6 C 149/2025-31 — Okresní soud v Jičíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 220 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po ukončení společného soužití se žalovaným ze dne 23. 2. 2024. Žalovaný se měl zavázat 110 000 Kč do 29. 2. 2024 a zbývajících 110 000 Kč nejpozději do 31. 8. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě písemně dne 8. 7. 2025.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 ve spojení s § 50m zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Z dohody stran ze dne 23. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný se zavázal k zaplacení dluhu ve výši 220 000 Kč, a to z poloviny do 29. 2. 2024 a ve zbytku nejpozději do 31. 8. 2024. Dohoda obsahuje i ujednání, podle kterého žalovaný bere na vědomí, že při nedodržení těchto podmínek může dojít k vymáhání dluhu.Z předžalobní upomínky ze dne 8. 7. 2025 a podacího archu k němu soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 10. 7. 2025 žalovanému výzvu k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení výzvy s tím, že jinak přikročí k soudnímu vymáhání.Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalovaný se zavázal zaplatit žalované částku 220 000 Kč. Žalovaný neprokazoval ani netvrdil, že tento závazek byť jen částečně splnil (případně že smlouvu neuzavřel) a zůstal v řízení zcela pasivní. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužných částek ode dne následujícího po jejich splatnosti (tj. od 1. 3. 2024, resp. od 1. 9. 2024) do zaplacení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 43 756,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 220 000 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.