17 C 150/2025-36 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2025 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 26 175 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 22.7.2024. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu a poplatek ve výši 6 300 Kč do 3 měsíců. Žalovaný na úvěr neplnil řádně a včas, proto žalobkyně požaduje úhradu jistiny 15 000 Kč, poplatku ve výši 6 300 a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 2 000 Kč (za 4 upomínky). Žalobkyně dále uplatnila smluvní pokutu ve výši 4 875 Kč, která byla sjednána v případě prodlení u úhradou splátky úvěru ve výši 0,1 % denně (za období od 29. 9. 2024 do 20. 8. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaného řádně prověřila ohledně úvěruschopnosti, informace zjištěné uvedla do zákaznické karty.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 7. 2024 smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému – spotřebiteli – úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté prostředky splatit do 3 měsíců spolu s poplatkem ve výši 6 300 Kč. RPSN činí 740 % ročně. To vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smluvní stany sjednaly pro případ zaslání upomínky z důvodu prodlení s úhradou splátek povinnost hradit částku 500 Kč/výzva (viz čl. 2.3 Smlouvy). Dále sjednali smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně. Žalovaný čerpal úvěr dne 22. 7. 2024 ve výši 15 000 Kč. To vyplývá z výpisu z účtu. Žalovaný své povinnosti splácet dluh řádně neplnil, když se dostal do prodlení s úhradou úvěru, v důsledku čehož mu žalobkyně zaslala 4x upomínku (viz upomínky). Z písemné výzvy odeslané dne 23.5.2025 bylo zjištěno, že advokát žalobkyně následně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky (viz výzva ze dne 22. 5. 2025 a podací lístek).5. Žalobkyni byla soudem zaslána výzva, aby řádně tvrdila a vysvětlila, jakým způsobem zkoumala schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a k tomu doplnila důkazy. Žalobkyně však reagovala vyjádřením, že žádná tvrzení k tomuto dokládat nebude. Žalobkyně tedy ani na výzvu soudu nevysvětlila, jak ověřovala měsíční výdaje žalovaného včetně posuzování výše existujících závazků, když nespecifikovala, jaký příjem měl žalovaný a jaké výdaje a jaký měl zůstatek pro úhradu splátek. Doloženy nebyly žádné listiny ohledně prokázání jeho příjmu, ani podklady k ověření výdajů.6. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně:13. Žalobkyně před sjednáním smlouvy nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného) tak jak ji ukládá § 86 z.s.ú. Splnění této povinnosti je dle § 87 z.s.ú. přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá ověření údajů, které dlužník věřiteli sdělil, resp. objektivně tyto údaje mají být podloženy minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dospěl k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.14. V poměrech této věci žalobkyně sice uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena, uvedené však nedoložila. Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla v projednávaném případě náležitě posouzena (o čemž svědčí i to, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku). Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je dle § 87 z.s.ú. neplatnost smlouvy o úvěru.15. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou částku vrátil (byť jen částečně), nebo že by mu nebyla poskytnuta. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalobkyně požadovala úhradu celého dluhu, přičemž žalovaný tento okamžik nesporoval. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 22. 5. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 26. 5. 2025. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 27. 5. 2025 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).16. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku 6 300 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4 875 Kč, zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani jiných poplatků a smluvních pokut.17. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla převážně úspěšná (co do 57 %), její celkový úspěch po odečtení úspěchu žalovaného (43 %) tak činí 14 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 047 Kč a odměnou advoká