13 C 253/2025-79 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem ze dne 5. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 592,71 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 999,98 Kč, smluvního úroku 18 927,41 Kč, poplatků ve výši 338,29 Kč a smluvní pokuty ve výši 327,03 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 17 000 Kč, a to dne 13. 9. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tvrdila žalobkyně, že tuto ověřila dle údajů uvedených v žádosti o úvěr ze strany žalovaného, jakož i nahlédnutím do NRKI, BRKI, CEE, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastru nemovitostí, registru „sankčních seznamů“ a interních registrů historie klienta. Žalobkyně vycházela z ověřeného měsíčního příjmu ve výši 36 352 Kč a poskytnutého výpisu z účtu žalovaného za období 13. 9. 2023 – 12. 9. 2024. Žalovaný neuhradil řádně a včas jednotlivé splátky, proto byla smlouva vypovězena dne 13. 1. 2025 a úvěr téhož dne zesplatněn. Žalovaný neuhradil dle tvrzení žalobkyně na jistinu ničeho.2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 17. 2. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ve spojení s informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 17 000 Kč s pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 0,933 %, RPSN 1422,87 % a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dle smlouvy měly být prostředky poukázány na účet č. , č. účtu, .5. Ze záznamu o ověření totožnosti vlastníka účtu a též z výpisu BankID soud zjistil, že žalobkyně měla uvedený účet , č. účtu, ke dni 13. 9. 2024 řádně ztotožněn s osobou žalovaného.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti je patrné, že žalobkyně vycházela z ověřeného čistého příjmu 36 352 Kč měsíčně, zatímco žalovaný sdělil výši 48 000 Kč měsíčně, tento měl bydlet se čtyřčlennou rodinou, měsíční výdaje na půjčky činí 15 000 Kč, výdaje na bydlení 2000 Kč, další nezbytné výdaje 1000 Kč a zbytné výdaje 2000 Kč. Ze záznamu o identifikovaných příjmech taktéž vyplývá, že žalobkyně pracovala při posouzení úvěruschopnosti s částkou příjmů 36 352 Kč měsíčně.7. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 13. 9. 2023 do 12. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem od společnosti , právnická osoba, . v průměrné výši 55 495 Kč zahrnující však mimořádné odměny. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že žalovaný opakovaně čerpal až do nepovoleného debetu na platební kartě, v důsledku čehož mu byl účtován úrok za nepovolený debet. To mohlo a mělo být pro žalobkyni varováním, že žalovaný i přes relativně vysoký příjem se potýká s finančními problémy. Z výpisu z účtu je patrné, že žalovaný opakovaně, několikrát do měsíce, vkládá nemalé finanční částky na účty sázkových kancelářích, které se mu málokdy jakkoliv vrátí. Na účty sázkových kanceláří za období od 18. 9. 2023 do 10. 11. 2023 celkem vložil částku ve výši 178 946 Kč, s tím, že zpět se mu vrátilo pouhých 41 000 Kč. Následně žalovaný od prosince 2023 do července 2024 čerpal dodatečné půjčky od společnosti , právnická osoba, v řádu několika tisíc měsíčně, za uvedené období v celkové výši 43 000 Kč. V červenci 2024 mu byla navíc poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .8. Z přehledu bankovních transakcí má soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila žalovanému v jedné bezhotovostní platbě převodem na bankovní účet žalovaného částku 17 000 Kč.9. Z dopisu ze dne 21. 5. 2025 spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k uhrazení celé dlužné částky. Výzva byla odeslána dne 21. 5. 2025.10. Z výpovědi smlouvy soud žádná zjištění podstatná pro věc neučinil, a to s ohledem na právní posouzení sporu.11. Další označené důkazy (přehled denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, obecné principy posuzování) soud neprováděl, neboť s ohledem na právní posouzení věci by byly nadbytečné.12. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl se žalobkyní na podmínkách uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet celkem částku 17 000 Kč, žalovaný však žalobkyni doposud ničeho nevrátil. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky v tomto případě však tíží žalovaného, který byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Vázán projednací zásadou tak zdejší soud vycházel v tomto bodě z vlastních tvrzení žalobkyně a bez adekvátní procesní aktivity žalovaného celkovou výši úhrady blíže nezkoumal.13. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).14. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že prvním varovným signálem pro žalobkyni mohlo a mělo být, že ukazatel DSTI (Debt Service to Income) vyjadřující procentní podíl celkových měsíčních splátek všech úvěrů na čistém měsíčním příjmu žadatele činil již před poskytnutím úvěru žalovanou 41 %, zatímco ČNB je doporučována hodnota maximálně 40 %. , adresa, negativním jevem je zejména placení velkého množství finančních prostředků ve prospěch sázkových kanceláří, a za období tří měsíců na podzim 2023 dosahující částky 178 946 Kč. Následné finanční problémy způsobené pravidelným sázením žalovaný v období od prosince 2023 do července 2024 řešil skrze úvěry v řádu několika jednotek až desítek tisíc od nebankovních společností , právnická osoba, a , právnická osoba, .15. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti provedené žalobkyní dne 13. 9. 2024 je přinejmenším podivná výše výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč a výše nezbytných výdajů ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně nijak blíže nespecifikuje výši těchto výdajů, doložením například nájemní smlouvy či jiného právního titulu, ze které by tyto údaje vyplývaly, ani z předloženého výpisu z účtu není zjevné, jaké odchozí platby jsou platbami vynaloženými na zajištění bytové potřeby. S ohledem na vysoké výdaje vynaložené žalovaným na hazard ve spojení s hraničním ukazatelem DSTI měla žalobkyně žádost žalovaného o úvěr zamítnout, nebo alespoň blíže zkoumat některé žalovaným tvrzené skutečnosti, zejména co se týče tvrzených nákladů na bydlení a nákladů na další nezbytné výdaje (např. žádat předložení nájemní smlouvy/doložení nákladů v případě vlastního bydlení, vysvětlení dalších příchozích plateb apod.). Takový postup však žalobkyně netvrdí a z obsahu provedených důkazů ani nevyplývá.16. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).17. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalované finanční plnění ve výši 17 000 Kč a žalovaný jí doposud ničeho nevrátil.18. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 17 000 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalovaného, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřil ani nedostavil k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jeho majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.