10 C 78/2018-529 — Okresní soud v Jeseníku

1. Podanou žalobou se žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalovanému 2) jednak uložena povinnost vyklidit a předat žalobcům pozemky uvedené ve výroku tohoto rozsudku a zaplatit žalobcům částku ve výši 100 000 Kč, eventuálně aby byla žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit žalobcům peněžitou náhradu za pozemky dle výroku tohoto rozsudku ve výši 100 000 Kč a za druhé se domáhali určení, že žalobce a) je vlastníkem pozemků dle výroku tohoto rozsudku. Žalobu žalobci odůvodnili tím, že původním vlastníkem sporných nemovitostí byl [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], který je nabyl na základě odevzdací listiny bývalého Krajského soudu civilního v [obec] ze dne 13. 5. 1930, číslo listiny D1/29/27, odevzdací listiny bývalého krajského soudu civilního v [obec] ze dne 16. 10. 1930, číslo listiny D2/29/91 a odevzdací listiny bývalého krajského soudu civilního v [obec] ze dne [datum], číslo listiny F ([číslo]) / [číslo], přičemž všeobecným právním nástupcem [jméno] [jméno] [příjmení] je žalobce a), žalobce b) pak jako hlava [anonymizováno] knížectví má požívací právo k předmětným nemovitostem. Dle žalobců se československý stát v roce 1945 chopil držby předmětných nemovitostí na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a to navzdory tomu, že [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] nebyl německé, nýbrž lichtenštejnské národnosti, pročež se na něj pravidla o konfiskaci majetku podle citovaného dekretu prezidenta republiky neměla vztahovat, nadto československé orgány při konfiskaci pozemků založily svá rozhodnutí na neexistujících skutečnostech, respektive skutečnost nahradily svými prohlášeními (národnost). Dle žalobců tak vlastnické právo nikdy nebylo [jméno] [jméno] [příjmení] odebráno a tento je vlastníkem předmětných pozemků doposud – tedy vlastníky jsou jeho právní nástupci. Dále žalobci zpochybnili pravomoc orgánů, které rozhodovaly o konfiskaci majetku, a poukázali na imunity, které požíval a požívá lichtenštejnský kníže jako hlava státu. Žalobci pak tvrdili nicotnost a nezákonnost rozhodnutí o konfiskaci, pročež žalovaní nemohou mít vlastnické právo k předmětným nemovitostem a tedy ani právo užívací. 2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že v prvé řadě zpochybnili naléhavý právní zájem žalobců v žalobě o určení vlastnického práva, dále uvedli, že stát se stal vlastníkem sporných nemovitostí na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., přičemž konfiskace pozemků byla přezkoumána v době konfiskace zákonným postupem a příslušná rozhodnutí byla vydána pravomocnými orgány. Žalovaní uvedli, že klíčovým v této věci je stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/05 ze dne 1. 11. 2005, které žalobci zpochybňují, žalovaní k tomu uvedli, že postup žalobců narušuje právní jistotu stran vlastnictví předmětných nemovitostí, a to po velmi dlouhé době. 3. Výpisem z katastru nemovitostí (č. l. 56-60) bylo prokázáno, že pro pozemky parcelní [číslo] to vše v [katastrální uzemí], je jako vlastník uvedených pozemků evidována Česká republika a právo hospodařit na pozemcích je evidováno ve prospěch Lesů České republiky s. p. 4. Úředním potvrzením Knížecího zemského soudu ve Vaduzu z 12. 7. 2010, č.j. A 5/90, ON 10 bylo prokázáno, že zemřelý [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], narozený dne [datum], zemřelý dne [datum], jediným dědicem svého majetku ustanovil nadaci [název žalobkyně], avšak veškerý svůj majetek věnoval již za svého života této nadaci. 5. Srovnávacím porovnáním parcel bylo prokázáno, že dnešní pozemky p. č. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], byly dříve součástmi pozemků na přídělu 12 v [katastrální uzemí]. Pozemky pak byly evidovány jako louky, pastva, role či les, jiné druhy pozemků ve srovnání uvedeny nejsou. 6. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 142) a přiloženým výměrem o zavedení národní správy a jmenování národního správce (č. l. 143 a 144), bylo prokázáno, že Ministerstvo zemědělství v [obec] vyrozumělo JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, jakožto generálního zplnomocněnce knížete [jméno] [jméno] z [anonymizováno] o zavedení národní správy do všech podniků i jiných majetkových podstat knížete [jméno] [jméno] z [anonymizováno] nacházejícího se na území Československé republiky a jmenování národního správce. 7. Vyhláškou Okresního národního výboru v Olomouci ze dne 31. 7. 