9 C 177/2025-88 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 460,42 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce – společnost , právnická osoba, . poskytl žalovanému na jeho bankovní účet částku úvěr, který dosáhl částky 15 460,42 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka na ní z původního věřitele přešla na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi ní a původním věřitelem společností. Jde o rámcovou smlouvu, kdy další pohledávky jsou průběžně postupovány. Pohledávka žalovaného je označena v příloze na listu 25.2. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla původní věřitelem ověřována zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Dále pak byla ověřována výpočtem mezi jeho doložitelnými příjmy a výdaji. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost půjčku splatit.3. Postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodl soud se souhlasem účastníků o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Žalovaný žádné důkazy nepředložil ani neoznačil a k věci samé se nevyjádřil.4. Žalobkyně na prokázání tvrzení ohledně poskytnutí finančních prostředků soudu předložila listinu datovanou dne 7. 4. 2025 nazvanou jako úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice. Jejím předmětem byl závazek společnosti , právnická osoba, poskytnout žalovanému spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v měsíčních splátkách odpovídající minimální částce plateb, což je 13 %z neplaceného úvěru. Účastnící si sjednali denní úrok z úvěru ve výši 0,4029 %. Žalovaný měl celkem zaplatit částku 17 959,74 Kč, která představuje jistinu 10 000 Kč a úrok v sazbě 146,949 % ročně ve výši 7 959,74 Kč v jenom roce.5. Z listiny nazvané „Application details“ vyplývá, že byly zjišťovány údaje o žalovaném, mimo jiné i jeho příjem, který byl vyčíslen částkou 40 000. Dále je uvedeno, že je ženatý, bydlí v nájemním bytě s další výdělečnou osobou. Má vyživovací povinnost. Jeho zdroj příjmu je ze zaměstnání na plný úvazek. Měsíční výdaje byly vyčísleny částkou 18 000 Kč.6. Žalobkyně předložila potvrzení o provedení transakce vydané sweep bank o tom, že dne 7. 4. 2025 byla odeslána na účet č. , IBAN, pod. v.s. , var. symbol, částka 10 000 Kč.7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2020 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jakožto postupitelem a společností , právnická osoba, , bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávek uvedených v příloze smlouvy. Z přílohy smlouvy je zřejmé, že byla postupována i pohledávka za žalovaným.8. Z dopisu nazvaném Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznamováno postoupení jeho pohledávky ze společnosti , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) na společnost , právnická osoba, Společně s tím byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Z potvrzení o podání doporučené zásilky je zřejmé, že zásilka byla podána dne 20. 8. 2025.9. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že vlastníkem účtu č. , hodnota, je žalovaný.10. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobkyně měl posoudit úvěruschopnost žalované tak, že byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Dále ilustrací nebankovních registrů. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že žalobkyně sice tvrdí, že byla zjišťována jejím právním předchůdcem schopnost žalovaného úvěr splácet, přitom se spolehl pouze na údaje prohlášené žalovaným a nijak neověřoval jejich pravdivost. Žalobkyně uvádí, že to měl být žalovaný, který si měl vyhodnotit, zda na splácení úvěru stačí. S tím se soud neztotožňuje, neboť takový závěr je v rozporu s podstatou výše uvedených zákonných ustanovení. Soud má za to, že nebylo prokázáno, že by byla právním předchůdcem žalobkyně splnil povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZS. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.15. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku celkem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Následně tato pohledávka přešla na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům zbytek žaloby shledal za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a uložil jej žalovanému zaplatit od 21. 8. 2025 tj. od data, následujícího poté, kdy byla žalovanému odeslána předžalobní výzvou vyzván k úhradě dlužné částky.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 790,90 Kč, přičemž tato částka představuje 29,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 460,42 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 380 Kč ve výši 919,80 Kč.