13 C 345/2025-79 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem ze dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 832,56 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 1. 2025 uzavřené distančním způsobem na adrese , webové stránky, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 26 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal splatit úvěr řádně a včas a zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dále se žalovaný zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z neplacené části jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 14. 1. 2025 bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , a to v částce 5 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce nahlédnutím do registru bankovních i nebankovních informací, dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Z výplatních pásek žalobkyně zjistila, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně smlouvu ke dni 15. 5. 2025 vypověděla a celý úvěr byl týž dnem zesplatněn. Dluh ke dni podání žaloby se skládá z jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,88 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 87,84 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 23,04 Kč.2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 4. 3. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ve spojení s informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru až do výše 26 900 Kč s pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 1,07 %, RPSN 2 564,15 % a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dle smlouvy měly být prostředky poukázány na účet č. , č. účtu, .5. Ze záznamu o ověření totožnosti vlastníka účtu soud zjistil, že žalobkyně měla uvedený účet , č. účtu, ke dni 14. 1. 2025 řádně ztotožněn s osobou žalovaného.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti je patrné, že žalobkyně vycházela z ověřeného čistého příjmu 24 578 Kč měsíčně, zatímco žalovaný uvedl průměrný měsíční příjem ve výši 17 000 Kč. Žalovaný v době sjednávání úvěrové smlouvy bydlel sám, měsíční výdaje na půjčky činily 1 300 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč. Ze záznamu o identifikovaných příjmech taktéž vyplývá, že žalobkyně pracovala při posouzení úvěruschopnosti s částkou příjmů 36 352 Kč měsíčně.7. Z výpisu z účtu za období leden-prosinec 2024 soudu nevyplývá, že by žalovaný vykonával nějakou výdělečnou činnost, ze které by mu plynuly pravidelné měsíční příjmy. Mezi jeho takřka jediné příjmy patřily příjmy od fyzických osob, a to v různých částkách. Z popisu uvedeného na výpisu z účtu není patrné, z jakého právního titulu byla tato plnění žalovanému poskytována. Dále je z výpisu patrné, že žalovaný vynakládal nemalé finanční prostředky na hazard, a to v řádu i několika tisíc korun denně. Je tedy více než patrné, že prostředky z úvěru využíval na financování této své záliby. Při tom všem pobíral od Úřadu práce ČR příspěvek na bydlení. Z výpisu je dále zřejmé, že před poskytnutím úvěru žalobkyní měl již úvěry od jiných nebankovních společností. Není však zřejmé, zda úvěry řádně splácel.8. Ze sdělení , právnická osoba, .s. ze dne 27. 1. 2026, které bylo učiněno na výzvu soudu, má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 14. 1. 2025 byla na účet připsána platba ve výši 5 000 Kč od žalobkyně.9. Další označené důkazy (přehled denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, výpověď smlouvy, přehled transakcí od žalobkyně) soud neprováděl, neboť s ohledem na právní posouzení věci by byly nadbytečné a rozhodné skutečnosti byly již zjištěny z jiných důkazů.10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl se žalobkyní na podmínkách uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet celkem částku 5 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný doposud ničeho nevrátil, avšak žalobkyně požaduje na jistině úvěru toliko částku 4 999,97 Kč. Soud v tomto bodě vycházel z vlastních tvrzení žalobkyně, bez adekvátní procesní aktivity žalovaného celkovou výši úhrady blíže nezkoumal a vycházel z tvrzené jistiny ve výši 4 999,97 Kč.11. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).12. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že prvním varovným signálem pro žalobkyni mohlo a mělo být, že žalovaný nevykonával v posledním roce před poskytnutím úvěru žádnou výdělečnou činnost, ze které by mu plynuly pravidelné příjmy. Jeho příjmy byly naprosto náhodné a pocházely od různých fyzických osob, s tím, že žalobkyně se vůbec nezabývala tím, z jakého právního titulu tyto příjmy pocházejí a zda lze očekávat, že žalovaný bude těmito příjmy disponovat i v budoucnu. K tomu mělo být pro žalobkyni varováním, že žalovaný vkládal nemalé finanční prostředky do hazardu, kdy návratnost těchto jeho aktivit byla mizivá. Dalším rozhodujícím faktorem při rozhodování o schválení žádosti o úvěr mohla být skutečnost, že žalovaný čerpal úvěry od dalších společností – např. v prosinci 2024 mu byl poskytnut úvěr od společnost , právnická osoba, .13. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční plnění ve výši 5 000 Kč.15. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 999,97 Kč jako vyčíslené jistiny úvěru (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalovaného, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřil ani nedostavil k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jeho majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.