7 C 45/2025-40 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 9. 8. 2024 do zaplacení s tím, že s žalovaným uzavřela 9. 7. 2024 prostřednictvím webové stránky , webové stránky, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 9 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 8. 8. 2024. Žalovaný však prostředky nevrátil a dostal se do prodlení. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni dále smluvní úrok v kapitalizované výši 2 700 Kč.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a tento souhlas neodvolala ani po výzvě ze strany soudu k doplnění tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a k prokázání toho, že žalobkyně údaje o příjmech a výdajích žalovaného ověřovala s tím, že jinak nemůže být v části příslušenství úspěšná. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 9. 7. 2024 s žalovaným smlouvu o bezhotovostním a bezúčelovém úvěru ve výši 9 000 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit 11 700 Kč do 8. 8. 2024. Doba úvěru tedy činila 30 dní. Denní úroková sazba činila 1 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Částka 9 000 Kč byla na účet žalovaného zaslána tentýž den (zjištěno z potvrzení o provedené platbě z 9. 7. 2024). Dne 22. 2. 2025 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 9 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou částku vrátil, nebo že by mu nebyla poskytnuta.11. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně i přes výzvu ze strany soudu ani netvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena. Přestože poskytnutá částka byla spíše nízká (9 000 Kč), tak vzhledem k velmi krátké lhůtě splatnosti (30 dní) bylo podle soudu nezbytné, aby žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla v projednávaném případě náležitě posouzena (o čemž svědčí i to, že žalovaný neuhradil na dluh nic). Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost smlouvy o úvěru.12. Žalobkyni proto náleží nárok na vrácení dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč. Ve zbylé části, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení příslušenství, byla žaloba zamítnuta, protože tyto nároky měly základ v neplatné smlouvě o úvěru. Soud zamítl žalobu i v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti soudem přiznané částky nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána (je v podstatě vyloučena jen samotnými okolnostmi sporu), a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v rozsahu 69,70 % (včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), právo na náhradu 39,40 % jejich nákladů (tj. 69,70 % - 30,30 %) ve výši 2 615 Kč, tj. 1 030,31 Kč. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Při určení nákladů řízení soud vycházel z toho, že žalobkyně uplatňuje nároky na zaplacení dlužných úvěrů opakovaně. Jednotlivé žaloby se liší pouze označením žalovaného, konkrétní úvěrové smlouvy a specifikací výše dluhu. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází příp