13 C 342/2025-84 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem ze dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 36 898,53 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 1. 2025 distančním způsobem na adrese , webové stránky, na částku až do výše 40 900 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalované poskytnut dne 6. 1. 2025 bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, v částce 17 000 Kč. Před schválením žádosti o úvěr zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované dle interní metodiky schválené ČNB. Úvěruschopnost ověřovala zejména nahlížením do databází, jako je registr bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenční rejstřík, evidence exekucí. Dále na základě licence AISP žalobkyně ověřila se souhlasem žalované informace o jejím platebním účtu a provedených transakcích. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, proto byla úvěrová smlouvy ze strany žalobkyně vypovězena a celý úvěr byl ke dni 9. 5. 2025 zesplatněn. Dluh žalované ke dni podání žaloby činil: jistina ve výši 16 997,86 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 337,05 Kč, smluvní úrok ve výši 18 923,89 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 87,84 Kč, poplatek za službu „presto“ ve výši 164,40 Kč, poplatek za službu „informační SMS servis“ 23,04 Kč.2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.3. Zdejší soud nařídil jednání na den 4. 3. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ve spojení s informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru až do výše 40 900 Kč s pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 0,93 %, RPSN 1 544,41 % a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dle smlouvy měly být prostředky poukázány na účet č. , č. účtu, .5. Z autorizace ověření totožnosti vlastníka účtu soud zjistil, že žalobkyně měla uvedený bankovní účet č. , č. účtu, ke dni 6. 1. 2025 řádně ztotožněn s osobou žalované.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti je patrné, že žalobkyně vycházela z ověřeného měsíčního příjmu ve výši 20 957 Kč, zatímco žalovaná uvedla příjem ve výši 25 000 Kč. Žalovaná měla bydlet ve společné domácnosti s třemi dalšími osobami, které byly výdělečně činné. Její pravidelné měsíční výdaje na půjčky činily 8 000 Kč, náklady na bydlení 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 500 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč.7. Podle výpisu z účtu žalované za období od 5. 1. 2024 do 6. 1. 2025 tato měla pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, ., vyšší částky opakovaně obdržela, ale současně též i převáděla na účty , jméno FO, a , jméno FO, , když výpisu z účtu nelze stanovit právní titul těchto plateb, a bezprostředně před poskytnutím úvěru dne 2. 1. 2026 čerpala taktéž úvěr ve výši 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Dále měla žalovaná v zásadě běžné životní výdaje za potraviny, léky, drogistické zboží apod. v částkách řádově 3 000-5 000 Kč měsíčně (vyplývající z plateb identifikovaných ve výpisu bez zohlednění možných plateb v hotovosti).8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 6. 1. 2025 má soud za prokázané, že žalované byla na bankovní účet uvedené v úvěrové smlouvě vyplacena částka ve výši 17 000 Kč.9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 16. 1. 2026, které bylo učiněno na výzvu soudu, má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná a dne 6. 1. 2025 byla na účet připsána platba ve výši 17 000 Kč od žalobkyně.10. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 ve spojení s potvrzením o odeslaní ze dne 2. 9. 2025 je zřejmé, že žalovaná byla řádně vyzvána ke splnění dluhu před podáním žaloby.11. Další označené důkazy (přehled denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, obecné principy posuzování, výpověď smlouvy) soud neprováděl, neboť s ohledem na právní posouzení věci by byly nadbytečné.12. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dohodla se žalobkyní na podmínkách uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované převodem na účet celkem částku 17 000 Kč, žalovaná však vrátila žalobkyni pouze 330,41 Kč. Vázán projednací zásadou zdejší soud vycházel v tomto bodě z vlastních tvrzení žalobkyně a bez adekvátní procesní aktivity žalované celkovou výši úhrady blíže nezkoumal.13. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).14. Na prvním místě soud konstatuje, že žalobkyně se věcně nijak nezabývala výpisy z účtu žalované, neboť údaje v nich obsažené vůbec nekorespondují se skutečnostmi uvedenými ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti by náklady na život žalované, včetně bydlení, činily pouhých 2 500 Kč. Z výpisu z účtu je zřejmé, že tato částka neodpovídá skutečnosti. Žalovaná má naprosto obvyklé výdaje za jídlo, léky, oblečení, které již na první pohled neodpovídají uvedené sumě, do které navíc měly být zahrnuty i náklady na bydlení v neupřesněné výši. Je tady zřejmé, že žalobkyně se ověření úvěruschopnosti řádně nevěnovala a nedostála tak svým zákonným povinnostem. Současně ukazatel DSTI žalované již před poskytnutím úvěru dosahoval cca 38 % a po poskytnutí úvěru již přesahoval doporučení ČNB ve výši 40 %.15. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).16. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalované finanční plnění ve výši 17 000 Kč a žalovaná jí doposud vrátila pouze 330,41 Kč.17. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 669,59 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalované, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřila ani nedostavila k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jejích majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšná žalovaná by měla právo na náhradu poměrné části jejích nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.