113 C 4/2025-70 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem ze dne 12. 3. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 29 344 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 344 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení z titulu úhrady za přepravu na trase , adresa, s datem nakládky 16. 8. 2024 dle faktury č. , hodnota, z 24. 10. 2024 a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč. Fakturována byla částka 49 344 Kč, žalovaný však před podáním žaloby částku 20 000 uhradil, proto se žalobce domáhal pouze částky 29 344 Kč. Žalovaný dluh uznal prohlášením ze dne 31. 1. 2025.2. Žalovaný v řízení nejdříve uvedl, že dlužnou pohledávku již před podáním žaloby uhradil a odmítl nárok na úroky z prodlení.3. Ve věci došlo k několika zpětvzetím na základě doložených úhrad žalovaného po podání žaloby, a to:- podáním ze dne 16. 5. 2025 na základě úhrady ze dne 27. 3. 2025 ve výši 20 000 Kč, započtenou na dlužnou jistinu,- podáním ze dne 16. 9. 2025 na základě úhrady ze dne 15. 9. 2025 ve výši 5 000 Kč, započtenou na dlužnou jistinu,- podáním ze dne 3. 10. 2025 na základě úhrady ze dne 1. 10. 2025 ve výši 5 000 Kč, započtenou v rozsahu 4 344 Kč na dlužnou jistinu a ve zbývající části 656 Kč na nejstarší příslušenství.4. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.5. S ohledem na uvedená podání soud řízení co do rozsahu částečných zpětvzetí výrokem II. zastavil.6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Fakturou č. , hodnota, ze dne 24. 10. 2025, splatnou 25. 10. 2025, žalobce vyfakturoval žalovanému celkem částku 49 344 Kč, vzniklou jako přepravné na trase , adresa, s datem nakládky 16. 8. 2024 ve výši 2 295 USD, tedy v přepočtu na kurz české koruny se jedná o částku 53 344 Kč a po započítání slevy 4 000 Kč měl žalovaný uhradit 49 344 Kč.7. Z uznání dluhu má soud za prokázané, že žalovaný dne 31. 1. 2025 uznal písemně svůj dluh z výše uvedené faktury ve výši 49 344 Kč společně s příslušenstvím a zavázal se jej zaplatit ve dvou splátkách ve výši 24 672 Kč se splatností ke dni 12. 2. 2025 a 28. 2. 2025, přičemž pokud by byly řádně uhrazeny, žalobce by se úhrady příslušenství nedomáhal.8. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 2. 2025 s dokladem o dodání do datové schránky žalovaného vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uznal písemně co do důvodu a výše svůj dluh ve výši 49 344 Kč s příslušenstvím, na tento postupně plnil před podáním žaloby i po jejím podání, avšak ke dni vyhlášení rozsudku celou dlužnou částku neuhradil.10. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.11. Podle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Promítnuto na projednávaný spor výše uvedená právní úprava znamená, že pokud žalovaný písemně uznal svůj dluh dle faktury č. , hodnota, , založil tím vyvratitelnou právní domněnku, že jeho dluh v době uznání trval. Současně žalovaný před podáním žaloby a též po jejím podání nadále na dluh částečně plnil, a to do té míry, že ke dni vyhlášení rozhodnutí již uhradil celou dlužnou jistinu a též část příslušenství. Především z poslední úhrady dne 1. 10. 2025 lze dovodit, že žalovaný plnil též i na dlužné příslušenství, tudíž zjevně uznal i toto příslušenství. Z obsahu spisu nelze nikterak dovodit, že by jednotlivá částečná plnění žalovaného neměla působit jako uznání zbývající části dluhu.15. S ohledem na uvedené soud nemá pochybnosti, že si žalovaný byl a je vědom své povinnosti k úhradě dlužné částky, kterou sám písemně uznal, a rozhodl proto výrokem I. rozsudku o uložení povinnosti k úhradě zbývající části příslušenství.16. Toto sestává ke dni vyhlášení rozhodnutí z kapitalizovaných úroků za jednotlivá období prodlení. Žalovaný měl fakturu původně uhradit do 25. 10. 