4 C 198/2020-24 — Okresní soud v Jeseníku

Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád soud uvede v rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] je zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení jako dlužné jistiny zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. se sídlem žalovaným dne [datum]. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytuje cizí prvek daný sídlem žalobce, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti v projednávané věci. Za situace, kdy Česká republika i Kyperská republika jsou členy Evropské unie a řízení ve věci bylo zahájeno po [datum], je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo]. Podle čl. 18 odst. 2 citovaného nařízení u spotřebitelských smluv smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V dané věci jde o závazek ze spotřebitelské smlouvy, žalovaný jako spotřebitel má bydliště v České republice a tím je dána příslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí sporu. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, k jednání soudu dne [datum] se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. poskytla žalovanému dne [datum] na sdělený účet ze strany žalovaného č. [bankovní účet] částku [částka]. Žalobce tvrdil, že právním důvodem pro poskytnutí této částky bylo uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum] mezi [právnická osoba] p.l.c. a žalovaným, v níž se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet zápůjčku ve výši [částka], poplatek za úvěr činí [částka], roční úroková sazba: 425,83% s datem splatnosti [datum]. Dne [datum] podepsal věřitel žalovaného a žalobce smlouvu o postoupení pohledávek, kterou věřitel postoupil pohledávky ve smlouvě specifikované, mimo jiné i pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný původním věřitelem pohledávky informován. Žalovaný dosud částku [částka] žalobci neuhradil, ačkoliv byl k zaplacení vyzýván v upomínce ze dne [datum]. V žalobě chybí skutková tvrzení, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky. Podle ust. § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobce však ohledně této skutečnosti neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud podotýká, že nemohl žalobci poskytnout v tomto směru poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalobce se k jednání nedostavil a tím se dobrodiní takového poučení zbavil. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, podle kterého„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Soud tedy nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a v takovém případě nemůže učinit závěr, že byla platně uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným smlouva o zápůjčce. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku [částka] na jeho účet, a protože nebyl zjištěn žádný právní důvod pro takové plnění, soud nárok žalobce, který se stal novým věřitelem pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], na zaplacení částky [částka] posoudil podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, podle kterých strana, která plnila bez právního důvodu, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 o. s. ř., podle kterého měl žalobce plný úspěch ve věci, proto soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) ve výši [částka] dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši [částka] dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady DPH ve výši [částka] dle ust. § 137 o. s. ř. Celkem náklady řízení žalobce činí [částka] a soud uložil žalovanému zaplatit jejich náhradu dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro poskytnutí jiné lhůty k plnění či pro povolení splátek neshledal žádné důvody.