1945, č.j. 470/přes s přílohou (č. l. 145, 146, 465) bylo prokázáno, že Okresní národní výbor v [obec] označil [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] za osobu německé národnosti ve smyslu § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky číslo 12/1945 Sb. Vyhláškou byl konfiskován majetek mimo jiné v okrese [obec]. 8. [příjmení] [příjmení] národního výboru v [obec] (č. l. 147, [číslo]) bylo prokázáno, že Zemský národní výbor v [obec] obdržel stížnost a žádost o připuštění výjimky [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] proti vyhlášce Okresního národního výboru v [obec] o konfiskaci jeho majetku na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., a tuto projednával. 9. [příjmení] [příjmení] národního výboru v [obec] č. j. 86/ VIII/26-1946 ze dne 16. ledna 1946 (č. l. 152-158), bylo prokázáno, že Zemský národní výbor nevyhověl stížnosti [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] proti vyhlášce Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum], kterým byl konfiskován majetek Lichtenštejnského knížete na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb. 10. Rozhodnutím Okresního národního výboru v [obec] ze dne 21. března 1946, č.j. 220/3 pres. (č. l. 159-160) bylo prokázáno, že Okresní národní výbor zamítl žádost o připuštění výjimky z konfiskace majetku [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] ve smyslu § 1 odst. 3 dekretu prezidenta republiky číslo 12/1945 Sb. 11. Výměrem Zemského národního výboru v [obec] ze dne [datum] (č.l. 161, 162) bylo prokázáno, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec] ze dne 21. března 1946 č.j. 220/3 pres. z důvodu nesprávného poučení o opravném prostředku. 12. Výměrem Okresního národního výboru [obec] – venkov ze dne 7. února 1947, č. j. 160/8/pres. 47 (č. l. 163-165) bylo prokázáno, že uvedeného dne Okresní národní výbor [obec] – venkov zamítl žádost [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] o připuštění výjimky z konfiskace majetku dle dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945. Z výměru se podává, že rozhodováno bylo opětovně poté, co Zemský národní výbor v [obec] zrušil předchozí zamítavé rozhodnutí o téže žádosti ze dne [datum]. 13. Rozhodnutím správního soudu ze dne [datum], číslo 138/46-5 (č. l. 166-169) bylo prokázáno, že správní soud přezkoumával rozhodnutí Zemského národního výboru v [obec] ze dne 16. ledna 1946, číslo 86/ VIII/26-1946 o konfiskaci zemědělského majetku, kdy správním rozhodnutím byl [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] označen za osobu německé národnosti, přičemž dekretem prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., tak byl stěžovateli zkonfiskován jeho majetek, mimo jiné v okresu [obec]. Správní soud stížnosti [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] zamítl a konstatoval, a že Okresní národní výbor v [obec] byl příslušný k vydání konfiskačního rozhodnutí, dále že majetek byl konfiskován knihovnímu vlastníkovi a že stěžovatel je Němcem. 14. Předžalobní výzvou zaslanou dne [datum] bylo prokázáno, a že právní zástupce žalobců vyzval žalované k předání a vyklizení předmětných pozemků, vydání veškerých plodů a užitků a náhradě způsobené škody. 15. Z dopisu Dr. [ulice] [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] je patrno, že tímto blahopřeje [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] v odpověď na oznámení, že se [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] ujal vlády nad Knížectvím Lichtenštejnsko. 16. Další návrhy na dokazování soud zamítl, neboť stav věci byl v rozsahu potřebném pro rozhodnutí zjištěn provedenými důkazy a další dokazování je nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. 17. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru s skutkovém stavu věci. Držby pozemků p. [číslo] to vše v [katastrální uzemí] se v roce 1945 chopil československý stát, a to na základě úsudku, že [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] spadá jako osoba německé národnosti do osobní působnosti dekretu prezidenta republiky [číslo] 1945 Sb., o čemž rozhodl bývalý Okresní národní výbor v [obec] vyhláškou ze dne [datum], kterou tento rozhodl o konfiskaci veškerého majetku Lichtenštejnského knížete. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] proti uvedené vyhlášce zamítl bývalý Zemský národní výbor v [obec] rozhodnutím ze dne [datum], správnost rozhodnutí Zemského národního výboru pak potvrdil správní soud v rozhodnutí ze dne [datum] Okresní národní výbor [obec] – venkov pak výměrem ze dne [datum] nepřipustil výjimku z konfiskace podle dekretu prezidenta republiky číslo 12/ 1945 Sb., neboť se v řízení neprokázalo, že by [jméno] [