2025, přičemž pozdější uznání dluhu nikterak nezměnilo původní splatnost pohledávky, pouze obsahovalo možnost se včasnou úhradou dle uznání vyhnout povinnosti k placení příslušenství. Žalovaný tak byl v období od 26. 10. 2024 do 27. 3. 2025 v prodlení s úhradou částky 29 344 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za toto období činí částku 1 566,42 Kč. Od této soud odečetl částečnou úhradu započtenou na příslušenství ve výši 656 Kč a rozhodl o povinnosti uhradit za toto období částku 910,42 Kč. Dále byl žalovaný v období od 28. 3. 2025 do 15. 9. 2025 v prodlení s úhradou částky 9 344 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za toto období činí částku 561,41 Kč. Konečně byl žalovaný v období od 16. 9. 2025 do 1. 10. 2025 v prodlení s úhradou částky 4 344 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za toto období činí částku 24,28 Kč. Dále má žalobce nárok v rámci příslušenství pohledávky na úhradu paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 vyhlášky č. 351/2013 Sb.17. K otázce případného vrácení soudního poplatku dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. zdejší soud uvádí, že žalobce zaplatil na soudním poplatku částku 1 468 Kč, kdy soud vycházel ze základu poplatku ve výši 29 344 Kč jako jistiny bez příslušenství. K okamžiku vyhlášení rozhodnutí již žalobce vzal žalobu co do celé jistiny zpět a předmětem žaloby tak zůstává samostatné příslušenství, které se tudíž stává za této situace základem poplatku a odpovídalo by povinnosti žalobce uhradit poplatek ve výši 1 000 Kč. Poměrná část soudního poplatku, který by soud mohl žalobci vrátit tedy dosahuje částky 468 Kč (1 468 Kč – 1 000 Kč), soudní poplatek se však v případě částečného zpětvzetí vrací snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Poměrná část soudního poplatku, který by soud mohl žalobci vrátit, nedosahuje minimální částky 1 000 Kč, proto soud o vrácení soudního poplatku v souvislosti s částečným zastavením řízení nerozhodoval.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhlášky) za 8 úkonů právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, vyjádření k odporu spojené s prvním částečným zpětvzetím ze dne 16. 5. 2025, vyjádření ze dne 28. 7. 2025, druhé částečné zpětvzetí ze dne 16. 9. 2025, třetí částečné zpětvzetí ze dne 3. 10. 2025, účast při jednání soudu dne 8. 10. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 29 344 Kč činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky částku 2 300 Kč. Tato odměna náleží za 4 úkony. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 9 344 Kč činí dle § 7 bodu 4 vyhlášky částku 1 500 Kč. Tato odměna náleží za 2 úkony. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 4 344 Kč činí dle § 7 bodu 3 vyhlášky částku 1 000 Kč. Tato odměna náleží za 2 úkony. Ke každému z úkonů právní služby je nutné přičíst náhradu hotových výdajů á 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů tak dosahuje celkem částky 17 800 Kč. Žalobci náleží taktéž cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí jeho zástupce u jednání zdejšího soudu dne 8. 10. 2025. Zástupce použil k cestě k soudu osobní automobil s kombinovanou spotřebou nafty 5,1 l/100 km. Vzdálenost sídla zástupce žalobce a soudu je dle portálu www.mapy.cz 47 km, pro cestu tam a zpět se tedy jedná o ujetou vzdálenost 94 km a při této vzdálenosti o spotřebu 4,8 l nafty. Průměrná cena nafty v daném období byla 34,70 Kč, celkem tedy činí náhrada za pohonné hmoty 166,56 Kč. Dále je součástí cestovného paušální náhrada ve výši 5,80 Kč/km, tedy při ujeté vzdálenosti 545,20 Kč a cestovné celkem činí 711,76 Kč. Náhrada za promeškaný čas představuje 600 Kč a jedná se o paušální výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 vyhlášky a celkem 4 započaté půlhodiny jízdy. Celkem tak cesto