13 C 357/2025-56 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 2. 10. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 780 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne 25. 7. 2024 č. , hodnota, uzavřené na dálku prostřednictvím webové stránky žalobkyně , webové stránky, Žalovanému byl tentýž den, kdy došlo k uzavření smlouvy, poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, a to s tím, že žalovaný je povinen každý měsíc hradit úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit kdykoliv za trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, načež byl úvěr zesplatněn ke dni 27. 11. 2024 a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 21 000 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. v kapitalizované výši 6 000 Kč, a to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení počínajícím dnem po zesplatnění úvěru. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 3 780 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení od 28. 11. 2021 do odeslaní předžalobní výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 7. 8. 2025.2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 4. 3. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze žádosti o spotřebitelský úvěr je patrné, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, měl základní vzdělání, byl zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 25 670 Kč a měsíčními výdaji 18 000 Kč, s tím, že u stávajícího zaměstnavatele pracoval od června 2023.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2024 má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč s úrokem ve výši 40 % p. m. z nesplacené jistiny a s RPSN ve výši 5524,45 %. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dle smlouvy měly být prostředky poukázány na účet , č. účtu, .6. Z předložených výpisů z bankovních účtů za období květen – červenec 2024 vyplynulo, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem z výdělečné činnosti v průměrné výši 25 670 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy s žalobkyní uzavřel další úvěrové smlouvy – v červenci 2024 se společností , právnická osoba, a v květnu 2024 mu byl poskytnut úvěr od společnosti , právnická osoba, Mimo jiné žalovaný měsíčně vynakládal finanční prostředky na gambling, a to v řádech jednotek tisíc korun. V červenci 2024 byla žalovanému stržena částka 12 532 Kč na exekuci.7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 25. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyní byla zaslána na účet žalovaného částka 15 000 Kč a mimo jiné v tomtéž měsíci byly žalovanému poskytnuty půjčky od dalších tří nebankovních společností, a to v celkové výši 22 000 Kč. Soud má tak za prokázané, že žalobkyně vyplatila žalovanému v jedné bezhotovostní platbě převodem na bankovní účet žalovaného částku 15 000 Kč.8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 8. 2025 spolu s potvrzením o odeslání zásilky má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky9. Další označené důkazy soud neprováděl, neboť to s ohledem na právní posouzení věci nebylo nezbytné (oznámení o zesplatnění úvěru, smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. , hodnota, ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám), popřípadě byly rozhodné skutečnosti již prokázány jinak (potvrzení o provedené platbě, kopie osobních dokladů).10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl se žalobkyní na podmínkách uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet celkem částku 15 000 Kč, žalovaný však žalobkyni doposud ničeho nevrátil.11. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).12. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že pro žalobkyni mohlo být varovným signálem, že proti žalovanému byla vedena exekuce, což bylo patrné z výpisu z účtu za měsíc červenec 2024, který byl předložen samotnou žalobkyní. Dále je z výpisu z účtu patrné, že žalovaný pravidelně vynakládal finanční prostředky na hazard, zejména ve prospěch sportovních sázkových kanceláří. Žalobkyně blíže nezkoumala žalovaného náklady na život, vycházela pouze z toho, co jí žalovaný uvedl. S ohledem na množství sjednaných spotřebitelských úvěrů, vedení exekuce proti žalovanému a zálibě v hazardu, měla žalobkyně žádost žalovaného o úvěr zamítnout, nebo alespoň blíže zkoumat některé žalovaným tvrzené skutečnosti, zejména co se týče tvrzených nákladů na bydlení a nákladů na další nezbytné výdaje (např. žádat předložení nájemní smlouvy/doložení nákladů v případě vlastního bydlení, vysvětlení dalších příchozích plateb apod.). Takový postup však žalobkyně netvrdí a z obsahu provedených důkazů ani nevyplývá.13. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalované finanční plnění ve výši 15 000 Kč a žalovaný jí doposud ničeho nevrátil.15. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalovaného, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřil ani nedostavil k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jeho majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu účastníků. Při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do jistiny ve výši 15 000 Kč, žalovaný byl úspěšný co do smluvní pokuty, smluvního úroku a úroku z prodlení v celkové výši 13 212,39 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně tak představuje 53 % a žalovaného 47 %, tento rozdíl je však z pohledu soudu tak minimální, že soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.