motorového vozidla zabránil žalobci v možnosti příjezdu do keramické dílny za účelem uložení na vzdušnou vlhkost choulostivého keramického granulátu, k jehož uskladnění v dílně se žalobce smluvně zavázal, jednal BMK protiprávně, zasáhl do užívacího práva žalobce a porušil i právní povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku(§ 415 obč. zák.) BMK si počínal svévolně a musel si být vědom možného vzniku škody, i když konkrétně zřejmě nemohl předvídat, že žalobce bude poškozen zrovna nevyplacením provize. O hrozbě škody věděl, byla by ostatně za daných okolností zřetelná i jakémukoliv jinému člověku obvyklých rozumových schopností. Uskladnění keramického granulátu v keramické dílně, které BMK žalobce protiprávně neumožnil, bylo odkládací podmínkou, na jejíž splnění bylo vázáno právo žalobce na zaplacení provize ze zprostředkovatelské smlouvy, kterou uzavřel dne 20. 7. 2012. Žalobce uvedenou podmínku tedy nesplnil a dohodnutou provizi nedostal. Žalobci tak ušel zisk spočívající v nenastalém rozmnožení jeho majetku, které s ohledem na všechny okolnosti důvodně očekával s ohledem na pravidelný běh věcí, neboť plánovaný majetkový přínos žalobce byl podložen již existujícími okolnostmi. Protože i výše ušlého zisku byla v řízení rovněž prokázána s tím, že o její části 50 000 Kč bylo již pravomocně rozhodnuto ve věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10C 1/5015, uložil soud žalovaným částku 60 777 Kč s příslušenstvím zaplatit.4. K odvolání žalobců odvolací soud rozsudek okresního soudu usnesením ze dne 24. 2. 2022 č. j. 25 Co 201/2021-249 (s výjimkou zamítavého výroku zrušil) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvého stupně, že dovodil, pokud jde o dopis matky žalobce z 5. 10. 2009, jímž matka žalobce nařídila žalobci, aby opustil její dům a zakázala mu vstup do keramické dílny a ostatních prostor nemovitosti, že vznikl již v době její právní nezpůsobilosti a nelze mu proto přičítat právní důsledky, ačkoliv matka žalobce nebyla v době odvolání souhlasu omezena ve způsobilosti k právním úkonům (omezena ve svéprávnosti byla až rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 11. 2014 č. j. 30 Nc 730/2013-87 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2015 č. j. 24 Co 27/2015-126, který nabyl právní moci dne 18. 3. 2015). Dle odvolacího soudu nelze vycházet z toho, že když matka žalobce nebyla schopna posoudit následky svého jednání k datu 7. 4. 2009 (podpis smlouvy o zřízení věcného břemene), že tomu tak bylo i 5. 10. 2009, kdy odvolala souhlas s užíváním keramické dílny žalobcem. Neplatnost právního úkonu vyžaduje bezpečné zjištění o tom, že matka žalobce konkrétně v době, kdy odvolala souhlas s užíváním keramické dílny, tzn. dne 5. 10. 2009, nedokázala posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. Odvolací soud též poukázal na závěr Krajského soudu v Hradci Králové z rozsudku ze dne 25. 4. 2018 č. j. 21 Co 222/2017-210, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně z 25. 5. 2017 č. j. 10 C 1/2015-127, kterými bylo rozhodnuto o nároku žalobce na prvou část ušlého zisku. Ve zmíněných rozhodnutích soud druhého stupně uvedl, že právo žalobce užívat dílnu od žalobcem tvrzeného osobního závazku jeho matky rovněž nelze dovodit, neboť matka žalobce dala najevo, že nesouhlasí s užíváním nemovitosti žalobcem ve výzvě ze dne 5. 10. 2009 k vyklizení domu a zákazu vstupu žalobce do dílny. Šlo by o neformální souhlas s užíváním nemovitosti, který matka žalobce odvolala. Protože okresní soud v této věci nevysvětlil přesvědčivě důvod svého odchýlení od tohoto rozhodnutí, porušil zásadu legitimního očekávání žalovaných stejného rozhodnutí ve skutkově i právně obdobné věci. Oba uvedené důvody vedly ke zrušení rozsudku okresního soudu s tím, že krajský soud uložil soudu prvého stupně, aby v dalším průběhu řízení poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že musí navrhnout důkazy ke svému tvrzení, že jeho matka , jméno FO, byla v době odvolání svého souhlasu s užíváním keramické dílny v , Anonymizováno, čp. 5 žalobcem dne 5. 10. 2009 nezpůsobilá k tomuto právnímu jednání a že tedy odvolání jejího souhlasu je neplatné, resp. že učinila tento úkon v duševní poruše, která vylučovala její schopnost rozpoznávací (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (schopnost ovládnout své jednán