13 C 274/2025-78 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem ze dne 1. 7. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 21 799,21 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 19 999,21 Kč a úvěrových poplatků ve výši 1 800 Kč, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2022. Na základě této poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč s úrokovou sazbou 16,9 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši až 600 Kč v závislosti na aktuální výši čerpaného úvěru. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl úvěr ke dni 28. 9. 2024 zesplatněn. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným, dále však ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, a vycházela též z informací v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku, CEE, přezkoumala také pohyby na účtu žalovaného a dospěla k závěru, že by žalovaný měl být schopen poskytnutý úvěr splácet.2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 9. 12. 2025, avšak žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu má soud za prokázané, že žalovaný požádal dne 4. 5. 2022 o poskytnutí úvěru až do výše limitu 20 000 Kč. V této žádosti uvedl, že je svobodný, zaměstnán na dobu neurčitou od 1. 9. 2021, bydlí u rodičů, měsíční čistý příjem má ve výši 25 342,43 Kč, bez nákladů na bydlení, splátky produktů u jiných věřitelů neuvedl.5. Ze záznamu o posouzení úvěruschopnosti dále vyplývá, že žalobkyně stanovila interním postupem životní výdaje včetně nákladů na bydlení žalovaného na 7 014 Kč. Žalovaný měl u žalobkyně další 2 úvěrové produkty s celkovým limitem 250 000 Kč a celkovou splátkou 4 198 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 5. 10. 2021 do 31. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný měl příjem ze mzdy u společnosti , právnická osoba, v průměrné výši cca 25 000 Kč a pravidelně také velmi vysoké množství příchozích úhrad, které mnohdy obratem odesílal na jiné účty. Celkové příjmy i výdaje žalovaného v každém měsíci dosahovaly částek stovek tisíc Kč, přičemž ze samotného výpisu z účtu nelze zjistit přesnou povahu a účel těchto transakcí. Současně se však žalovanému (přinejmenším na tomto účtu) dlouhodobě nedařilo tvořit jakékoliv úspory a zůstatek se velmi často pohyboval ve zcela minimální výši.7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 5. 2022 ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníky má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr až do výše limitu 20 000 Kč a tento se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč (případně méně v závislosti na výši aktuálního čerpání). Úroková sazba úvěru byla 16,9 % p.a. a roční procentní sazba nákladů 17,99 %. Podle článku 7 smlouvy je porušením podmínek mj. porušení některé z důležitých, zejména platebních, povinností žalovaného z této smlouvy (čl. 7.1 písm. a) smlouvy). V takovém případě má žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě (čl. 7.2 písm. b) smlouvy). Podle ceníku náleží žalobkyni také poplatek ve výši 300 Kč za 10 dnů v prodlení, který je účtován ve výši 300 Kč, 900 Kč a 900 Kč vždy k 10., 40. a 70. dni v prodlení.8. Z přehledu čerpání a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že úvěrový účet byl založen 4. 5. 2022, žalovaný vyčerpal celou výši úvěrového rámce již do 1. 6. 2022 a hned v červnu 2022 se taktéž dostal do prodlení se splácením. V dalším období žalovaný střídavě splácel a opětovně čerpal prostředky do úvěrového rámce a soustavně setrvával v zásadě na maximální výši čerpání. Poslední splátku žalovaný učinil 1. 7. 2024. K datu zesplatnění dlužil žalovaný na jistině částku 19 999,21 Kč, na poplatcích částku 1 800 Kč, na smluvním úroku částku 2 858,50 Kč a na zákonném úroku z prodlení částku 1 754,63 Kč.9. Z dopisu ze dne 27. 8. 2024 vyplývá, že žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě tehdy dlužné částky nejpozději do 28. 9. 2024. Jelikož k úhradě ze strany žalovaného nedošlo, zesplatnila žalobkyně celý úvěr k datu 28. 9. 2024, jak soud zjistil z dopisu ze dne 28. 9. 2024, kterým o uvedené skutečnosti informovala žalovaného.10. Z předžalobních výzev spolu s potvrzeními o podání má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby opětovně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to dokonce dopisy zaslanými na 2 adresy.11. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu, na základě které mu byl poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 16,9 % p.a. Žalovaný opakovaně čerpal prostředky až do výše úvěrového limitu, dohodnuté splátky však řádně nesplácel.12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti zdejší soud uvádí, že z jeho pohledu je nutné řádné posouzení hodnotit primárně ex ante, tedy na základě údajů, které mohla a měla mít žalobkyně k dispozici v době sjednávání úvěru. Tento závěr je možné poté pouze v omezené míře konfrontovat s následným faktickým chováním dlužníka. Jinými slovy samotné pozdější nesplácení úvěru dlužníkem neznamená nutně, že poskytovatel posoudil úvěruschopnost nesprávně. Naopak pouhá skutečnost, že dlužník splácel úvěr řádně, tím spíše jen po určité období, neznamená bez dalšího, že byla úvěruschopnost posouzena řádně. Soudu je sice z vlastní úřední činnosti známo (řízení vedená pod sp. zn. 9 C 90/2025 a 17 C 88/2025), že žalovanému byly následně (tj. po uzavření předmětné smlouvy) žalobkyní opakovaně a také dalším subjektem poskytnuty další úvěrové produkty. K těmto skutečnostem však soud při zkoumání a posuzování úvěruschopnosti z uvedeného důvodu nepřihlížel.13. V projednávané věci měla žalobkyně informace o pohybech na běžném účtu žalovaného. Jakkoliv tyto pohyby při bližším zkoumání vykazuji jisté abnormality celkové obraty na tomto účtu v žádném případě neodpovídají udávané výši mzdy žalovaného, z pohledu žalobkyně neměl žalovaný před sjednáním smlouvy o úvěru žádné závazky po splatnosti, celkové splátkové zatížení žalovaného se jevilo adekvátní a při absenci jiných vylučujících kritérií žalobkyně dospěla ke správnému závěru, že žalovaný měl být schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Po aplikaci výše uvedené právní úpravy na zjištěný skutkový stav v projednávané věci soud uzavírá, že mezi účastníky byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru, žalobkyně splnila své smluvní povinnosti a umožnila žalovanému opakovaně čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, dostal se do prodlení s hrazením dohodnutých splátek a aktuálně dluží žalobkyni nesplacenou část úvěru ve výši 19 999,21 Kč, úvěrové poplatky ve výši 1 800 Kč a smluvní a zákonné úroky z prodlení. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhlášky). V případě úkonů do podání žaloby včetně přiznal soud odměnu za 3 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby v této fázi řízení činí dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky částku 400 Kč, celkem 1 200 Kč. Ke každému z úkonů právní služby je nutné přičíst náhradu hotových výdajů, která v této fázi řízení činí dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky 100 Kč za každý úkon, tedy celkem 300 Kč. Od podání žaloby dále náleží ž