3 C 150/2022-25 — Okresní soud v Jeseníku

V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen jako „o. s. ř.“), pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 3.231,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 11. 7. 2014 do zaplacení, a to jako jistiny vzniklé z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], (dále jako„ [anonymizováno]“). Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobce, který je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů [země], řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i [země] jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný má v působnosti Okresního soudu v Jeseníku bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce s výší zápůjčky 4.000 Kč a termínem splatnosti 25. 6. 2014. Žalovanému byla částka 4.000 Kč poskytnuta poštovní poukázkou vyplacenou žalovanému dne 5. 6. 2014. Žalovaný na smlouvu hradil pouze částečně a zbývá mu zaplatit 3.231,89 Kč. Společnost [anonymizováno] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce je osobou zřízenou dle [anonymizováno] práva usazenou na [anonymizováno]. Žalobce vyzýval žalovaného výzvou ze dne 2. 4. 2020, odeslanou dne 14. 4. 2020 k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud žalobě vyhověl, když [právnická osoba] jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli prostředky elektronické komunikace dne [datum] smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o.z. [anonymizováno] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 4.000 Kč, kterou žalovanému poskytla poštovní poukázkou vyplacenou žalovanému dne 5. 6. 2014. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku do 25. 6. 2014. Žalovaný částečně nevrátil společnosti [právnická osoba] poskytnutou zápůjčku a dostal se s vrácením zápůjčky do prodlení v částce 3, 231,89 Kč. Nevrácením zápůjčky se žalovaný od 26. 6. 2014 ocitl v prodlení se splněním svého peněžitého závazku. S tímto prodlením spojuje ustanovení § 1970 o.z. možnost žádat úroky z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobce však ve prospěch žalovaného žádá zákonný úrok z prodlení až od data pozdějšího, než je počátek prodlení žalovaného a soud jej takto přiznal. Společnost [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náhrada nákladů řízení žalobce se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. – předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. celkem 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva a soud tedy žalobci jejich náhradu v celkové výši 1.489 Kč (600 + 300 + 189 + 400) přiznal (výrok II.). O místě k plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s.ř. O třídenních lhůtách k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší ani důvody pro přivolení k plnění ve splátkách.